111 C 430/2022-69 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu dne 7. 12. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 176 644,77 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 12. 5. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] za účelem zaplacení dluhů ve výši 165 000 Kč, žalovaným byla vyčerpána celková částka 165 000 Kč, žalovaný platil dohodnuté splátky od června 2020 do listopadu 2021, celkem žalovaný zaplatil do splatnosti celého úvěru částku 61 812,73 Kč, jelikož žalovaný na upomínky nereagoval a dlužné splátky nezaplatil, byl dne 19. 10. 2022 vyzván k zaplacení dluhu v termínu do 5. 11. 2022 s tím, že zůstatek úvěru se stal splatný dne 5. 3. 2022, celková nezaplacená částka se sestává z jistiny ve výši 165 000 Kč, ze smluvních úroků ve výši 49 896,17 Kč, tj. 16,99% roční úrok ode dne poskytnutí úvěru do 5. 3. 2022, z upomínacích nákladů ve výši 4 500 Kč, tj. za upomínky 2x900 Kč (v měsíci 3/ 2022, 10/ 2022) a 9x 300 Kč (v měsíci 2/ 2022, 12/ 2021, 10/ 2021, 10/ 2021, 8/ 2021, 7/ 2021, 7/ 2021, 5/ 2021), z poplatku za pojištění ve výši 5 930 Kč, tj. za každý započatý měsíc vždy částka 272 Kč (od května 2020 do března 2020). Dne 8. 10. 2018 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] za účelem poskytnutí úvěrového rámce do výše 5 000 Kč, který byl dodatkem ke smlouvě ze dne 20. 12. 2018 navýšen na částku 10 000 Kč, žalovaným byla vyčerpána celková částka 38 534 Kč, kdy žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr opakovaně, vždy do výše povoleného úvěrového limitu, bylo dohodnuto splácení úvěru spolu s úrokovou sazbou ve výši 16,9 % ročně po celou dobu platnosti úvěrové smlouvy, bylo dohodnuto splácení poskytnutého úvěru v měsíčních splátkách ve výši 250 Kč počínaje listopadem 2018, žalovaný platil dohodnuté splátky od listopadu 2018 do listopadu 2021, celkem žalovaný zaplatil do splatnosti celého úvěru částku 39 519,56 Kč, žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného k zaplacení dlužných splátek, dne 19. 10. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu do 5. 11. 2022 s tím, že zůstatek úvěru se stal splatný dne 25. 2. 2022, celková nezaplacená částka se sestává z vyčerpané jistiny ve výši 38 534 Kč, ze smluvních úroků ve výši 4 172,89 Kč, tj. 16,9% roční úrok ode dne poskytnutí úvěru do 25. 2. 2022, z poplatků za pojištění ve výši 2 794 Kč, tj. za každý započatý měsíc vždy částka 99 Kč (od října 2018 do února 2022), z poplatku za čerpání revolvingového úvěru ve výši 1 500 Kč, z poplatku za využití revolvingového úvěru ve výši 1 450 Kč a z poplatku za upomínky ve výši 4 200 Kč, žalovaný byl k úhradě žalované částky vyzván před podáním žaloby, k úhradě nedošlo. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu trvání řízení neprojevil žádnou procesní aktivitu. Prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, datum doručení žaloby a předvolání k jednání bylo stanoveno dnem 23. 1. 2023, kdy došlo k náhradnímu doručení dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). K prvnímu jednání se nedostavila ani žalobkyně a její zástupce, jenž se z účasti u jednání omluvil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 8. 10. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný písemně žádal žalobkyni o poskytnutí úvěrového limitu do 5 000 Kč s měsíční splátkou po 250 Kč, ke svým poměrům v žádosti uvedl, že je ženatý, bydlí v družstevním bytě s dvěma dalšími osobami bez příjmu, je zaměstnancem u [právnická osoba] s pracovní smlouvou nikoliv na dobu určitou, jediný příjem měl ze zaměstnání ve výši 18 998 Kč měsíčně, měl povinnost splácet finanční závazek od jiného poskytovatele splátkou ve výši 2 000 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného v žádosti uvedeny nebyly. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že na základě této smlouvy ze dne 8. 10. 2018 a jejího dodatku ze dne 20. 12. 2018 (dále jen„ smlouva“) poskytla [právnická osoba], [IČO] (dále také jen„ věřitel“) žalovanému jako fyzické osobě nepodnikateli (dále také jen„ dlužník“) bezúčelový úvěr do výše 10 000 Kč formou zůstatku na bankovním účtu č. [bankovní účet], smlouva (i její dodatek) byla písemná. Žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr opakovaně, vždy do výše povoleného úvěrového limitu, splácení úvěru spolu s úrokovou sazbou ve výši 16,9 % ročně po celou dobu platnosti úvěrové smlouvy bylo dohodnuto v měsíčních splátkách ve výši 250 Kč počínaje listopadem 2018. Ve smlouvě nebyly uvedeny majetkové poměry žalovaného. Z podkladů žalobkyně k vedení úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný v době od 8. 10. 2018 do 25. 2. 2022 vyčerpal celkovou částku 38 534 Kč a ve stejné době žalobkyni zaplatil částku 39 519,56 Kč, úroky činily částku 4 172,89 Kč a poplatky částku 9 944 Kč. Žalobkyně vyhotovila a na smluvní adresu žalovaného poštou odeslala 14 upomínek ze dnů 25. 12. 2018, 5. 3. 2019, 27. 9. 2020, 27. 2. 2021, 27. 3. 2021, 25. 4. 2021, 26. 6. 2021, 25. 7. 2021, 28. 8. 2021, 27. 9. 2021, 25. 10. 2021, 27. 11. 2021, 24. 1. 2022 a 26. 2. 2022 Poslední upomínkou žalobkyně zesplatnila celkovou částku dluhu ve výši 13 132 Kč se splatností do 25. 2. 2022. Dopisem ze dne 19. 10. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 14 541,86 Kč do 5. 11. 2022, jinak podá žalobu k soudu. Výzva byla poštou odeslána na smluvní adresu a rovněž na žalobkyni známou adresu pobytu žalovaného dne 24. 10. 2022 a dne 3. 11. 2022. 5. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že na základě této smlouvy ze dne 12. 5. 2020 (dále jen„ smlouva“) poskytla [právnická osoba], [IČO] (dále také jen„ věřitel“) žalovanému jako fyzické osobě nepodnikateli (dále také jen„ dlužník“) úvěr ve výši 165 000 Kč, smlouva byla písemná. Úvěr byl určen na zaplacení předchozích úvěrů u žalobkyně a u [právnická osoba], [IČO]. Splácení úvěru bylo dohodnuto ve výši 3 210 Kč měsíčně od června 2020 spolu s úrokovou sazbou ve výši 16,99 % ročně. Ve smlouvě nebyly uvedeny majetkové poměry žalovaného. Z interní evidence žalobkyně bylo zjištěno, že dne 12. 5. 2020 odeslala částku 119 632,70 Kč na úvěrový účet [číslo] vedený žalobkyní a částku 45 367,30 Kč na úvěrový účet [číslo] vedený společností [právnická osoba], [IČO]. Z podkladů žalobkyně k vedení úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný dne 12. 5. 2020 vyčerpal úvěr ve výši 165 000 Kč a v době od 12. 5. 2020 do 5. 3. 2022 žalobkyni zaplatil částku 61 812,73 Kč, úroky činily částku 49 896,17 Kč a poplatky částku 10 430 Kč. Žalobkyně vyhotovila a na smluvní adresu žalovaného poštou odeslala 14 upomínek ze dnů 25. 12. 2018, 5. 3. 2019, 27. 9. 2020, 27. 2. 2021, 27. 3. 2021, 25. 4. 2021, 26. 6. 2021, 25. 7. 2021, 28. 8. 2021, 27. 9. 2021, 25. 10. 2021, 27. 11. 2021, 24. 1. 2022 a 26. 2. 2022. Žalobkyně vyhotovila a na smluvní adresu žalovaného poštou odeslala 10 upomínek ze dnů 4. 4. 2021, 1. 5. 2021, 5. 7. 2021, 31. 7. 2021, 31. 8. 2021, 2. 10. 2021, 31. 10. 2021, 4. 12. 2021, 1. 2. 2022 a 5. 3. 2022. Poslední upomínkou žalobkyně zesplatnila celkovou částku dluhu ve výši 163 514 Kč se splatností do 5. 3. 2022. Dopisem ze dne 19. 10. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 185 484,34 Kč do 5. 11. 2022, jinak podá žalobu k soudu. Výzva byla poštou odeslána na smluvní adresu a rovněž na žalobkyni známou adresu pobytu žalovaného dne 1. 11. 2022 a dne 23. 11. 2022. 6. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný se zavázal oba poskytnuté úvěry splácet, úvěry ale řádně a včas nesplácel. Žalovaný netvrdil, že by ke dni rozhodnutí soudu dluh vzniknuvší z úvěrových smluv neexistoval. Provedenými důkazy byla existence obou úvěrových smluv zjištěna. Dle § 588 o. z. byly však obě absolutně neplatné. Závěr o neplatnosti právního jednání soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že obě úvěrové smlouvy jako smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz definice spotřebitelského úvěru uvedená v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) byly sjednány protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smluv, musel se soud zabývat tím, zda věřitel dostál své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřen