112 C 37/2021-73 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 10. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 9 850,32 Kč s úrokem z prodlení z částky 9 400,32 Kč od 2. 7. 2019 do zaplacení a dále úhrady smluvní pokuty ve výši 3 500 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi [právnická osoba] a žalovanou byla dne 3. 6. 2019 distančním způsobem sjednána smlouva o úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalované úvěr v částce 7 000 Kč a žalovaná se jej zavázala vrátit věřiteli spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 400,32 Kč. Původní věřitel náležitě ověřil úvěruschopnost žalované rešeršemi v databázích, žalovaná doložila zdroj svých příjmů a po posouzení příjmů a výdajů žalované bylo zjištěno, že je schopna úvěr splácet. Žalovaná však svůj závazek nesplnila řádně a včas a nadále dluží 7 000 Kč představující neuhrazenou jistinu úvěru po splatnosti, sjednaný poplatek za poskytnutý úvěr ve výši 2 400,32 Kč a dále poplatky za 3 upomínky ve výši 450 Kč. Z důvodu jejího prodlení vzniklo věřiteli také právo na sjednaný úrok z prodlení ve výši 8 % ročně z neuhrazené jistiny úvěru a dále na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 9 850,32 Kč, která je uplatňována za dobu od 2. 7. 2019 do 9. 10. 2020 a je požadována toliko ve výši jedné poloviny jistiny úvěru, tj. 3 500 Kč. Pohledávku za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy postoupil původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávek [právnická osoba] OÜ a tato společnost ji postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2020. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání, které bylo ve věci nařízeno a k němuž byla řádně předvolána, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] má soud za prokázáno, že byla uzavřena dne 3. 6. 2019 mezi [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem a věřitel se v ní zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč jako bezúčelový úvěr s úrokem 193,32 Kč se splatností 28 dnů od odeslání finančních prostředků na účet žalované, tj. do 1. 7. 2019 s tím, že pokud není úvěr splacen řádně a včas, je úvěrovaný povinen uhradit 9 400,32 Kč. Ve smlouvě bylo ujednáno, že pokud dlužník nezaplatí jakoukoli splátku řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení a dále byl sjednán úrok z prodlení ve výši 8 % ročně. Smlouva je podepsána zástupcem věřitele a žalovanou prostřednictvím unikátního autorizačního kódu nahrazujícího fyzicky podpis. U žalované je ve smlouvě kromě jejích osobních údajů uvedeno číslo bankovního účtu [bankovní účet]. Spolu s úvěrovou smlouvou byl žalované předán formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, což žalovaná stvrdila autorizačním kódem nahrazující fyzický podpis, přičemž tento formulář obsahuje základní parametry úvěru. Při sjednávání smlouvy předložila žalovaná věřiteli občanský průkaz a rodný list, jehož kopií věřitel disponuje. Z neúplného výpisu z bankovního účtu žalované č. [bankovní účet] za 4/ 2019 předloženého žalovanou věřiteli soud zjistil, že dne 11. 4. 2019 byla na tento účet poskytnuta žalované částka 12 830 Kč a 7 627 Kč [právnická osoba] jako mzda za 3/ 2019. Jiné pohyby na tomto účtu ve výpisu evidovány nejsou. 4. Z potvrzení vystaveného dne 3. 6. 2019 [právnická osoba] soud zjistil, že bylo potvrzeno, že z účtu [právnická osoba] byla dne 3. 6. 2019 odeslána na účet č. [bankovní účet] částka 7 000 Kč pod [variabilní symbol]. 5. Žalobkyně dále předložila soudu emailovou korespondenci, z níž soud zjistil, že vyhotovila [právnická osoba] pro žalovanou vyhotovila dne 8. 7. 2019, 18. 7. 2019 a 28. 7. 2019 e-mailové zprávy, v nichž měla být upomínána o úhradu půjčky se specifikací dlužné částky a v každé z upomínek jí byla vyčíslena částka 150 Kč za zaslání této upomínky. Důkazy o odeslání emailů soudu předloženy nebyly. 6. Smlouvou o postoupení dluhu [číslo] 2019 ze dne 2. 1. 2020 [právnická osoba] postoupila [právnická osoba] OÜ pohledávky postupitele, mj. pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy (prokázáno přílohou k této smlouvě). DeltaWise OÜ následně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2020, jako bylo prokázáno touto smlouvou včetně přílohy k ní. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 23. 3. 2020 zaslanou žalované elektronicky na e-mailovou adresu žalované dne 26. 3. 2020 vyzývala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě neuhrazené pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené se [právnická osoba] v celkové výši 15 724,22 Kč (prokázáno upomínkou a e-mailem). 8. Z ostatních listin předložených žalobkyní soud pro nadbytečnost nečiní žádná podstatná skutková zjištění, neboť se jedná o rozsudky vydané v jiných právních věcech Krajským soudem v Plzni, kterými žalobkyně hodlala prokazovat skutečnost, že sjednaný úrok není v rozporu s dobrými mravy. 9. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru ve smyslu ust. § § 1824 a § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), dle které se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalované jako úvěrované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a tuto povinnost splnila tím, že jí tuto částku poskytla na její bankovní účet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to spolu se sjednanými úroky do 1. 7. 2019. Nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaná na úvěr něčeho uhradila, ať již právní předchůdkyni žalobkyně či přímo žalobkyni. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z. 10. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěry schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěry schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně žalobkyně tuto svou povinnost splnila zejména tím, že nahlížela do příslušných rejstříků týkajících se závazků žalované, avšak tato skutečnost v řízení prokázána nebyla, žádné výpisy z těchto rejstříků soudu předloženy nebyly. Nebylo tedy zjištěno, zda má žalovaná případné závazky, popř. zda je vůči ní vedeno insolvenční či exekuční řízení. [příjmení] bližší údaje o zaměstnavateli od žalované zjištěny nebyly, zejména to, zda je žalovaná zaměstnána na hlavní pracovní poměr a na jakou dobu je tento poměr sjednán. Je pravdou, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, disponovala výpisem z účtu žalované o tom, že jí její zaměstnavatel v dubnu 2019 vyplatil na mzdě za březen 2019 částku 20 457 Kč, avšak tato skutečnost v žádném případě nepostačuje k závěru o tom, že původní věřitel splnil povinnosti vyplývající z výše uvedeného zákona. Zejména totiž nebyla zjištěna pasivní stránka žalované, tedy jaké jsou její aktuální výdaje na bydlení, dopravu do zaměstnání, popř. vyživovací povinnosti, či zda žalovaná má jiné závazky. 11. S ohledem na výše uvedené soud v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o potřebě předložit důkazy k prokázání výše tvrzených skutečností rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 7 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení právě o tuto částku ve smyslu § 2991 o. z. a žalovaná je povinna toto plnění žalobkyni vrátit dle § 2993 o. z. Ničeho dalšího z úvěrové smlouvy žalované poskytnuto nebylo. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná na úvěrovou smlouvu něčeho