113 C 104/2023-56 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala, aby byla dalšímu účastníkovi stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 090 Kč a náhradu nákladů správního řízení ve výši 200 Kč. K odůvodnění žaloby uvedla, že Český telekomunikační úřad, odbor pro severomoravskou oblast, rozhodnutím ze dne 23. 4. 2021, [číslo jednací] vyř. – [příjmení], nevyhověl návrhu žalobkyně, aby byl další účastník povinen žalobkyni uhradit částku 1 090 Kč za předčasné ukončení smlouvy za období od [datum] do [datum] (II. výrok) a o nákladech rozhodl tak, že odpůrce je povinen uhradit navrhovatelce náhradu nákladů v částce 55,36 Kč (III. výrok). Proti II. a III. výroku rozhodnutí podala žalobkyně rozklad. Rozhodnutím předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 14. 11. 2022, [číslo jednací], byly napadené výroky potvrzeny. Žalobkyně nesouhlasila se závěry správních orgánů, že ačkoliv byly ve smlouvě sjednané podmínky pro aplikaci ujednání o úhradě za předčasné ukončení smlouvy splněny, nárok nelze přiznat, neboť nebyly splněny odlišné podmínky pro daný institut uvedené ve všeobecných obchodních podmínkách. Žalobkyně nepovažovala ujednání o úhradě za předčasné ukončení smlouvy za překvapivé, když toto bylo součástí smlouvy a bylo pouze doupraveno všeobecnými obchodními podmínkami, se kterými se další účastník také seznámil, což stvrdil svým podpisem. Žalobkyně k tomu odkázala na ustanovení § 4 odst. 1, § [číslo] odst. 1 a § 1753 o. z. a na ustanovení § 65 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a dále na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11 a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 ICdo 45/2017. Dle názoru žalobkyně byly splněny podmínky ujednání o úhradě za předčasné ukončení smlouvy. Odchyluje-li se ujednání ve smlouvě od ujednání všeobecných obchodních podmínek, je namístě vyřešit jejich rozpor zákonem předpokládaným způsobem, když ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. pro takové případy jasně stanoví, že odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním všeobecných obchodních podmínek přednost. Správní orgány svým výkladem redukovaly význam pravidla zakotveného v § 1753 o. z. tak, že je-li jakákoliv (byť sebetechničtější) část ujednání mající charakter blízký smluvní pokutě upravena v obchodních podmínkách, je třeba na dané ujednání mechanicky aplikovat úpravu § 1753 o. z. a vyhodnotit jej jako neúčinné z důvodu překvapivosti. Tento výklad je však v rozporu s textem zákona i judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu. Sporné ujednání bylo obsaženo ve smlouvě samotné a způsob výpočtu sporné úhrady uvedený ve smlouvě je převzat přímo ze zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Obě tato ujednání tvořila podstatnou část textu smlouvy. [ulice] podmínky pak obsahovaly pouze ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Další účastník svým podpisem stvrdil, že se s všeobecnými obchodními podmínkami seznámil. Nad to žalobkyně poukázala na to, že z pouhého umístění ujednání v textu obchodních podmínek nelze dojít k závěru, že je takové ujednání překvapivé, jedná-li se o ujednání, které bývá pravidelně v obchodních podmínkách obsaženo. Vždy je třeba posuzovat, zda druhá smluvní strana mohla předmětné ujednání za daných podmínek očekávat. Žalobkyně dále zpochybnila aplikaci závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11, když skutkový stav byl výrazně odlišný od projednávané věci. K povaze úhrady za předčasné ukončení smlouvy uvedla, že tento institut se svou povahou spíše než smluvní pokutě podobá odstupnému, k čemuž odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3608/2018. Z opatrnosti odkázala na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 24 Co 120/2018-65, dle kterého lze sjednat smluvní pokutu pro případ předčasného skončení smlouvy zaviněného žalovanou stranou z důvodu nezaplacení kupní ceny za dodané služby. Není tak podstatné, kdo inicioval jednání vedoucí k zániku smlouvy. Ohledně určitosti ujednání odkázala na závěr rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 1. 2022, č. j. 27 C 242/2021-64, dle kterého je ujednání dostatečně určité a nezpůsobuje interpretační problémy. Shrnula, že předmětné ujednání nelze považovat za překvapivé, neboť bylo ve všech podstatných ohledech sjednáno v samotné smlouvě a nikoliv pouze ve všeobecných obchodních podmínkách. Vymezení výrazu„ ukončení smlouvy z důvodu na straně zákazníka“ ve všeobecných obchodních podmínkách nemůže zakládat překvapivost daného ujednání, neboť představuje jen ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Vymezení tohoto výrazu je navázáno na zákonné ustanovení o možnosti ukončení smlouvy dle § 65 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Navrhla, aby soud zavázal dalšího účastníka řízení k úhradě částky 1 090 Kč a nahradil svým rozhodnutím II. a III. výrok rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, ze dne 23. 4. 2021, [číslo jednací] vyř. – [příjmení] a rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 14. 11. 2022, [číslo jednací]. 2. Další účastník se k žalobě nevyjádřil. 3. Český telekomunikační úřad považoval žalobu za zcela nedůvodnou. Žalobkyně neprokázala odeslání výpovědi dalšímu účastníkovi, neprokázala tedy, že došlo k ukončení smlouvy, a s ohledem na uvedené nebylo možné nároku vyhovět. Uvedl, že nárok, kterého se žalobkyně domáhá, nevznikl, neboť nebyl platně sjednán. Primárním důvodem pro zamítnutí nároku žalobkyně byla roztříštěnost ujednání o úhradě za předčasné ukončení smlouvy mezi smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami. Poukázal na to, že předmětné ujednání je zcela neurčité, neboť z něj vůbec není zřejmé, na jaké případy vlastně dopadá. V kontextu § 1812 odst. 1 o. z. by se předmětné ujednání mělo vykládat tak, že úhradová povinnost zákazníkovi vzniká jedině tehdy, dopustil-li se tento jednání, které automaticky a bezpodmínečně ústí v ukončení smluvního vztahu, tzn. je jeho přímým důvodem. Kompletní ujednání o úhradě za předčasné ukončení smlouvy, kterého se žalobkyně domáhá, lze získat až spojením bodu f) smlouvy, článků 1.4, 6.8 a 6.9 všeobecných obchodních podmínek. Taková roztříštěnost ujednání je dle názoru správního orgánu zcela zjevně v rozporu se závěry vyjádřenými v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11. Sporné ujednání bylo sice obsaženo přímo ve smlouvě, avšak klíčová část, tj. za jakých podmínek nárok vznikne, byla obsažena teprve ve všeobecných obchodních podmínkách. Pojem ukončení smlouvy z důvodů na straně zákazníka není ve všeobecných obchodních podmínkách přímo vysvětlen. Odkazovala-li žalobkyně na rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 1. 2022, č. j. 27 C 242/2021-64, pak tento řešil skutkově odlišnou situaci, a to případ, kdy smlouvu ukončil sám zákazník, který podepsal dohodu o ukončení smlouvy. Součástí této dohody bylo i ujednání o tom, že je povinen zaplatit poskytovateli úhradu za předčasné ukončení smlouvy. Správní orgán rozporuje, že by pouhé mechanické připojení podpisu dalšího účastníka na poslední stránce všeobecných obchodních podmínek naplnilo požadavky § 1753 o. z. Správní orgán trval na závěru, že mezi žalobkyní a dalším účastníkem nebyla úhrada za předčasné ukončení smlouvy sjednána v souladu s právními předpisy. 4. Po konstatování skutečností, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí, že žalobkyně je k podání žaloby oprávněna dle § 246 odst. 1 o. s. ř. a že žaloba proti zamítavým výrokům rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu je přípustná, soud přistoupil k projednání a rozhodnutí věci samé. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a o. s. ř. Dalšímu účastníkovi byla výzva k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena dne [datum] za použití fikce doručení podle § 50 odst. 2 o. s. ř. Další účastník se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně v podání ze dne [datum] vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní a ze spisů správních orgánů. 5. Z obsahu správního spisu Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, sp. zn. ČTÚ-52 [číslo], bylo zjištěno, že žalobkyně podala ke správnímu orgánu dne [datum] návrh na rozhodnutí sporu o povinnosti k peněžitému plnění podle § 129 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. V návrhu požadovala po dalším účastníkovi uhrazení částek 20 Kč, 15 Kč, 25 Kč, 25 Kč, 35 Kč, 20 Kč a 1 154 Kč za zúčtovací období od [datum] do [datum], částku 630 Kč za zúčtovací období od [datum] do [datum] a částku 1 090 Kč, která představovala úhradu za předčasné ukončení smlouvy za období od [datum] do [datum]. Správní orgán ve věci rozhodl rozhodnutím ze dne 23. 4. 2021, [číslo jednací] vyř. – [příjmení], tak, že části návrhu v rozsahu částek 20 Kč, 15 Kč, 25 Kč, 25 Kč, 35 Kč, 1 154 Kč, 20 Kč a 630 Kč vyhověl (I. výrok), v