112 C 419/2020-69 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 8 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 29. 10. 2018 do zaplacení s odůvodněním, že jí byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020 postoupena pohledávka za žalovaným dle smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřel se [právnická osoba] prostřednictvím jejich webových stránek. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet (v databázích, doložením příjmové a výdajové stránky dlužníka) byl dle této smlouvy žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč na jeho bankovní účet a žalovaný měl úvěr splatit do 28. 10. 2018, což neučinil a úvěr nesplatil ani přes předžalobní upomínku žalobkyně. V případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, navrhla žalobkyně, aby jí byl nárok přiznán z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, na jehož bankovní účet byla původním věřitelem dlužná částka poskytnuta. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 28. 1. 2021, se bez omluvy nedostavil. Soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný se dne 25. 9. 2018 zaregistroval na webové stránce právní předchůdkyně žalobkyně  HYPERLINK "http://www.viasms.cz" a na její bankovní účet zaslal dne 27. 9. 2018 ze svého účtu č. [bankovní účet] částku 1 Kč jako odměnu za vytvoření uživatelského účtu v souladu s ust. čl. 4 smlouvy o úvěru [číslo] která byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovaným dne 28. 9. 2018. Následně dne 28. 9. 2018 požádal žalovaný o poskytnutí úvěru a mezi týmiž účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které měl být žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet úvěr ve výši 8 000 Kč bez poplatku se splatností do 30 dnů. Dne 28. 9. 2018 byla částka 8 000 Kč původním věřitelem poukázána na výše uvedený bankovní účet žalovaného s variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný původnímu věřiteli předložil rodný list a občanský průkaz, jehož kopií věřitel disponuje a dále výplatní lístky za měsíce červenec a srpen 2018, dle nichž žalovaný od svého zaměstnavatele [právnická osoba] obdržel mzdu v částce 20 486 Kč a 19 430 Kč. Původní věřitel měl rovněž k dispozici neúplné výpisy z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] za měsíc červen a srpen 2018. U žalovaného byl po jeho registraci dne 25. 9. 2018 vypracován jeho profil obsahující jeho osobní údaje, včetně údajů o jeho zaměstnavateli a výši příjmů ze zaměstnání dle doložených dokumentů v částce 20 000 Kč. Ohledně jeho výdajů je zde uvedeno, že celkem činí 5 000 Kč měsíčně. Z profilu uživatele je zřejmé, že žalovaný celkem uhradil dne 27. 9. 2018 1 Kč, žádné další platby evidovány nejsou a dále, že původní věřitel čtrnácti SMS zprávami odeslanými žalovanému ve období od 27. 11. 2018 do 14. 11. 2018 informoval žalovaného, že jeho pohledávka je již po splatnosti a že mu zasílá na email a poštou upomínky za nesplacenou půjčku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020 byly žalobkyni postoupeny pohledávky [právnická osoba] specifikované v příloze této smlouvy, mj. pohledávka za žalovaným. Žalobkyně dále předložila soudu předžalobní výzvy ze dne 20. 5. 2020, které měl vyhotovit původní věřitel [právnická osoba] pro žalovaného, avšak nebylo prokázáno jejich odeslání žalovanému. 4. Žaloba je převážně důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku ve smyslu ust. § 1824 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o. z., dle které právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný jako úvěrovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 30 dnů tj. do 28. 10. 2018. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na úvěr něčeho uhradil původnímu věřiteli, či žalobkyni, která je ve věci aktivně legitimována, neboť jí pohledávka za žalovaným byla postoupena původním věřitelem ve smyslu ust. § 1879 o. z. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěry schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně žalobkyně tuto svou povinnost splnila prostřednictvím databází a porovnáním výdajové a příjmové stránky dlužníka. Původní věřitel však měl k dispozici toliko dva výplatní lístky prokazující výši mzdy žalovaného (okolo 20 000 Kč) a neúplné výpisy z účtu žalovaného za dva měsíce. Nebyly soudu doloženy žádné výstupy ohledně tvrzeného prověřování žalovaného v databázích (zřejmě dlužníků) ani žádný důkaz o tom, že výdaje žalovaného skutečně činí toliko 5 000 Kč. Výdajová stránka žalovaného nebyla nijak prokázána a nebylo zjištěno a zejména náležitě ověřeno, jaké jsou faktické výdaje žalovaného na bydlení, zda má nějaké vyživovací povinnosti či další nesplacené závazky. Samotné příjmy bez návaznosti na výdaje nemají o úvěruschopnosti spotřebitele žádné vypovídací hodnost a ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřená dalšími doklady. S ohledem na výše uvedené soud v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o potřebě předložit důkazy k prokázání výše tvrzených skutečností rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy žalovanému částku 8 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení právě o tuto částku ve smyslu § 2991 o. z. a žalovaný je povinen toto plnění žalobkyni vrátit dle § 2993 o. z. S ohledem na výše uvedené soud přiznal žalobkyni částku 8 000 Kč spolu s úroky z prodlení z této částky, na které má žalobkyně nárok podle ust. § 1970 o. z. Úroky byly přiznány až od 20. 1. 2021, neboť v řízení nebylo prokázáno odeslání předžalobních upomínek a výzev žalovanému. Soud tedy splatnost žalované částky vázal na okamžik doručení žaloby žalovanému, což nastalo dne 18. 1. 2021, následující den měl žalovaný na splnění svého závazku, a pokud jej neuhradil, je od 20. 1. 2021 v prodlení a žalobkyni od tohoto data přísluší úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl o požadované úroky z prodlení za dobu předcházející datu 20. 1. 2021 a dále o úroky od 20. 1. 2021 přesahující zákonem stanovenou výši úroků z prodlení, která činí 8,25 % ročně. 5. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. soud přiznal žalobkyni, jejíž procesní neúspěch byl pouze nepatrný (v části zamítnutých úroků z prodlení), náklady řízení v plné výši, tj. v částce 1 000 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozsudku. Náklady sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč a režijních paušálů ve výši 200 Kč, a to za dva úkony právní služby dle §§ 14b odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za převzetí zastoupení a sepis tzv. formulářové žaloby. Soud nepřiznal odměnu za sepis předžalobní výzvy, neboť tato nebyla soudu doložena. Žalobkyni však náhrada účelně vynaložených nákladů řízení přísluší i přesto, že nebyla doložena advokátně sepsaná předžalobní výzva, neboť žalovaný byl opakovaně k úhradě dlužné částky vyzýván původním věřitelem SMS zprávami či emailovou korespondencí, a tedy měl povědomí o tom, že má vůči původnímu věřiteli dluh, který je nezbytné uhradit.