111 C 222/2023-52 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 3. 2023 domáhala po žalovaném zaplatit částku 10 744,77 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 10. 11. 2020 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), v písemné formě smlouvu o úvěru [číslo] na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 10 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy, spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 8 592 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 18 592 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadla na den 10. 1. 2022, žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, uhradil jen částku ve výši 3 157,99 Kč, závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 10. 1. 2022, v důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022, žalovanou pohledávku tvoří nesplacená jistina 8 420,67 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady vymáhání spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokuta ve výši 2 324,10 Kč za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 11. 1. 2022 do 13. 10. 2022. Žalobkyně odeslala poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 1. 3. 2023. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal procesně pasivní. Prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, žaloba a předvolání k jednání byly žalovanému doručeny do vlastních rukou dne 28. 7. 2023, datum náhradního doručení byl stanoven dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). K prvnímu jednání se nedostavil ani zástupce žalobkyně, z účasti u jednání se omluvil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z písemné žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný dne 10. 11. 2020 vlastnoručně podepsal formulář původního věřitele, v němž tohoto požádal o poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč splatného po 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč, v žádosti uvedl, že je zaměstnaný od 19. 8. 2019 s příjmem 30 276 Kč, což mělo být potvrzeno pracovní smlouvou a výplatní páskou, které ale soudu předloženy nebyly, jiný příjem žalovaného uveden nebyl, výdaje žalovaného činily částku 16 570 Kč za bydlení, energie, dopravu, jídlo, osobní náklady a„ jiné“, použitelný zůstatek ve výši 13 706 Kč byl v listině označen jako„ dostatečný“, žalovaný bydlel v nájmu, nájemní smlouva předložena nebyla, žalovaný byl svobodný, měl jednu vyživovací povinnost k dítěti, se základním vzděláním. Konkrétní výše nájemného, či zda žalovaný nesplácí jiné úvěry, v listině uvedeno nebylo. Žalovaný neměl bankovní účet. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný listinu podepsal rovněž vlastnoručně dne 10. 11. 2020, listina obsahovala podmínky úvěru ve výši 10 000 Kč splatného po 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný vlastnoručně listinu podepsal dne 10. 11. 2020 a zavázal se v ní splatit původnímu věřiteli úvěr ve výši 10 000 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, částku 10 000 Kč žalovaný převzal, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy, spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 8 592 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkově se žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 18 592 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že dne 3. 6. 2022 ji uzavřela společnost původního věřitele [právnická osoba], [IČO] jako postupitel s žalobkyní jako postupníkem, byla to smlouva rámcová a nebyla předložena s přílohou, v níž měly být postupované pohledávky identifikovány, dne 25. 10. 2022 stejní účastníci uzavřeli dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, k této byla připojena příloha obsahující identifikaci pohledávky za žalovaným ve výši 15 434,01 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalovanému dopisem ze dne 10. 11. 2022, že pohledávka žalovaného ve výši 24 816,35 Kč byla postoupena žalobkyni, dopis byl odeslán poštou dne 11. 11. 2022 na smluvně dohodnutou adresu pro doručování, což bylo zjištěno z podacího poštovního archu. Z předžalobní výzvy od advokáta ze dne 1. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný měl zaplatit žalobkyni částku 24 816,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 420,67 Kč ve lhůtě„ do 9. 3. 2023“. Výzva byla žalovanému odeslána poštou dne 3. 3. 2023 rovněž na smluvně dohodnutou adresu pro doručování, což bylo zjištěno z podacího poštovního archu. 4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 10. 11. 2020 uzavřena písemná smlouva o úvěru, dle smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému na jeho žádost úvěr v částce 10 000 Kč splatný v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, částku 10 000 Kč žalovaný dne 10. 11. 2020 převzal, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy, spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 8 592 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, celkově se žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 18 592 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaný uhradil jen necelé tři splátky, celkem 3 157,99 Kč. Při uzavření smlouvy původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného s kladným výsledkem, vyšel z tvrzení žalovaného a z potvrzení zaměstnavatele o výši mzdy, které však soudu nepředložil. Ke dni 25. 10. 2022 byla pohledávka z úvěrové smlouvy postoupena původním věřitelem žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno původním věřitelem. 5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně tvrdila existenci písemné smlouvy o úvěru. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V projednávané věci byla smlouva uzavřena písemně, kdy listina obsahovala vlastnoruční podpisy smluvních účastníků. Vzhledem k datu uzavření smlouvy se jednalo o úvěr spotřebitelský podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016. Soud se proto musel zabývat tím, zda původní věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně v řízení tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena dostatečně, a to dle údajů, které měl původní věřitel od žalovaného k dispozici. Majetkové a osobní poměry žalovaného byly uvedeny v žádosti o úvěr, z něhož původní věřitel čerpal informace o žalovaném. Jiné zdroje informací nebyly tvrzeny ani předloženy. Původní věřitel kalkuloval s částkou 13 706 Kč jako disponibilním zůstatkem žalovaného k úhradě úvěru, šlo o rozdíl mezi jediným příjmem ze mzdy ve výši 30 276 Kč a tvrzenými výdaji v celkové výši 16 570 Kč. Co částky výdajů zahrnují, bylo uvedeno pouze