117 C 331/2021-45 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 7. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 10 094,48 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele [právnická osoba] ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 28. 2. 2019 s žalovanou, na jejímž základě byla žalované předána zápůjčka ve výši 6 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření půjčky. Součástí smlouvy byla dohoda, kterou se žalovaná zavázala uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou půjčkou i poplatek ve výši 4 617 Kč sestávající se z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 1 smlouvy), odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 410 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 408 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli částku odpovídající součtu jistiny půjčky a poplatku ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 9. 1. 2020. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí zkoumal schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalované a zaznamenaných do zákaznické karty, kdy tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými od žalované uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“, když původní věřitel neshledal žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalovaná však svůj dluh nesplácela řádně a včas, na svůj dluh neuhradila ničeho. Ke dni 25. 6. 2019 činil dluh žalované na jistině úvěru částku 6 000 Kč a na poplatku částku 4 617 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 5. 1. 2021 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni postoupení činil dluh 10 094,48 Kč, kdy se jednalo o jistinu půjčky ve výši 6 000 Kč a poplatek ve výši 4 094,48 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalované úrok sjednaný ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 6 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 10. 1. 2020 do 18. 12. 2020, ve výši 1 662,67 Kč a dále ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 6 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 3. 7. 2019 do 18. 12. 2020, ve výši 891,67 Kč a dále ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaná na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradila ničeho, nereagovala ani na předžalobní výzvu k plnění. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 23. 11. 2021, se nedostavila, svou neúčast neomluvila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaná a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne 28. 2. 2019 smlouvu o zápůjčce- [ulice] v hotovosti [číslo] na základě které právní předchůdce zapůjčil žalované částku 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s poplatkem v celkové výši 4 617 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 799 Kč, částky za zpracování, doručení administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 410 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 408 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkovou částku ve výši 10 617 Kč ve 45 týdenních splátkách ve výši 236 Kč, přičemž poslední splátka činí 233 Kč. První splátku byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději do 7 kalendářních dnů od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že výše uvedenou částku půjčky převzala v místě svého bydliště v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky Smlouvy o půjčce (prokázáno smlouvou o zápůjčce-zelená v hotovosti ze dne 28. 2. 2019 a Smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce). Před poskytnutím zápůjčky byla s žalovanou vyplněna zákaznická karta, dle které byla žalovaná zaměstnána na plný úvazek s příjmem 22 202 Kč, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou. Žalovaná byla svobodná, bydlela v nájemním v bytě, její odhadované měsíční výdaje byly 5 000 Kč, další závazky nesplácela, nevyživovala žádnou osobu. K ověření svých poměrů měla žalovaná předložit pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky za leden a únor 2019 (prokázáno zákaznickou kartou/ žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 28. 2. 2019). Žalovaná na však svůj dluh neuhradila ničeho (prokázáno tabulkou umoření). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 původní věřitel společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 6. 1. 2021 spolu s výzvou k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Oznámení bylo žalované odesláno dne 25. 1. 2021 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně části seznamu postoupených pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 včetně podacího lístku ze dne 25. 1. 2021). Výzvou k plnění ze dne 28. 6. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné pohledávky ve výši 13 896,82 Kč nejpozději do 13. 7. 2021 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně (prokázáno z výzvy k plnění ze dne 28. 6. 2021 a podacího lístku ze dne 28. 6. 2021). 4. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 28. 2. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen občanský zákoník), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně předal žalované zápůjčku ve výši 6 000 Kč a ta se jí zavázala spolu s poplatkem v celkové výši 4 617 Kč vrátit ve sjednaných 45 týdenních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. Tvrzení obsažená v žalobě jsou pouze obecná a nevztahují se konkrétně k osobě žalované. Ze zákaznické karty předložené žalobkyní je pouze zřejmé, že žalovaná ke dni 28. 2. 2019 měla mít příjem ze zaměstnání ve výši 22 202 Kč, výdaje žalované byly pouze odhadnuty ve výši 5 000 Kč, aniž by tyto byly blíže specifikovány. Žalovaná neměla další závazky, které by splácela. Touto listinou však nemá soud za prokázané, že původním věřitelem byly příjmy a výdaje žalované ověřeny, neboť dokumenty k ověření nebyly soudu předloženy a rovněž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právním předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku ověřoval jiným způsobem. Výdaje žalované nejsou specifikovány a rovněž z této listiny neplyne, že by byly původním věřitelem nějakým způsobem ověřeny. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované a je proto nutno dospět k závěru, že