111 C 408/2022-30 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru a žalobkyně poskytla ve stejný dne žalovanému úvěr 22 000 Kč splatný do [datum] s poplatkem za poskytnutí ve výši 15 400 Kč, žalovanému vznikla povinnost i k úhradě smluvní pokuty za pět prodlených splátek po 500 Kč, žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, ikdyž byl předžalobní výzvou ze dne [datum] k úhradě vyzván. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. K jednání nařízenému na den [datum] se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Zástupce žalobkyně se z účasti u jednání omluvil, žalovaný nikoliv. Zásilka obsahující žalobu i předvolání k jednání byla žalovanému doručena dne [datum] do vlastních rukou, žalovaný si poštovní zásilku uvedeného dne osobně proti podpisu převzal. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul. 3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu úvěrové smlouvy, potvrzení o platbě, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní (dále také jako„ věřitel“) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným klientem měla být uzavřena písemná smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] prostřednictvím webové stránky [webová adresa], dle níž se věřitel zavázal žalovanému převodem na jeho účet č. [bankovní účet] vyplatit nejpozději do tří pracovních dnů od uzavření smlouvy částku 22 000 Kč. Žalovaný byl ve smlouvě označen jako podnikatel s [IČO] a sídlem podnikání, úvěr byl určen výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného bez uvedení konkrétního účelu. Žalovaný se zavázal částku úvěru vrátit žalobkyni do 70 dnů ode dne čerpání úvěru a současně zaplatit poplatek za poskytnutí ve výši 1 % denně z částky úvěru, tj. ve výši 15 400 Kč. Celkovou částku 37 400 Kč měl žalovaný zaplatit v pěti měsíčních splátkách po 7 480 Kč počínaje dnem [datum] a konče dnem [datum]. Soudu předložená listina datovaná dnem [datum] nesoucí záznam smlouvy o úvěru obsahovala na konci textu podpis pouze u zástupce věřitele v podobě značky zobrazující podpis, ohledně žalovaného listina neměla žádný vlastnoruční podpis, ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným, jako podepisující osobou. Podle textu předložené smlouvy byl vytvořen pojem„ kód“. V soudu předložené smlouvě je na straně žalovaného uveden kód„ [číslo]“, soudu však nebyla předložena komunikace mezi věřitelem a žalovaným, z níž by bylo možno zjistit proces udělení takového unikátního kódu. Pro absenci prokázání procesu přidělení proto uvedený kód nemohl být bez dalšího považován za identifikační znak žalovaného. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně byla dne [datum] na účet [bankovní účet] převedena částka 22 000 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] a odeslanou žalovanému stejného dne vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu ve výši 44 476,01 Kč„ do tří dnů“, dopis byl odeslána na adresu sídla [ulice a číslo], [PSČ] [obec] - [část obce]. Z provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry. 4. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. [příjmení] text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Zaručený elektronický podpis lze chápat jako jakousi vyšší formu podpisu elektronického. Zaručený elektronický podpis jsou digitální data, která podepisující osoba vytváří pomocí svého privátního klíče a zajišťuje jimi integritu a nepopiratelnost původu podepsaných dat. Podle zákona je zaručeným elektronickým podpisem ten elektronický podpis, který splňuje tyto požadavky: je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou. Uznávaným elektronickým podpisem se podle zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu rozumí: zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím údaje, které umožňuji jednoznačnou identifikaci podepisující osoby, zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném poskytovatelem certifikačních služeb, který je usazen mimo území České republiky, byl-li kvalifikovaný certifikát vydán v rámci služby vedené v seznamu důvěryhodných certifikačních služeb jako služba, pro jejíž poskytování je poskytovatel certifikačních služeb akreditován, nebo jako služba, nad jejímž poskytováním je vykonáván dohled podle předpisu Evropské unie. V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za uznávaný elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným označena tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou jeho a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Protože z listinných důkazů plyne, že žalovanému byla z prostředků žalobkyně zaslána na jeho účet částka ve výši 22 000 Kč, soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný. Žalovaný před podáním žaloby nic nezaplatil a nadále dluží stejnou částku, o kterou se obohatil a je povinen tuto žalobkyni vrátit. Ze strany žalovaného došlo v rozsahu označené částky k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na úkor žalobkyně, která měla za to, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vráce