107 C 126/2023-152 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne [datum], se původní žalobkyně, společnost mBank S.A., se sídlem [adresa], 00 950, Polská republika, reg. [číslo] podnikající na území České republiky prostřednictvím mBank S.A., organizační složka, [IČO], domáhala po žalované zaplacení částky 198 249,28 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tvrzením, že s žalovanou uzavřela dne [datum] elektronicky Smlouvu o hotovostním úvěru„ mPŮJČKA PLUS“ č. [anonymizováno], na základě níž žalovaná načerpala úvěr ve výši 200 000 Kč na účet č. [bankovní účet], který měl být splacen spolu se sjednaným pojištěním a příslušenstvím v 84měsíčních splátkách po 3 317,39 Kč (v případě sjednaného pojištění) nebo 3 008,77 Kč (v případě, že není sjednáno pojištění) k 17. dni v měsíci, přičemž poslední splátka měla splatnost dne [datum]. Podáním ze dne [datum] navrhla původní žalobkyně změnu účastníka, když pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni, [právnická osoba] a. s., [IČO]. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 1. 2023, č. j. 12 C 167/2021-114 soud připustil, aby namísto původní žalobkyně vstoupila žalobkyně. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 1. 2023, č. j. 12 C 167/2021-117 vyslovil soud místní nepříslušnost a postoupil věc zdejšímu soudu jako místně příslušnému. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši 197 999,28 Kč, smluvního úroku za poskytnutí úvěru ve výši 3 184,64 Kč, dlužných poplatků ve výši 2x 50 Kč za upomínky, 1x 150 Kč za odstoupení od Smlouvy dle Sazebníku původní žalobkyně a zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně uvedla, že původní žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnila svou povinnost dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná na pohledávku žalobkyně od odstoupení žalobkyně od smlouvy do rozhodnutí soudu neuhradila ničeho (ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání konanému dne [datum] se bez omluvy nedostavila. 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že původní žalobkyně (mBank S.A., se sídlem [adresa], 00 950, Polská republika, reg. [číslo] podnikající na území České republiky prostřednictvím mBank S. A., organizační složka, [IČO]) postoupila pohledávku za žalovanou ze Smlouvy o úvěru ze dne [datum] na žalobkyni. 4. Ze Smlouvy o hotovostním úvěru„ mPŮJČKA PLUS“ č. [anonymizováno] ze dne [datum], všeobecných obchodních podmínek pro zakládání a vedení účtů fyzických osob platných a účinných od [datum], podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů mBank platných a účinných od [datum], sazebníku bankovních poplatků mBank – aktuálně nabízených produktů od [datum] a historie položky: [anonymizováno] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi společností mBank S. A. (původní žalobkyní) a žalovanou. Původní žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované dne [datum] na bankovní účet převodem peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěr v 84měsíčních splátkách spolu s úrokem a poplatkem za sjednání ve výši 3 317,39 Kč (popř. 3 008,77 Kč bez pojištění). Dle smlouvy byla úroková sazba stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání Smlouvy, jako roční úroková sazba 4,9 % ročně (nebo 6,9 % ročně pokud nebylo sjednáno pojištění a v případě, že dojde k ukončení smlouvy). Dále byl ujednán poplatek za upomínku ve výši 50 Kč a poplatek za odstoupení od smlouvy ve výši 150 Kč. Dle historie položky [anonymizováno] žalovaná uhradila na tento úvěr (jistinu, úrok, pojištění celkem 6 051,12 Kč. 5. Z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru mPŮJČKA plus – předschválená nabídka, výpisu z bankovního systému původní žalobkyně ze dne [datum] (č.l. 130-131) a posouzení úvěruschopnosti původní žalobkyní bez uvedení data a bez podpisu žalované (č.l. 132), soud zjistil, že žalovaná požadovala úvěr ve výši 200 000 Kč a k této žádosti uvedla, že je svobodná, její měsíční příjem je 18 000 Kč, má 4 vyživovací povinnosti, měsíční náklady na bydlení a jiné výdaje neuvedla. Původní žalobkyně dotazy a z vlastního systému zjistila, že žalobkyně má závazek se splátkovým zatížením 900 Kč měsíčně. 6. Z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky ze dne [datum] vč. dodejky soud zjistil, že původní žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné pohledávky ve výši 5 808,68 Kč a nákladů vymáhání do 7 dnů od doručení, pokud k uhrazení v tomto termínu nedojde, původní žalobkyně odstupuje tímto od Smlouvy o mPůjčce plus č. [anonymizováno]. 7. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] vč. podacího archu z téhož dne, soud zjistil, že právní zástupce původní žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky 215 990 Kč dle smlouvy o hotovostním úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] do 10 dnů od doručení dopisu a dále k úhradě nákladů právního zastoupení. 8. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Původní žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru a na základě této smlouvy poskytla žalované částku 200 000 Kč převodem na bankovní účet, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem a poplatky v 84měsíčních splátkách. Protože žalovaná nehradila splátky řádně a včas, původní žalobkyně odstoupila od Smlouvy. Pohledávka za žalovanou byla v průběhu řízení postoupena na žalobkyni a soud tuto změnu usnesením připustil. 9. U jednání dne [datum] byl zástupce žalobkyně poučen v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., o potřebě doplnit tvrzení a předložit důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro posouzení nároku z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované (z hlediska výdajové stránky). Zástupce žalobkyně uvedl, že má za to, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána při uzavření smlouvy řádně, když příjmová stránka byla zohledněna za posledních 6 měsíců, nové zatížení po uzavření této smlouvy bylo pouze 4 217,39 Kč, původní věřitelka zohlednila i výdajovou stránku dle statistického ekonomického modelu (zohlednění životního minima a normativních nákladů na bydlení), přestože žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, že její výdaje jsou 0 Kč. Dále sdělil, že existuje judikatura Nejvyššího soudu ČR, dle které jsou modelové/statistické výpočty u posuzování úvěruschopnosti pro výdajovou stránku dostačující a pokud soud má za to, že úvěruschopnost nebyla zkoumána dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru dostatečně (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, příp. z databází a jiných zdrojů), má za to, že výklad soudu je s ohledem na datum uzavření smlouvy retroaktivní. 10. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud má za prokázáno, že žalobkyně je v této věci dle ust. § 1 879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) aktivně legitimována, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. [anonymizováno] postoupena na žalobkyni. Mezi původní žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle ust. § 2 395 o. z., dle které se původní žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalované jako úvěrované peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč a svou povinnost splnila ve stejný den. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to spolu s úrokem a poplatkem v 84měsíčních splátkách po 3 317,38 Kč. V době od uzavření smlouvy do ukončení smlouvy ze strany žalobkyně žalovaná uhradila částku 6 051,12 Kč, následně od ukončení smlouvy do dne rozhodnutí soudu nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaná na úvěr něčeho uhradila, ať již původní věřitelce či žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda původní žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Původní žalobkyně pouze tvrdila, že tuto svou povinnost splnila tím, že se dotazovala žalované na její příjmovou a výdajovou stránku finančních poměrů, nahlédla do registrů CCB, CBCB, vlastního systému (přičemž uvedla, že původní věřitelka vedla běžný účet žalované, příjem za poslední 3 měsíce předcházející žádosti činil v průměru 21 596 Kč, disponibilní příjem byl zjištěn 17 409,22 Kč) a