111 C 283/2022-48 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 22. 7. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 13 400 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 21. 9. 2020, v které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč, kterou měl splatit do 15. 11. 2021 formou 60 týdenních splátek po 240 Kč včetně úroku 1 600 Kč, odměny za administrativu 1 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso 3 200 Kč, žalovaný neplnil své smluvní závazky řádně ani včas, žalovaný naposledy na dluh zaslal splátku dne 29. 10. 2020, celkem uhradil částku 1 000 Kč, věřitel pohledávku postoupil žalobkyni, žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem před podáním žaloby. Před prvním jednáním vzala žalobkyně žalobu zpět v rozsahu požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku od 16. 11. 2021 do 7. 1. 2022 ve výši 180,08 Kč a úroku ve výši 15,29 % ročně z částky 8 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nařízeného jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, k doručení předvolání i žaloby došlo dne 24. 10. 2022, z účasti u jednání se omluvil, nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 21. 9. 2020 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem [právnická osoba], [IČO] a žalovaným jako dlužníkem, obě strany smlouvu vlastnoručně podepsaly, věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout zápůjčku v částce 8 000 Kč, dlužník podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky a současně se zavázal věřiteli vrátit částku 14 400 Kč tvořenou jistinou a úrokem 1 600 Kč, odměnou za administrativu 1 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 3 200 Kč, v 60 týdenních splátkách po 240 Kč, první splátka byla splatná sedmým dnem od uzavření smlouvy (tj. 28. 9. 2020), poslední splátka připadala na den 15. 11. 2021. Pro doručování písemností si strany dohodly doručování na smluvní adresu dlužníka, nebude-li smluvní stranou sdělena adresa jiná. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři, do něhož byly vepsány generálie dlužníka, údaje o výši dluhu a způsobu úhrady, podpisy stran a datum uzavření. Jiné změny ve formuláři provedeny nebyly. Dlužník svým podpisem pod smlouvou současně potvrdil, že mu byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva o zápůjčce odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, dlužník také potvrdil, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které byly obsahem zákaznické karty. Zákaznickou kartu žalobkyně v řízení nedoložila. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele [právnická osoba], [IČO] pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy. Z oznámení o postoupení soud zjistil, že postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni tímto dopisem ze dne 3. 2. 2022 odeslaným poštou dne 4. 2. 2022 na adresu žalované [ulice a číslo], [PSČ] [obec] (zjištěno z podacího lístku). Z výzvy ze dne 14. 4. 2022 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z žalované smlouvy před podáním žaloby ve lhůtě do 29. 4. 2022, dopis byl dne 19. 4. 2022 odeslán poštou na adresu žalovaného [ulice a číslo], [PSČ] [obec], což bylo také zjištěno z podacího lístku. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 21. 9. 2020 písemnou formou uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému vyplacena částka 8 000 Kč, kterou měl v měsíčních splátkách vrátit nejpozději ke dni 15. 11. 2021 (den, kdy uplynul 60. týden po datu uzavření smlouvy s tím, že první splátka byla splatná sedmý den po uzavření smlouvy) spolu se smluvně dohodnutým poplatkem ve výši 6 400 Kč tvořeným kapitalizovaným úrokem, odměnou za administrativu smlouvy a hotovostní inkaso splátek. Žalovaný před podáním žaloby na svůj dluh zaplatil částku 1 000 Kč. Skutečnost, že žalovaný na svůj dluh zaplatil více, v řízení najevo nevyšla. Před uzavřením smlouvy měl věřitel posoudit schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od něj, důkaz o této činnosti žalobkyně soudu nedoložila. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy o zápůjčce postoupena ke dni 7. 1. 2022 písemnou smlouvou. Žalobkyně žalovaného k plnění dluhu vyzvala dopisem ze dne 14. 4. 2022 se splatností ke dni 29. 4. 2022 s upozorněním na možnost podání soudní žaloby. 5. Skutkový stav byl soudem právně posouzen tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o zápůjčce, která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože zápůjčku lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále také jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Zápůjčka patří mezi reálné kontrakty, které pro vznik účinnosti vyžadují výplatu peněz. Žalobkyně prokázala, že peníze byly žalovanému předány, smlouva se proto stala účinnou. Tato však dle § 588 o. z. byla absolutně neplatná. Závěr o neplatnosti právního jednání soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla sjednaná protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se věřitel před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti spotřebitele v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že věřitel provedl postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získal informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaný schopen řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky se musí podle soudu prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda tento jako spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně splnění povinnosti zkoumat schopnost žalovaného úvěr řádně splácet nedoložila. Soud proto na základě provedeného dokazování učinil závěr, že věřitel neposoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský