111 C 285/2022-57 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplatit částku 10 153,94 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 24. 5. 2020 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), v písemné formě smlouvu o úvěru [číslo] na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 11 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy, spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 9 440 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 20 440 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 460 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadla na den 24. 7. 2021, žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, uhradil jen částku ve výši 3 960 Kč, žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 16 480 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 9 009,71 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 7 470,29 Kč, závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 24. 7. 2021, v důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 11. 1. 2022, žalovanou pohledávku tvoří nesplacená jistina 9 009,71 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 707,67 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 4 343,37 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 823,72 Kč, nesplacený inkasní poplatek 1 595,53 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků ve výši 470,23 Kč za období od 25. 7. 2021 do 29. 11. 2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 266,47 Kč od 25. 7. 2021 do 29. 11. 2021, účelně vynaložené náklady vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 144,23 Kč za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 25. 7. 2021 do 28. 11. 2021. Žalobkyně odeslala poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 2. 5. 2022. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstala procesně pasivní. Prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, žaloba a předvolání k jednání byli žalovanému doručeny do vlastních rukou dne 19. 9. 2022, datum náhradního doručení byl stanoven dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). K prvnímu jednání se nedostavil ani zástupce žalobkyně, z účasti u jednání se omluvil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Ve věci byl dán cizí prvek tím, že žalovaný má bydliště na území [země]. Předmětem řízení je nárok ze smlouvy o úvěru, žalovaný je úvěrovaný, současně se jedná o smlouvu spotřebitelskou, neboť byla uzavřena mezi podnikatelem a fyzickou osobou. Za tohoto předmětu řízení by pravomoc českých soudů mohla být založena na základě čl. 26 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ovšem jen za předpokladu, že se žalovaný k věci samé vyjádřil a současně nevznesl námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti českého soudu. Jelikož uvedené žalovaný neučinil, když se vůbec k doručené žalobě nevyjádřil, byl zdejší soud svou mezinárodní příslušnost oprávněn přezkoumat. Smlouva o úvěru ze dne 24. 5. 2020 není smlouvou o koupi movitých věcí, ani půjčkou (či zápůjčkou) na koupi movitých věcí (jedná se o bezúčelový úvěr) a ani v průběhu řízení nevyšlo najevo, že by společnost [právnická osoba] podnikala na území [země]. Aplikace ustanovení čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis, proto není na místě. Příslušnost soudu tak není možno v tomto konkrétním případě určit podle speciálních ustanovení týkajících se spotřebitelských smluv, ale je nutno ji určit podle ustanovení o zvláštní příslušnosti tohoto nařízení, a to konkrétně čl. 7 odst. 1. písm. b) druhá odrážka. Dle výkladu učiněného Soudním dvorem Evropské unie v rozhodnutí ve věci F. P., T. R. proti G. W.-L.t, C -533/07, je totiž pojem služba třeba vykládat jako činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby, a to za úplatu, přičemž podle rozhodnutí tohoto soudu ve věci Société civile immobiliere Parodi proti Banque H. Albert de Bary et Cie, C -222/95, je za službu nutno považovat též poskytnutí úvěru. S ohledem na tyto závěry je proto nutno příslušnost v této věci posoudit právě podle čl. 7 odst. 1. písm. b) odrážka druhá nařízení Brusel I bis. Podle tohoto ustanovení pak může být osoba s bydlištěm v jednom členském státě žalována v jiném členském státě, pokud nebylo dohodnuto jinak (což ve smlouvě nebylo), a pokud je v tomto jiném členském státě místo, kde byly služby dle smlouvy poskytnuty. Vzhledem k tomu, že k vyplacení úvěrové částky žalovanému došlo v [obec] (tedy na území České republiky), není možno dospět k jinému závěru než tomu, že příslušnost soudů České republiky je v tomto případě dle nařízení Brusel I bis dána. Rozhodným hmotným právem je české hmotné právo, kdy při absenci volby práva (viz čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady /ES/ č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, tzv. Řím I), bylo použito pravidlo dle čl. 4 odst. 1 písm. b) citovaného Nařízení č. 593/2008, dle něhož se věc řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. 4. Z písemné žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný dne 24. 5. 2020 vlastnoručně podepsal formulář původního věřitele, v němž tohoto požádal o poskytnutí úvěru ve výši 11 000 Kč splatného po 14 měsíčních splátkách po 1 760 Kč, v žádosti uvedl, že je zaměstnaný od 8. 1. 2020 s příjmem 11 478 Kč, což bylo potvrzeno zaměstnavatelem, jiný příjem žalovaného uveden nebyl, výdaje žalovaného činily částku 9 290 Kč za bydlení, energie, dopravu, jídlo, osobní náklady a„ jiné“, použitelný zůstatek ve výši 2 188 Kč byl v listině označen jako„ dostatečný“, nájemní smlouva předložena nebyla, žalovaný byl ženatý, měl jednu vyživovací povinnost k dítěti, se středním vzděláním. Konkrétní výše nájemného, či zda žalovaný nesplácí jiné úvěry, v listině uvedeno nebylo. Žalovaný neměl bankovní účet. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný listinu podepsal rovněž vlastnoručně dne 24. 5. 2020, listina obsahovala podmínky úvěru ve výši 11 000 Kč splatného po 14 měsíčních splátkách po 1 760 Kč. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný vlastnoručně listinu podepsal dne 24. 5. 2020 a zavázal se v ní splatit původnímu věřiteli úvěr ve výši 11 000 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 760 Kč, částku 11 000 Kč žalovaný převzal, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy, spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 9 440 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkově se žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 20 440 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že dne 22. 12. 2021 ji uzavřela společnost původního věřitele [právnická osoba], [IČO] jako postupitel s žalobkyní jako postupníkem, smlouva nebyla předložena s přílohou, v níž měly být postupované pohledávky identifikovány. Z oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalovanému dopisem ze dne 11. 1. 2022, že pohledávka žalovaného ve výši 25 641,40 Kč byla postoupena žalobkyni, dopis byl odeslán poštou dne 12. 1. 2022, což bylo zjištěno z podacího poštovního archu. Z upomínek ze dne 1. 2. 2022 a 2. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě žalovaného dluhu. Z předžalobní výzvy od advokáta ze dne 2. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný měl zaplatit žalobkyni částku 25 641,40 Kč ve lhůtě„ do 12. 5. 2022“. Výzva byla žalovanému odeslána poštou dne 4. 5. 2022, což bylo zjištěno z podacího poštovního archu. 5. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 24. 5. 2020 uzavřena písemná smlouva o úvěru, dle smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému na jeho žádost úvěr v částce 11 000 Kč splatný v 14 měsíčních splátkách po 1 760 Kč, částku 11 00