112 C 436/2020-46 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 10. 2020 ve znění jejího doplnění ze dne 14. 1. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení celkové částky 9 902,82 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 7 652,82 Kč od 3. 10. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, uzavřena dne 19. 7. 2019 smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet úvěr ve výši 4 500 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s administrativním poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 962,32 Kč a úrokem ve výši 40,50 Kč, celkem tedy 6 502,82 Kč do 19. 8. 2019. Žalovaný však úvěr nesplatil a žalobkyně kromě nesplaceného úvěru s poplatky a úrokem požaduje také úhradu částky 1 150 Kč za upomínky odeslané žalovanému a dále zákonný úrok z prodlení z částky 7 652,82 Kč (nesplacený úvěr s poplatky za upomínky) od 3. 10. 2019 do zaplacení. Z důvodu prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni také právo na smluvní pokutu, která byla sjednána ve výši 0,1 % denně a žalobkyně ji požaduje za období od 20. 9. 2019 do 13. 10. 2010, avšak pouze ve výši 2 250 Kč. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho ani přes předžalobní výzvu. Před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně postupovala v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a posoudila informace poskytnuté žalovaným v jeho žádosti o úvěr prostřednictvím formuláře na webových stránkách žalobkyně a následně ověřené v rámci telefonického hovoru, přičemž svá sdělení byl žalovaný povinen doložit aktuálními doklady, kdy předložil občanský průkaz, rodný list a výplatní lístky za měsíce duben a květen 2019 a k ověření svého bankovního účtu zaslal žalobkyni 1 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla dále žalobkyní prověřována online nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, centrálního registru exekucí, registru platebních informací a interního systému žalobkyně, což bylo vyhodnoceno v kartě klienta. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne 10. 2. 2021 se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla prostřednictvím internetových stránek žalobkyně uzavřena dne 18. 7. 2019 smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala dle žádosti žalovaného o úvěr ze dne 17. 7. 2019 poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 4 500 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 19. 8. 2019 spolu s administrativním poplatkem ve výši 1 962,32 Kč za poskytnutí a správu úvěru a s výpůjčním úrokem 40,50 Kč, celkem tak mělo být uhrazeno 6 502, 82 Kč Součástí smlouvy je ujednání, že v případě nesplacení úvěru je žalovaný povinen hradit poplatky za upomínky ve výši 150 Kč při prodlení 7 dní, 250 Kč při prodlení 14 dní, 350 Kč při prodlení 21 dní a 400 Kč při prodlení 30 dní s tím, že tato částka představuje náhradu všech věřitelem účelně vynaložených nákladů. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení, počínaje dnem po sjednané splatnosti úvěru a dále nárok na zákonné úroky z prodlení. Smlouvu žalovaný podepsal dne 19. 7. 2019 unikátním podpisem ze své IP adresy. [příjmení] dne mu byly spolu se smlouvou poskytnuty předsmluvní informace ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, které obsahují popis základních vlastností spotřebitelského úvěru. [příjmení] 4 500 Kč byla žalovanému poskytnuta dne 19. 7. 2019 na jeho bankovní účet č. [bankovní účet], který je uveden ve smlouvě o spotřebitelském úvěru jako bankovní účet žalovaného. Ve vztahu k žalovanému bylo prokázáno, že ke dni 17. 7. 2019 nebyl žalovaný evidován v centrální evidenci exekucí a ohledně jeho bonity bylo zjištěno, že má pravidelný čistý měsíční příjem 24 136 Kč, výdaje 14 600 Kč, z toho na provoz domácností 8 600 Kč, souhrn měsíčních splátek 6 000 Kč a celková výše závazků 50 000 Kč. Celkové výdaje měly činit 14 600 Kč, avšak nejsou k tomu doloženy žádné listinné důkazy. Dále byly předloženy výplatní pásky žalovaného za měsíc duben a květen 2019, z nichž vyplývá, že jeho zaměstnavatel [právnická osoba] vyplatila žalovanému v těchto měsících čistou mzdu 22 889 Kč a 25 382 Kč. Žalobkyně dále disponuje kopií občanského průkazu a rodného listu žalovaného, které předložil při sjednávání smlouvy. Před uzavřením smlouvy žalovaný ze svého bankovního účtu uhradil 1 Kč jako ověřovací poplatek dne 17. 7. 2019 a tato částka byla připsána na účet žalobkyně 18. 7. 2019. Z údajů REPI Credit Report Pool vytvořeného dne 18. 7. 2019 bylo zjištěno, že u žalovaného ohledně jeho úvěrové a platební historie byly zjištěny dva spotřebitelské úvěry, a to na částku 6 000 Kč sjednanou dne 12. 7. 2019, která měla být vrácena ve výši 8 151 Kč a dále v částce 4 000 Kč, která byla sjednána 5. 6. 2019 s tím, že mělo být uhrazeno 4 544 Kč a částka po splatnosti je 2 000 Kč a s ohledem na tyto údaje je u žalovaného vyšší riziko, protože k subjektu jsou přiřazené významné negativní informace. Žalobkyně vyhotovila pro žalovaného dne 26. 8. 2019, 2. 9. 2019, 9. 9. 2019 a 18. 9. 2019 upomínky, resp. předžalobní výzvu, v němž vyzývala žalovaného k úhradě nesplaceného úvěru ve výši 4 500 Kč s příslušenstvím a v každé z upomínek mu vyúčtovala poplatek za upomínku ve výši 150 Kč, 250 Kč, 350 Kč a 400 Kč za předžalobní upomínku. Nebylo však prokázáno, že by jakákoli z těchto upomínek byla žalovanému odeslána či doručena. 4. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru ve smyslu ust. § § 1824 a § 2395 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho požádání úvěr ve výši 4 500 Kč na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem a poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 6 502,82 Kč do 19. 8. 2019. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na úvěr něčeho uhradil. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěry schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěry schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalovaného, avšak soud má za to, že toto učinila nedostatečně. Měla sice k dispozici dvě výplatní pásky žalovaného prokazující jeho příjem, nicméně nedisponovala žádným dokladem ohledně jeho pravidelných měsíčních výdajů, ať již deklarovaných žalovaným v částce 8 600 Kč na bydlení či ohledně jeho jiných pravidelných výdajů. Dle názoru soudu žalobkyně také náležitě nevyhodnotila další závazky žalovaného, které byly zjištěny a dle jeho tvrzení činily již 50 000 Kč, přičemž u žalovaného byl v době sjednávání úvěrové smlouvy zjištěn tzv. negativní příznak zapříčiněný jeho jinými závazky nesplacenými po splatnosti. Žalobkyně nedisponovala případným výpisem z účtu žalovaného, z něhož by bylo možno učinit závěr, jakým způsobem žalovaný hospodaří se svými prostředky a zda závazků po splatnosti nemá ve větším rozsahu, než zjistila žalobkyně. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že si žalobkyně při sjednávání úvěru si nepočínala obezřetně a dostatečně nevyhodnotila možnosti žalovaného úvěr splácet, a proto posoudil dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky jako neplatnou, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 4 500 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení právě o tuto částku ve smyslu § 2991 o. z. Ničeho dalšího z úvěrové smlouvy žalovanému poskytnuto nebylo. Žalovaný je proto dle § 2293 o. z. povinen žalobkyni vydat částku 4 500 Kč přijatou od žalobkyně, aniž by