111 C 270/2022-57 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplatit částku 17 474,92 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 13. 3. 2019 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), v písemné formě smlouvu o úvěru [číslo] na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy, spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadla na den 13. 5. 2020, žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, uhradil jen částku ve výši 7 000 Kč, žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 20 887,99 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 11 474,92 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 9 413,07 Kč, závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 13. 5. 2020, v důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 11. 1. 2022, žalovanou pohledávku tvoří nesplacená jistina 11 474,92 Kč, nesplacený kapitalizovaný úrok z prodlení 1 773,11 Kč za dobu od 14. 5. 2020 do 29. 11. 2021, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 12 072,74 Kč, účelně vynaložené náklady vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, smluvní pokuta ve výši 6 000 Kč za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 14. 5. 2020 do 18. 10. 2021. Žalobkyně odeslala poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 2. 5. 2022. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstala procesně pasivní. Prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, žaloba a předvolání k jednání byli žalovanému doručeny do vlastních rukou dne 5. 9. 2022, datum náhradního doručení byl stanoven dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). K prvnímu jednání se nedostavil ani zástupce žalobkyně, z účasti u jednání se omluvil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z písemné žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný dne 13. 3. 2019 vlastnoručně podepsal formulář původního věřitele, v němž tohoto požádal o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč splatného po 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, v žádosti uvedl, že je zaměstnaný s příjmem 9 014 Kč, což bylo potvrzeno zaměstnavatelem, jiný příjem žalovaného uveden nebyl, výdaje žalovaného činily částku 4 410 Kč za bydlení, energie, dopravu, jídlo, osobní náklady, použitelný zůstatek ve výši 4 604 Kč byl v listině označen jako„ dostatečný“, nájemní smlouva předložena nebyla, žalovaný byl svobodný, bez vyživovacích povinností se středním vzděláním a bez bankovního účtu. Konkrétní výše nájemného, či zda žalovaný nesplácí jiné úvěry vyjma rezidenčního, v listině uvedeno nebylo. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný listinu podepsal rovněž vlastnoručně dne 13. 3. 2019, listina obsahovala podmínky úvěru ve výši 15 000 Kč splatného po 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný vlastnoručně listinu podepsal dne 13. 3. 2019 a zavázal se v ní splatit původnímu věřiteli úvěr ve výši 15 000 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, částku 15 000 Kč žalovaný převzal, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy, spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkově se žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27 888 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že dne 22. 12. 2021 ji uzavřela společnost původního věřitele [právnická osoba], [IČO] jako postupitel s žalobkyní jako postupníkem, smlouva nebyla předložena s přílohou, v níž měly být postupované pohledávky identifikovány. Z oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalovanému dopisem ze dne 11. 1. 2022, že pohledávka žalovaného ve výši 36 301,28 Kč byla postoupena žalobkyni, dopis byl odeslán poštou dne 12. 1. 2022, což bylo zjištěno z podacího poštovního archu. Z předžalobní výzvy od advokáta ze dne 2. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný měl zaplatit žalobkyni částku 36 271,27 Kč ve lhůtě„ do 12. 5. 2022“. Výzva byla žalovanému odeslána poštou dne 4. 5. 2022, což bylo zjištěno z podacího poštovního archu. Odeslání předžalobní výzvy ze dne 2. 3. 2022, kterou žalobkyně soudu předložila, nedoložila. 4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 13. 3. 2019 uzavřena písemná smlouva o úvěru, dle smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému na jeho žádost úvěr v částce 15 000 Kč splatný v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, částku 15 000 Kč žalovaný dne 13. 3. 2019 převzal, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy, spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkově se žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27 888 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaný uhradil celkem jen 7 000 Kč. Při uzavření smlouvy původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného s kladným výsledkem, vyšel z tvrzení žalovaného a z potvrzení zaměstnavatele o výši mzdy, pracovní smlouvu k dispozici neměl, informaci o době trvání pracovního poměru také ne. Ke dni 22. 12. 2021 byla pohledávka z úvěrové smlouvy postoupena původním věřitelem žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno původním věřitelem. 5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně tvrdila existenci písemné smlouvy o úvěru. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V projednávané věci byla smlouva uzavřena písemně, kdy listina obsahovala vlastnoruční podpisy smluvních účastníků. Vzhledem k datu uzavření smlouvy se jednalo o úvěr spotřebitelský podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016. Soud se proto musel zabývat tím, zda původní věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v řízení tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena dostatečně, a to dle údajů, které měl původní věřitel od žalovaného k dispozici. Majetkové a osobní poměry žalovaného byly uvedeny v žádosti o úvěr, z něhož původní věřitel čerpal informace o žalovaném. Jiné zdroje informací nebyly tvrzeny ani předloženy. Původní věřitel kalkuloval s částkou 4 604 Kč jako disponibilním zůstatkem žalovaného k úhradě úvěru, šlo o rozdíl mezi jediným příjmem ze mzdy ve výši 9 014 Kč a tvrzenými výdaji v celk