113 C 105/2023-45 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala, aby byla dalšímu účastníkovi stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 047 Kč a náhradu nákladů správního řízení ve výši 200 Kč. K odůvodnění žaloby uvedla, že Český telekomunikační úřad, odbor pro severomoravskou oblast, rozhodnutím ze dne 6. 11. 2020, č. j. ČTÚ-31 116/2020-638/V vyř. – KrZ, nevyhověl návrhu žalobkyně, aby byl další účastník povinen žalobkyni uhradit částku 1 047 Kč za předčasné ukončení smlouvy za období od [datum] do [datum] (II. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (III. výrok). Proti II. a III. výroku rozhodnutí podala žalobkyně rozklad. Rozhodnutím předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 10. 11. 2022, č. j. ČTÚ-8 639/2021-603, byly napadené výroky potvrzeny. Žalobkyně nesouhlasila se závěry správních orgánů, že nemá nárok na úhradu za předčasné ukončení smlouvy, neboť nedošlo k naplnění podmínek, na základě kterých lze tuto úhradu vyúčtovat. Žalobkyně k tomu odkázala na ustanovení § 1751 odst. 1 o. z., a dále na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11 a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 ICdo 45/2017. Sporné ujednání bylo obsaženo ve smlouvě samotné a způsob výpočtu sporné úhrady uvedený ve smlouvě je převzat přímo ze zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Obě tato ujednání tvořila podstatnou část textu smlouvy. Žalobkyně dále zpochybnila aplikaci závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11, když skutkový stav byl výrazně odlišný od projednávané věci. K povaze úhrady za předčasné ukončení smlouvy uvedla, že tento nárok vyplývá z § 63 odst. 1 písm. p) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a jedná se o speciální nárok odlišný od smluvní pokuty. Tento institut se svou povahou spíše než smluvní pokutě podobá odstupnému ve smyslu § 1992 o. z. Charakter je tedy kompenzační a nikoliv sankční. K tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3608/2018. Z opatrnosti odkázala na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 24 Co 120/2018-65, dle kterého lze sjednat smluvní pokutu pro případ předčasného skončení smlouvy zaviněného žalovanou stranou z důvodu nezaplacení kupní ceny za dodané služby. Není tak podstatné, kdo inicioval jednání vedoucí k zániku smlouvy. Ohledně určitosti ujednání odkázala na závěr rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 1. 2022, č. j. 27 C 242/2021-64, dle kterého je ujednání dostatečně určité a nezpůsobuje interpretační problémy. Shrnula, že předmětné ujednání nelze považovat za překvapivé, neboť bylo ve všech podstatných ohledech sjednáno v samotné smlouvě a nikoliv pouze ve všeobecných obchodních podmínkách. Navrhla, aby soud zavázal dalšího účastníka řízení k úhradě částky 1 047 Kč a nahradil svým rozhodnutím II. a III. výrok rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, ze dne 6. 11. 2020, č. j. ČTÚ-31 116/2020-638/V vyř. – KrZ a rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 10. 11. 2022, č. j. ČTÚ-8 639/2021-603. 2. Další účastník se k žalobě nevyjádřil. 3. Český telekomunikační úřad považoval žalobu za zcela nedůvodnou. Uvedl, že nárok, kterého se žalobkyně domáhá, nevznikl, neboť nebyl platně sjednán. Smluvní vztah mezi žalobkyní a dalším účastníkem byl ukončen výpovědí žalobkyně z důvodu, že další účastník porušil svou smluvní povinnost platit za služby. Ujednání obsažené ve smlouvě má před ujednáním obsaženým ve všeobecných obchodních podmínkách aplikační přednost toliko tehdy, když se jedná o ujednání odchylná. V daném případě ovšem mezi ujednáními žádný rozpor není a čl. 6 všeobecných obchodních podmínek je pouze upřesněním bodu f) smlouvy. Lze tedy konstatovat, že bod f) smlouvy a čl. 6 všeobecných obchodních podmínek tvoří jedno ucelené ujednání upravující otázku nároku žalobkyně v případě předčasného ukončení smlouvy. Ve výsledku si tak účastníci ujednali úhradu za předčasné ukončení smlouvy toliko v případě, že ke skončení účastnické smlouvy dojde z jiných důvodů než z důvodů porušení povinnosti zákazníka. Jelikož v posuzované věci došlo k ukončení smluvního vztahu výpovědí ze strany žalobkyně z důvodu prodlení dalšího účastníka, tj. z důvodu porušení smluvní povinnosti, tak hypotéza daného smluvního ujednání nebyla v konkrétním případě naplněna. I kdyby byla hypotéza čl. 6 všeobecných obchodních podmínek naplněna, tak by bylo zapotřebí aplikovat nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11, který pod sankcí neplatnosti vylučuje, aby byla v rámci spotřebitelských smluv vtělována zásadní smluvní ujednání do všeobecných obchodních podmínek. Dále poukázal na to, že předmětné ujednání je zcela neurčité, neboť z něj vůbec není zřejmé, na jaké případy vlastně dopadá. V kontextu § 1812 odst. 1 o. z. by se předmětné ujednání mělo vykládat tak, že úhradová povinnost zákazníkovi vzniká jedině tehdy, dopustil-li se tento jednání, které automaticky a bezpodmínečně ústí v ukončení smluvního vztahu, tzn. je jeho přímým důvodem. Pohledem touto optikou na posuzovanou věc pak došel k závěru, že důvodem pro ukončení smlouvy nebylo prodlení jako takové, ale až výpověď ze strany žalobkyně. Tento důvod ovšem již neleží na straně dalšího účastníka. Odkazovala-li žalobkyně na rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 1. 2022, č. j. 27 C 242/2021-64, pak tento řešil skutkově odlišnou situaci, a to případ, kdy smlouvu ukončil sám zákazník, který podepsal dohodu o ukončení smlouvy. 4. Po konstatování skutečností, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí, že žalobkyně je k podání žaloby oprávněna dle § 246 odst. 1 o. s. ř. a že žaloba proti zamítavým výrokům rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu je přípustná, soud přistoupil k projednání a rozhodnutí věci samé. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a o. s. ř. Dalšímu účastníkovi byla výzva k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena dne [datum] za použití fikce doručení podle § 50 odst. 2 o. s. ř. Další účastník se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně v podání ze dne [datum] vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní a ze spisů správních orgánů. 5. Z obsahu správního spisu Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, sp. zn. ČTÚ-31 [číslo], bylo zjištěno, že žalobkyně podala ke správnímu orgánu dne [datum] návrh na rozhodnutí sporu o povinnosti k peněžitému plnění podle § 129 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. V návrhu požadovala po dalším účastníkovi uhrazení částek 179 Kč a 15 Kč za zúčtovací období od [datum] do [datum], částek 555 Kč a 25 Kč za zúčtovací období od [datum] do [datum], částky 580 Kč za zúčtovací období od [datum] do [datum] a částek 1 350 Kč a 1 047 Kč. [příjmení] 1 047 Kč představovala úhradu za předčasné ukončení smlouvy za období od [datum] do [datum]. Správní orgán ve věci rozhodl rozhodnutím ze dne 6. 11. 2020, č. j. ČTÚ-31 116/2020-638/V vyř. – KrZ, tak, že části návrhu v rozsahu částek 179 Kč, 15 Kč, 555 Kč, 25 Kč a 580 Kč vyhověl (I. výrok), v části týkající se úhrady za předčasné ukončení smlouvy za období od [datum] do [datum] a poplatku za deaktivaci služby návrhu nevyhověl (II. výrok) a o nákladech rozhodl tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává (III. výrok). Správní orgán II. a III. výrok napadeného rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně po dalším účastníkovi požadovala de facto smluvní pokutu za porušení povinnosti setrvat ve smluvním vztahu po určitou dobu. Konstrukce ujednání tak, jak ji naformulovala žalobkyně, však neodpovídá platnému ujednání o smluvní pokutě. Podmínkou platnosti ujednání o smluvní pokutě je určení konkrétní povinnosti, na jejíž porušení je smluvní pokuta vázána, a dále musí být dostatečně specifikována výše smluvní pokuty nebo způsob jejího určení. Z žalobkyní předložené smlouvy a všeobecných obchodních podmínek vyplývá, že nárok na smluvní pokutu je podmíněn skutečností, že dojde před uplynutím sjednané doby trvání smluvního vztahu k jeho ukončení z důvodu porušení smluvních povinností ze strany dalšího účastníka. Odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně, se kterou je tato smluvní pokuta spojena, nelze považovat za porušení smluvní povinnosti dalšího účastníka, a to bez ohledu na důvod odstoupení. Správní orgán dále dospěl k závěru, že předmětné ujednání obsahuje nejasný způsob určení smluvní pokuty s ohledem na neurčité stanovení počátku doby, od které lze smluvní pokutu účtovat. Stanovení okamžiku, od kterého lze smluvní pokutu účtovat, nelze ponechat na vůli žalobkyně, ale musí být ujednán ve smlouvě. K odkazu žalobkyně na ustanovení § 63 odst. 1 písm. p) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, uvedl, že existenci této úhrady sice předpokládá přímo zákon, avšak ten h