111 C 337/2021-175 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplatit částku 103 128,31 Kč, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 35 768 Kč za dobu od 4. 6. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 44 085,48 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 4. 6. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků elektronické komunikace dne 29. 10. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, peníze byly žalovanému vyplaceny, úvěr měl být vrácen v 72 měsíčních splátkách po 1 298 Kč, dluh měl být splacen v celkové výši 55 562 Kč, úrok činil 23 % ročně, žalovaný se dostal do prodlení od splátky splatné dne 15. 3. 2021, celkem žalovaný zaplatil jen čtyři splátky, celkem žalovaný žalobkyni zaplatil částku 5 200,77 Kč, žalobkyně dluh v celé výši zesplatnila ke dni 21. 4. 2021, dluh byl tvořen nesplacenou jistinou ve výši 29 190,32 Kč, úroky ve výši 23 284,83 Kč, úroky z prodlení, odměnou za inkasní služby, cenou za doplňkové služby odklad, nemoc a práce, náklady na upomínkování a smluvní pokutou ve výši 50 734,78 Kč. Žalovaný nereagoval na předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal procesně pasivní. Prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, žaloba a předvolání k jednání byli žalovanému doručeny do vlastních rukou dne 8. 11. 2021 formou náhradního doručení dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). K prvnímu jednání se nedostavil ani zástupce žalobkyně, z účasti u jednání se omluvil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z emailové korespondence ze dne 29. 10. 2020 o návrhu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] soud zjistil, že žalobkyně žalovanému na email [email] zaslala dne 29. 10. 2020 v 9.08 hodin návrh smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] v návrhu bylo uvedeno, že úvěr činí částku 30 000 Kč, poplatek za poskytnutí činí částku 6 000 Kč, na úhradu předchozího závazku žalovaného bude vyplacena částka 15 639 Kč, žalovanému na účet bude vyplacena částka 8 361 Kč, úrok bude činit 23 % ročně, RPSN 38,73 %, splatnost bude 72 měsíců po 1 298 Kč, částka splátky bude obsahovat splátku jistiny a úroku ve výši 772 Kč, poplatek za inkasní službu ve výši 123, bude sjednána i možnost odkladu splátek za 91 Kč a možnost přerušení splácení v případě nemoci za 156 Kč či ztráty zaměstnání za 156 Kč, celkem žalovaný splatí částku 61 717 Kč, v případě porušení smluvních povinností pak celkově bude muset zaplatit částku nejvíc 109 234 Kč. Žalovaný byl v elektronicky zaslaném návrhu úvěrové smlouvy označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou bydliště, bankovním účtem č. [bankovní účet], telefonním číslem a mailem [email]. Osobní údaje žalovaného byly totožné se záznamy v občanském průkazu žalovaného, jehož kopii žalobkyně předložila k důkazu. Ze záznamu pohybu na bankovním účtu bylo zjištěno, že dne 29. 10. 2020 z účtu žalovaného byla na účet žalobkyně odeslána částka 10 Kč s variabilním symbolem [číslo] (číslo smlouvy) a zprávou pro příjemce„ Tímto souhlasím s návrhem smlouvy“. Návrh smlouvy obsahoval i Přílohu č. 5, což byl dotazník k posouzení bonity žadatele. Zde bylo uvedeno, že žalovaný je ženatý, vyučen, nemá vyživovací povinnost k dítěti, je zaměstnán v dělnické profesi u společnosti [právnická osoba], [anonymizováno] [číslo] v [obec] v pracovním poměru na dobu neurčitou s výdělkem 19 367 Kč (bez uvedení, zda je o mzdu čistou či hrubou s tím, že údaje byly ověřeny u zaměstnavatele), náklady na spotřebitele byly uvedeny ve výši 6 800 Kč, náklady na manželku 1 200 Kč a sdílené náklady na bydlení 2 000 Kč, žalovaný nevlastnil nemovitosti, splácel úvěry u [právnická osoba] v celkové výši 9 100 Kč měsíčně. Výpočtem byl stanoven měsíční zůstatek žalovaného ve výši 11 337 Kč se závěrem, že žalovaný jako spotřebitel má dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. Částka měsíčního disponibilního zůstatku byla uvedena po deklaraci příjmu žalovaného ve výši 19 367 Kč a výdajů žalovaného ve výši 13 532 Kč (rozdíl činí částku 5 835 Kč). Soudu předložená smlouva o úvěru byla podepsána dne 29. 10. 2020 sms kódem [číslo] z telefonního čísla žalovaného. Proces přidělení tohoto kódu žalovanému doložen nebyl, obchodní podmínky žalobkyně účinné v době uzavření smlouvy však presumovaly podpis úvěrovaného právě tzv.„ autorizačním kódem“. Žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného, kterou předložila k důkazu s potvrzením ministerstva vnitra, že tento se nenachází v databázi neplatných dokladů. Žalobkyně dále měla k dispozici výpis z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 1. 7. 2020 do 30. 9. 2020, který předložila k důkazu a z něhož bylo zjištěno, že v daném období měl žalovaný příjem v podobě mzdy ve výši 19 000 až 20 000 Kč, ostatní příjmové položky byly tvořeny půjčkami od nebankovních poskytovatelů, počáteční zůstatek činil 2 140,95 Kč v červenci, - 53,14 Kč v srpnu a 65,49 Kč v září, konečný zůstatek k 30. 9. 2020 činil - 100 Kč. Žalobkyně měla dále k dispozici výpis z insolvenčního rejstříku a rejstříku exekucí, v obou neměl žalovaný žádný záznam. Žalovaný byl ke dni 29. 10. 2020 v segmentaci Nebankovního registru.cz zařazen do skupiny B, kdy existuje pět skupin a to A, B, C, D a X. Z výpisu banky o převodu peněz soud zjistil, že z účtu žalobkyně č. [bankovní účet], byla dne 30. 10. 2020 převedena na účet žalovaného částka 8 361 Kč a dále byla převedena částka 15 639 Kč, ale na jiný účet žalobkyně, u obou převodů byl uveden variabilní symbol v podobě čísla úvěrové smlouvy, u částky 8 361 Kč to bylo [číslo] u převodu částky 15 639 Kč to bylo [číslo]. Číslo [číslo] bylo číslo předchozí úvěrové smlouvy žalovaného, kterou žalobkyně rovněž k důkazu předložila, smlouva byla mezi účastníky uzavřena dne 13. 10. 2020, tedy 16 dnů před uzavřením smlouvy, která je předmětem projednávané žaloby, i v první uzavřené smlouvě byly u osoby žalovaného uvedeny stejné údaje ohledně jeho příjmu ze mzdy a výdajů, disponibilní zůstatek byl vyčíslen částkou 11 986 Kč. Z potvrzení o vyplacení úvěru vydaném žalobkyní dne 30. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovanému oznámila výplatu částky 15 639 Kč, kterou byl zaplacen jeho dluh z dřívějšího závazku vůči žalobkyni, a výplatu částky 8 361 Kč na účet žalovaného, částka 6 000 Kč pak byla započtena na náklady žalobkyně. Z upomínek soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila dne 20. 3. 2021 první upomínku vůči žalovanému k úhradě dluhu ve výši 1 298 Kč z titulu plnění ze smlouvy [číslo] spolu s úhradou upomínky ve výši 300 Kč, dne 5. 4. 2021 vyhotovila druhou upomínku na částku 1 298 Kč spolu s úhradou první upomínky ve výši 300 Kč a druhé upomínky ve výši 500 Kč. Obě upomínky byly žalovanému odeslány poštou, což bylo zjištěno z předložených poštovních archů. Z dopisu žalobkyně vyhotoveného dne 21. 4. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému sdělila zesplatnění úvěru a vyzvala ho k zaplacení částky 116 666 Kč do 3. 6. 2021, současně ho poučila o možnosti podání soudní žaloby, nebude-li dluh zaplacen. Dopis byl odeslán poštou dne 21. 4. 2021, což bylo zjištěno z poštovního archu. Další žalobkyní předložené listiny neobsahovaly pro věc rozhodné skutečnosti, soud proto jimi neprovedl dokazování. 4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla dne 29. 10. 2020 uzavřena smlouva o úvěru dle § 1824 a § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Dle této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na jeho žádost úvěr, a to tak, že na úhradu předchozího závazku žalovaného vůči žalobkyni byla poskytnuta částka 15 639 Kč, částka 8 361 Kč byla poskytnuta na bankovní účet žalovaného a částka 6 000 Kč měla být započtena na náklady žalobkyně spojené s administrativní činností při vyřizování úvěru a ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný uhradil čtyři splátky, celkem žalobkyni odeslal částku 5 200,77 Kč. Splátku splatnou dne 15. 3. 2021 ani další následující splátky již uhrazeny nebyly, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 3. 6. 2021. Při uzavření smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s kladným výsledkem, ačkoliv však rozdíl jeho příjmů a výdajů činil hodnotu 5 835 Kč, žalobkyně ve svých výpočtech kalkulovala s částkou zůstavší žalovanému k dispozici ve výši 11 337 Kč, navíc podobnou částku uvedla i v kalkulaci u úvěrové smlouvy, kterou s žalovaným uzavřela jen 16 dnů před smlouvou, která je předmětem tohoto řízení, a výplatou úvěru z této byl zaplacen závazek ze smlouvy předchozí. 5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zák