111 C 324/2022-88 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 19. 9. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 31 994 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 13. 12. 2021 do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 7. 2019, na základě které žalobkyně žalovanému mohla poskytnout úvěr až do výše 150 000 Kč, žalovaný vyčerpal celkem částku 101 400 Kč a žalobkyni uhradil celkem částku 69 406 Kč, jistinu ve výši 31 994 Kč dosud nevrátil. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného k plnění žalovaného nároku vyzvala marně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, doručení předvolání i žaloby bylo stanoveno ke dni 6. 2. 2023 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru, občanského průkazu, rodného listu, výpisu plateb, odstoupení od smlouvy s předžalobní výzvou a poštovního archu, soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným klientem měla být uzavřena písemná smlouva o úvěru [číslo] prostřednictvím webové stránky [webová adresa], dle níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout disponibilní úvěrový limit ve výši 30 000 Kč splatný po minimálně 1 140 Kč měsíčně, maximální úvěrový limit byl dohodnut na částku 150 000 Kč. Soudu předložená listina datovaná dnem [datum] nesoucí záznam smlouvy o úvěru ohledně žalovaného neobsahovala žádný vlastnoruční podpis, ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným, jako podepisující osobou. Podle textu předložené smlouvy byl vytvořen pojem„ kód“. Kód měl být použit jako podpis klienta na smlouvě. V předložené smlouvě je na straně žalovaného uveden kód [číslo], soudu však nebyla předložena komunikace mezi žalobkyní a žalovaným, z níž by bylo možno zjistit proces udělení takového unikátního kódu. Pro absenci prokázání procesu přidělení proto uvedený kód nemohl být bez dalšího považován za identifikační znak žalovaného. Žalobkyně výpisem provedených plateb doložila, že v době od července 2019 do června 2020 vyplatila žalovanému celkem částku 101 400 Kč. Žalovaný žalobkyni zaplatil 16 splátek v různé výši v době od 16. 8. 2019 do 25. 6. 2021 a celkem tak žalobkyni uhradil částku 69 406 Kč. Jiné platby ze strany žalovaného v řízení zjištěny nebyly. Dopisem ze dne 1. 12. 2021 žalobkyně od smlouvy odstoupila pro prodlení žalovaného s úhradou více jak dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Dopis současně obsahoval předžalobní výzvu k okamžité úhradě dluhu ve výši 78 274,40 Kč. Dopis byl poštou na smluvní korespondenční adresu žalovaného odeslán dne 2. 12. 2021. 4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Zaručený elektronický podpis lze chápat jako jakousi vyšší formu podpisu elektronického. Zaručený elektronický podpis jsou digitální data, která podepisující osoba vytváří pomocí svého privátního klíče a zajišťuje jimi integritu a nepopiratelnost původu podepsaných dat. Podle zákona je zaručeným elektronickým podpisem ten elektronický podpis, který splňuje tyto požadavky: je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou. Uznávaným elektronickým podpisem se podle zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu rozumí: zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím údaje, které umožňuji jednoznačnou identifikaci podepisující osoby, zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném poskytovatelem certifikačních služeb, který je usazen mimo území České republiky, byl-li kvalifikovaný certifikát vydán v rámci služby vedené v seznamu důvěryhodných certifikačních služeb jako služba, pro jejíž poskytování je poskytovatel certifikačních služeb akreditován, nebo jako služba, nad jejímž poskytováním je vykonáván dohled podle předpisu Evropské unie. V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za uznávaný elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným označena tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s jeho osobou a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Protože z listinných důkazů plyne, že žalovanému byla z prostředků žalobkyně zaslána na jeho účet částka ve výši 101 400 Kč, soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Pokud žalovaný před podáním žaloby na dluh zaplatil částku 69 406 Kč, tak nadále dluží částku 31 994 Kč, o kterou se obohatil a je povinen tuto žalobkyni vrátit. Ze strany žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně, která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vyluču