111 C 71/2023-40 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 11. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 771,05 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 20 314,19 Kč za dobu od 27. 1. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 20 314,19 Kč ve výši 11,75 % ročně za dobu od 27. 1. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 26. 6. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný mohl čerpat úvěr 50 000 Kč, žalovaný nesplácel úvěr dle dohody, banka proto vyzvala žalovaného k úhradě celé částky s úroky s účinností ke dni 28. 7. 2021, ke dni podání žaloby činila dlužná jistina částku 20 314,19 Kč, dlužné úroky z prodlení 123,86 Kč a poplatky 3 333 Kč, žalovaný byl k úhradě žalované částky vyzván před podáním žaloby, k úhradě nedošlo. 2. V projednávané věci žalovaný bez důvodné a včasné omluvy zmeškal dne 18. 5. 2023 první jednání, které se ve věci konalo. Předvolání k jednání mu bylo doručeno do vlastních rukou spolu s žalobou dne 24. 4. 2023 náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), tedy nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání mělo konat. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru s dodatkem soud zjistil, že mezi žalovaným jako úvěrovaným (dále také„ klient“ nebo„ dlužník“) a společností [právnická osoba] [IČO] jako úvěrující (dále také„ banka“ nebo„ věřitel“) měla být dne 26. 6. 2020 uzavřena písemná smlouva o úvěru (číslo smlouvy v listině nebylo uvedeno), výše úvěru činila částku 50 000 Kč, úvěr měl být čerpán nejpozději do 14. 7. 2020 na bankovním účtu žalovaného č. [bankovní účet], úvěr byl neúčelový, nezajištěný, jiný, než na bydlení a měl být splácen pravidelnými splátkami ve výši 2 322 Kč vždy k 15. dni měsíce počínaje dnem 15. 7. 2020, poslední splátka měla být zaplacena dne 15. 6. 2022, úrok byl dohodnut ve výši 9,9 % ročně, celkem měl žalovaný zaplatit částku 55 190 Kč, případně částku 53 406 Kč pokud by splnil podmínky pro odpuštění poslední splátky. Smlouva neobsahovala vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného, neobsahovala ani údaje o osobních a majetkových poměrech žalovaného. Z článku 4.1 všeobecných obchodních podmínek věřitele účinných od 1. 1. 2014 (známých z úřední činnosti soudu) a od 23. 7. 2022 ([webová adresa] [spisová značka] [spisová značka]) soud zjistil, že smlouvu o úvěru lze uzavřít také přes elektronické bankovnictví, či prostřednictvím potvrzovací SMS na určené telefonní číslo, aktivací platební karty, či prostřednictvím přístupového kódu, zaslaného bankou. Za podpis klienta se považoval autorizační kód, zaslaný bankou v autorizační SMS zprávě, nebo unikátní elektronický otisk mobilní aplikace, nebo podpis prostřednictvím elektronického certifikátu. Z výpisu bankovního účtu soud zjistil, že žalovaný byl majitelem účtu č. [bankovní účet], výpis byl z období od 1. 6. 2020 do 30. 6. 2020, příjmy účtu tvořily čerpané kontokorenty, výdaje šly na jídlo a [anonymizováno]. Z výpisu čerpání úvěru a úhrad bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila úvěr 50 000 Kč dne 26. 6. 2020 z úvěrového účtu č. [bankovní účet], splaceno bylo celkem 16 splátek v celkové výši 34 759 Kč, zaplaceny byly v době od 15. 7. 2020 (první) do 15. 9. 2021 (poslední). Z výzev k úhradě dluhu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému na smluvní adresu [adresa žalovaného], dopis ze dne 25. 12. 2021 k úhradě dluhu již ve výši 9 831 Kč s tím, že nebude-li zaplaceno do 26. 1. 2022 zesplatní celý zbytek dluhu, dopisem ze dne 26. 1. 2022 oznámila zesplatnění zbytku dluhu ke stejnému datu, dluh činil částku 23 772 Kč. Z výzvy před podáním žaloby soud zjistil, že banka dopisem ze dne 27. 9. 2022 vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 26 748,11 Kč ve lhůtě do 12. 10. 2022, jinak banka uplatní svůj nárok u soudu. Dopis byl žalovanému odeslán poštou na smluvní adresu [adresa žalovaného], což je i adresa trvalého pobytu žalovaného, zásilka byla uložena na poště k vyzvednutí dne 30. 9. 2022, uvedené soud zjistil z poštovní obálky. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní (dále také jako„ věřitel“) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným klientem měla být dne 26. 6. 2020 uzavřena písemná smlouva o úvěru ve výši 50 000 Kč, smlouva neobsahovala podpis žalovaného, kdy předložená listina nenesla vlastnoruční podpis a ani v její elektronické podobě nebyl připojen podpis elektronický, věřitel peníze převedl z úvěrového účtu na běžný bankovní účet žalovaného téhož dne, úvěr měl být splacen ve 24 měsíčních splátkách po 2 322 Kč počínaje dnem 15. 7. 2020 a konče dnem 15. 6. 2022, žalovaný zaplatil 16 splátek v celkové výši 34 759 Kč, výplatu i splácení úvěru žalobkyně doložila výpisem z interního systému banky, předžalobní výzva byla žalovanému uložena k vyzvednutí dne 30. 9. 2022, odeslána byla na adresu korespondenční ze smlouvy a současně trvalého pobytu, lhůta k plnění dluhu byla žalobkyní stanovena do 12. 10. 2022. 5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu-zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Z uvedeného zákona plyne, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů. V projednávané věci nebyla soudu předložena smlouva obsahující úkon žalovaného, jenž bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený (uznávaný) elektronický podpis. Smlouva o úvěru dle o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru jakožto spotřebitelském úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V dané věci provedeným dokazováním nebyla zjištěna vůle žalovaného smlouvu uzavřít, neboť žalobkyně nedoložila nic z toho, co ve svých obchodních podmínkách označila za kontraktační proces. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně neumožnila soudu poskytnutí příslušného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně potřeby doplnění rozhodných skutečností a důkazů k nim. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovanému byla z prostředků žalobkyně zaslána na účet částka ve výši 50 000 Kč, soud považoval proto požadavek žalobkyně na vrácení této částky za důvodný z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. na její úkor, kdy měla za to, že byla platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru. Bezdůvodným obohacením v tomto případě bylo plnění poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Pokud žalovaný před podáním žaloby zaplatil částku 34 759 Kč, tak bezdůvodné obohacení v rozsahu zaplacené