111 C 338/2020-67 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 4. 2020 domáhala po žalované zaplatit částku 67 935,34 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 278,11 Kč za dobu od 7. 4. 2020 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 0,1 % denně z částky 23 517 Kč za dobu od 7. 4. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou prostřednictvím prostředků elektronické komunikace smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, peníze byly žalované vyplaceny, úvěr měl být vrácen ve splátkách, žalovaná se dostala do prodlení od splátky splatné dne 15. 2. 2020, celkem žalovaná zaplatila jen pět splátek v celkové hodnotě 4 325 Kč, žalobkyně dluh v celé výši zesplatnila ke dni 23. 3. 2020, dluh činil částku 67 992,63 Kč a byl tvořen nesplacenou jistinou ve výši 20 000 Kč, úroky, úroky z prodlení, odměnou za inkasní služby, cenou za doplňkové služby odklad, nemoc a práce, náklady na upomínkování a smluvní pokutou ve výši 9 659,37 Kč. Žalovaná nereagovala na předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala procesně pasivní. Prvního jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, žaloba a předvolání k jednání byli žalované doručeny do vlastních rukou dne 16. 11. 2020, datum náhradního doručení byl stanoven dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). K prvnímu jednání se nedostavil ani zástupce žalobkyně, z účasti u jednání se omluvil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z emailové korespondence ze dne 5. 9. 2019 o návrhu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] soud zjistil, že žalobkyně žalované na email [email] zaslala dne 5. 9. 2019 v 11:03 hodin návrh smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] v návrhu bylo uvedeno, že úvěr činí částku 20 000 Kč, poplatek za poskytnutí činí částku 4 000 Kč, na úhradu předchozího závazku žalovaného bude vyplacena částka 10 423 Kč, žalované na účet bude vyplacena částka 5 577 Kč a částka 4 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele spojené s ověřením úvěruschopnosti žalované, úrok bude činit 23 % ročně, RPSN 38,64 %, splatnost bude 72 měsíců po 865 Kč, bude zaplacen poplatek za inkasní službu a bude sjednána i možnost odkladu splátek a možnost přerušení splácení v případě nemoci či ztráty zaměstnání, celkem žalovaná splatí částku 41 157 Kč, případě porušení smluvních povinností pak celkově bude muset zaplatit částku nejvíc 73 113 Kč. Žalovaná byla v elektronicky zaslaném návrhu úvěrové smlouvy označena jménem, příjmením, rodným číslem, adresou bydliště, bankovním účtem č. [bankovní účet], telefonním číslem a emailem [email]. Osobní údaje žalované byly totožné se záznamy v občanském průkazu žalované, jehož kopii žalobkyně předložila k důkazu. Bankovní účet žalobkyně byl v návrhu smlouvy označen číslem [bankovní účet]. V pozdějším emailu z téhož dne byly žalované zaslány instrukce k provedení verifikační platby. Ze záznamu pohybu na bankovním účtu bylo zjištěno, že dne 5. 9. 2019 z účtu žalované byla na účet žalobkyně odeslána částka 10 Kč s variabilním symbolem [číslo] (číslo smlouvy) a zprávou pro příjemce„ Tímto souhlasím s návrhem smlouvy [číslo]“. Návrh smlouvy obsahoval i Přílohu č. 5, což byl dotazník k posouzení bonity žadatele. Zde bylo uvedeno, že žalovaná je svobodná, vzdělání nezjištěno, nemá vyživovací povinnosti, od roku 2017 je zaměstnána v dělnické profesi u společnosti se sídlem v [obec a číslo] [anonymizováno] v pracovním poměru na dobu určitou s výdělkem 5 642 Kč (bez uvedení, zda je o mzdu čistou či hrubou), náklady na spotřebitele byly uvedeny ve výši 3 800 Kč a náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč, závazky byly uvedeny ve výši 21 500 Kč u několika věřitelů, žalovaná nevlastnila nemovitosti. Byl zde rovněž uveden údaj„ příjem za závislé činnosti“ ve výši 11 124 Kč, nebylo však uvedeno, o jakou činnost se jedná. Výpočtem byl stanoven měsíční zůstatek žalované ve výši 10 101 Kč se závěrem, že žalovaná jako spotřebitel má dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. Soudu předložená smlouva o úvěru byla podepsána dne 5. 9. 2019 sms kódem [číslo] z telefonního čísla žalované. Proces přidělení tohoto kódu žalované doložen nebyl, obchodní podmínky žalobkyně účinné v době uzavření smlouvy však presumovaly podpis úvěrovaného právě tzv.„ autorizačním kódem“. Žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalované, kterou předložila k důkazu s potvrzením ministerstva vnitra, že tento se nenachází v databázi neplatných dokladů. Žalobkyně dále měla k dispozici výpis z účtu žalované č. [bankovní účet] za období od 1. 7. 2019 do 31. 8. 2019, který předložila k důkazu a z něhož bylo zjištěno, že v daném období měla žalovaná příjem v podobě mzdy, všechny ostatní příjmy byly tvořeny čerpáním úvěru a půjčkami. Z žalobkyní předloženého výplatního listu žalované od [právnická osoba] bylo zjištěno, že její mzda v červnu 2019 činila částku 8 500 Kč. Žalobkyně měla dále k dispozici výpis z insolvenčního rejstříku a rejstříku exekucí, v obou neměla žalovaná žádný záznam. Žalobkyně soud předložila i tzv. scoring žalované ze dne 29. 8. 2019, tj. důkaz o tom, že proběhl proces, během kterého byla prověřena schopnost žalované dlouhodobě splácet úvěr, žalovaná byl v segmentaci Nebankovního registru.cz zařazena do skupiny B, kdy existuje pět skupin a to A, B, C, D a X. Z výpisu banky o převodu peněz soud zjistil, že z účtu žalobkyně č. [bankovní účet], byla dne 5. 9. 2019 převedena na účet žalované částka 5 577 Kč a dále byla převedena částka 10 423 Kč, ale na jiný účet žalobkyně, u obou převodů byl uveden variabilní symbol v podobě čísla úvěrové smlouvy, u částky 5 577 Kč to bylo [číslo] u převodu částky 10 423 Kč to bylo [číslo] (což bylo číslo předchozí úvěrové smlouvy žalované, kterou žalobkyně rovněž k důkazu předložila). Z potvrzení o vyplacení úvěru vydaném žalobkyní dne 5. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalované oznámila výplatu částky 10 423 Kč, kterou byl zaplacen její dluh z dřívějšího závazku vůči žalobkyni, a výplatu částky 5 577 Kč na účet žalované, částka 4 000 Kč pak byla započtena na náklady žalobkyně. Z upomínek soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila dne 20. 2. 2020 první upomínku vůči žalované k úhradě dluhu ve výši 1 165 Kč z titulu plnění ze smlouvy [číslo] dne 5. 3. 2020 vyhotovila druhou upomínku na částku 1 665 Kč. Obě upomínky byly žalované odeslány poštou, což bylo zjištěno z předložených poštovních archů. Z dopisu žalobkyně vyhotoveného dne 21. 3. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalované sdělila sesplatnění úvěru a vyzvala ji k zaplacení částky 67 992,63 Kč do 14 dnů od vystavení dopisu, současně ji poučila o možnosti podání soudní žaloby, nebude-li dluh zaplacen. Dopis byl odeslán poštou dne 23. 3. 2020, což bylo zjištěno z poštovního archu. Další žalobkyní předložené listiny neobsahovaly pro věc rozhodné skutečnosti, soud proto jimi neprovedl dokazování. 4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla dne 5. 9. 2019 uzavřena smlouva o úvěru dle § 1824 a § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Dle této smlouvy poskytla žalobkyně žalované na její žádost úvěr, a to tak, že na úhradu předchozího závazku žalované vůči žalobkyni byla poskytnuta částka 10 423 Kč, částka 5 577 Kč byla poskytnuta na bankovní účet žalované a částka 4 000 Kč měla být započtena na náklady žalobkyně spojené s administrativní činností při vyřizování úvěru a ověřování úvěruschopnosti žalované. Žalovaná uhradila pět splátek, tj. celkem 4 325 Kč. Splátku splatnou dne 15. 2. 2020 ani další následující splátky již uhrazeny nebyly, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 23. 3. 2020. 5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně tvrdila existenci písemné smlouvy o úvěru. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/ 2014, o elektronické identifikaci a