111 C 50/2023-49 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 1. 11. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku 14 002 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalované ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 30. 12. 2019, v které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 9 000 Kč, kterou měla splatit formou 52 týdenních splátek po 313 Kč a to včetně souhrnného poplatku ve výši 7 245 Kč, žalovaná neplnila své smluvní závazky řádně ani včas, poslední splátka byla splatná ke dni 28. 12. 2020, žalovaná na dluh zaplatila jen 2 243 Kč, naposledy plnila dne 12. 2. 2020, věřitel (právní předchůdce žalobkyně) pohledávku dne 28. 1. 2022 postoupil žalobkyni, v době postoupení činila pohledávka na jistině částku 7 829,30 Kč a na souhrnném poplatku částku 6 172,70 Kč, celkem částku 14 002 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dopisem před podáním žaloby. Před prvním jednáním vzala žalobkyně žalobu zpět o částku 1 000 Kč, kterou žalovaná zaplatila ke dni 21. 3. 2023 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, doručení předvolání (a současně i žaloby) bylo stanoveno ke dni 3. 3. 2023, kdy si poštovní zásilku osobně převzala do vlastních rukou, z účasti u jednání se omluvila, nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. V rámci telefonické omluvy soudu sdělila, že svůj dluh začala žalobkyni splácet. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 30. 12. 2019 a v ní obsažených smluvních podmínek bez uvedení data účinnosti bylo zjištěno, že byla sepsána mezi zapůjčitelem (dále také„ věřitelem“) [právnická osoba], [IČO] (dále také„ věřitel“ či„ původní věřitel“) a žalovanou jako vydlužitelem-fyzickou nepodnikající osobou (dále také jen„ dlužník“), obě strany smlouvu vlastnoručně podepsaly. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout zápůjčku v částce 9 000 Kč, dlužník podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky a současně se zavázal věřiteli vrátit částku 16 245 Kč tvořenou jistinou a souhrnným poplatkem 7 245 Kč v 52 týdenních splátkách po 313 Kč (poslední 282 Kč), první splátka byla splatná u hotovostní varianty dnem uzavření smlouvy. Souhrnný poplatek byl ve smlouvě definován součtem dohodnutého úroku v částce 2 793 Kč a poplatku za administrativní činnost v částce 4 452 Kč. Žalovaná si ve smlouvě měla možnost zvolit úhradu buď hotovostním inkasem, které bylo zpoplatněno, nebo bezhotovostním převodem na účet věřitele. Úhrada jiných závazků dohodnuta nebyla. Pro doručování písemností si strany dohodly doručování na smluvní adresu dlužníka, nebude-li smluvní stranou sdělena adresa jiná, a zásilka bude doručena třetím pracovním dnem po jejím předání k poštovní přepravě, a to i v případě nepřevzetí zásilky dlužníkem na poslední oznámené adrese. Smlouva obsahovala právo věřitele na vrácení celé dosud nesplacené jistiny v případě smluvně definované výše nedoplatku. Pro případ prodlení s úhradou dluhu měl věřitel právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s níž je dlužník v prodlení. Smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři, do něhož byly vepsány generálie dlužníka, údaje o výši dluhu a způsobu úhrady, podpisy stran a datum uzavření. Jiné změny ve formuláři provedeny nebyly. Dlužník svým podpisem pod smlouvou současně potvrdil, že mu byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva o zápůjčce odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, dlužník také potvrdil, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které byly obsahem zákaznické karty. Z předložené zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná byla ke dni 30. 12. 2019 žena se základním vzděláním, svobodná, na mateřské či rodičovské dovolené, bydlící v nájemním bytě, s jednou vyživovací povinností k dítěti. Osoby spolupodílející se na chodu domácnosti v kartě označeny nebyly. Jediný příjem žalované byl uveden ve výši 7 600 Kč ze sociální dávky. Žalovaná neuvedla jiné své dluhy. Věřitel v kartě zapsal příjem žalované ve výši 37 600 Kč, kdy započetl i blíže nedefinovaný„ další příjem domácnosti“ ve výši 30 000 Kč. Měsíční výdaje žalované byly„ odhadnuty“ částkou 1 500 Kč. Z tabulky umoření soud zjistil, že částka 9 000 Kč byla čerpána dne 30. 12. 2019, na dluh bylo celkem uhrazena částka 2 243 Kč jako součet celkem tří splátek ze dnů 20. 1. 2020, 23. 10. 2020 a 12. 2. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele [právnická osoba] [IČO] pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo]. Z oznámení o postoupení soud zjistil, že postupitel oznámil žalované postoupení pohledávek žalobkyni dopisem ze dne 30. 1. 2022 odeslaným poštou dne 24. 2. 2022 na adresu žalované [ulice a číslo], [PSČ] [obec] (zjištěno z podacího lístku). Z výzvy ze dne 6. 6. 2022 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby ve lhůtě do 21. 6. 2022, dopis byl dne 7. 6. 2022 odeslán poštou rovněž na adresu žalované [ulice a číslo], [PSČ] [obec], což bylo také zjištěno z podacího lístku. Z centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že adresa [adresa] adresou trvalého pobytu žalované. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla písemnou formou uzavřena 30. 12. 2019 smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované vyplacena částka 9 000 Kč, kterou měla v týdenních splátkách vrátit nejpozději ke dni 28. 12. 2020, a to spolu se smluvně dohodnutým poplatkem ve výši 7 245 Kč, tvořeným kapitalizovaným úrokem a odměnou za administrativu smlouvy. Žalovaná před podáním žaloby na svůj dluh ze zápůjčky zaplatila částku 2 243 Kč, poslední splátku (před žalobou) zaplatila dne 12. 2. 2020, po podání žaloby zaplatila dne 21. 3. 2023 další částku 1 000 Kč Smlouva obsahovala informaci o tom, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, žalobkyně soudu předložila jen jeden důkaz, z něhož bylo možno zjistit osobní a majetkové poměry žalované v době uzavření smlouvy, tzv. zákaznickou kartu. Žalovaná jako svobodná žena se základním vzděláním, na mateřské či rodičovské dovolené, bydlící zřejmě sama v nájemním bytě, s jednou vyživovací povinností k dítěti, požádala dne 30. 12. 2019 původního věřitele o zápůjčku 9 000 Kč, jediný příjem měla ve výši 7 600 Kč ze sociální dávky, měsíční výdaje žalované byly původním věřitelem stanoveny částkou 1 500 Kč. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy o zápůjčce postoupena ke dni 28. 1. 2022 písemnou smlouvou. Žalobkyně žalovanou k plnění dluhu vyzvala dopisem ze dne 6. 6. 2022 se splatností ke dni 21. 6. 2022 s upozorněním na možnost podání soudní žaloby. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná na svůj dluh ke dni vydání rozsudku zaplatila více, než částku 3 243 Kč. 5. Skutkový stav byl soudem právně posouzen tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o zápůjčce, která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože zápůjčku lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále také jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 1879 a násl. o. z. byla žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Zápůjčka patří mezi reálné kontrakty, které pro vznik účinnosti vyžadují výplatu peněz. Žalobkyně prokázala, že peníze byly žalované předány, smlouva se proto stala účinnou. Soud však tuto posoudil jako absolutně neplatnou. Závěr o neplatnosti soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že jako smlouva o spotřebitelském úvěru byla sjednána protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního jednání aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Ke dni sjednání smlouvy platilo ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se proto musel zabývat tím, zda věřitel dostál své zákonné povinnosti a to, zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský ú