111 C 106/2023-50 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 10. 2022 domáhala po žalované zaplatit částku 23 596,43 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 27. 5. 2020 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), v písemné formě smlouvu o úvěru [číslo] na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 30 000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy, spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 32 730 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 62 730 Kč ve 17 měsíčních splátkách ve výši 3 690 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadla na den 27. 10. 2021, žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, uhradila jen částku ve výši 22 200,01 Kč, žalovaná se tak dostala do prodlení, závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 27. 10. 2021, v důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek, žalovanou pohledávku tvoří nesplacená jistina 20 099,17 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 1 536,67 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 12 986,70 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 2 030,88 Kč, nesplacený inkasní poplatek 3 876,61 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 437,23 Kč za období od 28. 10. 2021 do 20. 4. 2022, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 814,43 Kč od 28. 10. 2021 do 20. 4. 2022, smluvní pokuta ve výši 3 497,26 Kč za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 28. 10. 2021 do 20. 4. 2022. Žalobkyně odeslala poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 3. 10. 2022. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala procesně pasivní. Prvního jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, zásilka s žalobou a předvoláním k jednání byla žalované doručena do vlastních rukou dne 1. 6. 2023 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). K prvnímu jednání se nedostavil ani zástupce žalobkyně, z účasti u jednání se omluvil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z písemné žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná dne 27. 5. 2020 vlastnoručně podepsala formulář původního věřitele, v němž ho požádala o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč splatného v 17 měsíčních splátkách po 3 690 Kč, uvedla, že příjem má jen ze státních příspěvků ve výši 19 200 Kč, výdaje žalované činily částku 13 020 Kč za bydlení, energie, dopravu, jídlo, osobní náklady a„ jiné“, použitelný zůstatek ve výši 6 180 Kč byl v listině označen jako„ dostatečný“, nájemní smlouva ani doklad o vlastnictví bydliště předloženy nebyly, žalovaná byla vdaná, neměla vyživovací povinnosti k dětem, měla středoškolské vzdělání. Žalovaná uvedla již existující dluh ve výši 10 200 Kč, který splácela. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaná listinu podepsala rovněž vlastnoručně dne 27. 5. 2020, listina obsahovala podmínky úvěru ve výši 30 000 Kč splatného v 17 měsíčních splátkách po 3 690 Kč. Byla zde uvedena adresa bydliště [ulice a číslo], [obec], v žádosti o úvěr a samotné smlouvě o úvěr uvedla adresu jinou, a to [anonymizována dvě slova] [číslo], [obec]. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná vlastnoručně listinu podepsala dne 27. 5. 2020 a zavázala se v ní splatit původnímu věřiteli úvěr ve výši 30 000 Kč v 17 měsíčních splátkách po 3 690 Kč, částku 30 000 Kč žalovaná převzala, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy, spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 32 730 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkově se žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 62 730 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Z rámcové a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že dne 4. 4. 2022 a dne 3. 6. 2022 je uzavřela společnost původního věřitele [právnická osoba], [IČO] jako postupitel s žalobkyní jako postupníkem, smlouvy nebyly předloženy s přílohou, v níž měly být postupované pohledávky identifikovány. Z oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalované dopisem ze dne 21. 6. 2022, že pohledávka ve výši 59 040,98 Kč byla postoupena žalobkyni, dopis byl odeslán poštou dne 23. 6. 2022 na adresu [adresa žalované], což bylo zjištěno z podacího poštovního archu. Z předžalobní výzvy od advokáta ze dne 3. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná měla zaplatit žalobkyni částku 59 040,98 Kč ve lhůtě„ do 14. 10. 2022“. Výzva byla žalované odeslána poštou dne 5. 10. 2022 na adresu aktuálního trvalého bydliště žalované [ulice a číslo], [PSČ] [okres], což bylo zjištěno z podacího poštovního archu. 4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 27. 5. 2020 uzavřena písemná smlouva o úvěru, dle smlouvy původní věřitel poskytl žalované na její žádost úvěr v částce 30 000 Kč splatný v 17 měsíčních splátkách po 3 690 Kč, částku 30 000 Kč žalovaná dne 27. 5. 2020 převzala, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy, spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 32 730 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkově se žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 62 730 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaná uhradila jen šest splátek, celkem 22 200,01 Kč. Při uzavření smlouvy původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované s kladným výsledkem, vyšel jen z tvrzení žalované. Ke dni 3. 6. 2022 byla pohledávka z úvěrové smlouvy postoupena původním věřitelem žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno původním věřitelem na smluvní adresu. 5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně tvrdila existenci písemné smlouvy o úvěru. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V projednávané věci byla smlouva uzavřena písemně, kdy listina obsahovala vlastnoruční podpisy smluvních účastníků. Vzhledem k datu uzavření smlouvy se jednalo o úvěr spotřebitelský podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016. Soud se proto musel zabývat tím, zda původní věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v řízení tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla posouzena dostatečně, a to dle údajů, které měl původní věřitel od žalované k dispozici. Majetkové a osobní poměry žalované byly uvedeny v žádosti o úvěr, z něhož původní věřitel čerpal informace. Jiné zdroje informací nebyly tvrzeny ani předloženy. Původní věřitel kalkuloval s částkou 6 180 Kč jako disponibilním zůstatkem žalované k úhradě úvěru, šlo o rozdíl mezi jediným příjmem ze sociálních dávek ve výši 19 200 Kč a tvrzenými výdaji v celkové výši 13 020 Kč. Co částky výdajů zahrnují, bylo uvedeno pouze obecně, bez konkrétní