113 C 81/2023-60 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala, aby byla další účastnici stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 011 Kč a náhradu nákladů správního řízení ve výši 200 Kč. K odůvodnění žaloby uvedla, že Český telekomunikační úřad, odbor pro severomoravskou oblast, rozhodnutím ze dne 13. 5. 2021, č. j. ČTÚ-6 615/2021-638/V vyř. – KrZ, nevyhověl návrhu žalobkyně, aby byla další účastnice povinna žalobkyni uhradit částku 1 011 Kč za předčasné ukončení smlouvy za období od [datum] do [datum] (II. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (III. výrok). Proti II. a III. výroku rozhodnutí podala žalobkyně rozklad. Rozhodnutím předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 31. 10. 2022, č. j. ČTÚ-30 192/2021-603, byly napadené výroky potvrzeny. Žalobkyně nepovažovala ujednání o úhradě za předčasné ukončení smlouvy za překvapivé, když toto bylo součástí smlouvy a bylo pouze doupraveno všeobecnými obchodními podmínkami, se kterými se další účastnice také seznámila, což stvrdila svým podpisem. Žalobkyně k tomu odkázala na ustanovení § 4 odst. 2, § [číslo] odst. 1 a § 1753 o. z. a na ustanovení § 65 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a dále na nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 625/03 a ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11 a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 ICdo 45/2017. Správní orgány svým výkladem redukovaly význam pravidla zakotveného v § 1753 o. z. tak, že je-li jakákoliv (byť sebetechničtější) část ujednání mající charakter blízký smluvní pokutě upravena v obchodních podmínkách, je třeba na dané ujednání mechanicky aplikovat úpravu § 1753 o. z. a vyhodnotit jej jako neúčinné z důvodu překvapivosti. Tento výklad je však v rozporu s textem zákona i judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu. Sporné ujednání bylo obsaženo ve smlouvě samotné a způsob výpočtu sporné úhrady uvedený ve smlouvě je převzat přímo ze zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Obě tato ujednání tvořila podstatnou část textu smlouvy. [ulice] podmínky pak obsahovaly pouze ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Další účastnice svým podpisem stvrdila, že se s obchodními podmínkami seznámila. Nad to žalobkyně poukázala na to, že z pouhého umístění ujednání v textu obchodních podmínek nelze dojít k závěru, že je takové ujednání překvapivé, jedná-li se o ujednání, které bývá pravidelně v obchodních podmínkách obsaženo. Vždy je třeba posuzovat, zda druhá smluvní strana mohla předmětné ujednání za daných podmínek očekávat. Žalobkyně dále zpochybnila aplikaci závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11, když skutkový stav byl výrazně odlišný od projednávané věci. K povaze úhrady za předčasné ukončení smlouvy uvedla, že tento nárok vyplývá z § 63 odst. 1 písm. p) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a jedná se o speciální nárok odlišný od smluvní pokuty. Tento institut se svou povahou spíše než smluvní pokutě podobá odstupnému ve smyslu § 1992 o. z. Charakter je tedy kompenzační a nikoliv sankční. K tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3608/2018. Z opatrnosti odkázala na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 24 Co 120/2018-65, dle kterého lze sjednat smluvní pokutu pro případ předčasného skončení smlouvy zaviněného žalovanou stranou z důvodu nezaplacení kupní ceny za dodané služby. Není tak podstatné, kdo inicioval jednání vedoucí k zániku smlouvy. Ohledně určitosti ujednání odkázala na závěr rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 1. 2022, č. j. 27 C 242/2021-64, dle kterého je ujednání dostatečně určité a nezpůsobuje interpretační problémy. K tomu dále odkázala na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu, dle které právní jednání nemůže být vyhodnoceno jako neurčité, lze-li jeho obsah dovodit výkladem, a na ustanovení § 1812 odst. 1 o. z. Shrnula, že předmětné ujednání nelze považovat za překvapivé ani nepřiměřené, neboť bylo ve všech podstatných ohledech sjednáno v samotné smlouvě a nikoliv pouze ve všeobecných obchodních podmínkách. Navrhla, aby soud zavázal další účastnici řízení k úhradě částky 1 011 Kč a nahradil svým rozhodnutím II. a III. výrok rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, ze dne 13. 5. 2021, č. j. ČTÚ-6 615/2021-638/V vyř. – KrZ a rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 31. 10. 2022, č. j. ČTÚ-30 192/2021-603. 2. Další účastnice se k žalobě nevyjádřila. 3. Český telekomunikační úřad považoval žalobu za zcela nedůvodnou. Uvedl, že ze smlouvy samotné nelze zjistit, co se rozumí důvody na straně zákazníka, a takové důvody jsou blíže rozvedeny až v obchodních podmínkách žalobkyně. Ujednání o úhradě za předčasné ukončení smlouvy je kvazisankčním ujednáním, které nebylo sjednáno zcela ve smlouvě samotné, ale roztříštěně na více místech smluvní dokumentace, a proto jde vzhledem k závěrům vyjádřeným v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11 o ujednání neplatné. Pokud spotřebitel konkrétní ujednání ve všeobecných obchodních podmínkách dohledá, tak má správní orgán za to, že pro něj bude velmi obtížné pochopit vůbec smysl takového ujednání. Kompletní ujednání o úhradě za předčasné ukončení smlouvy, kterého se žalobkyně domáhá, lze získat až spojením bodu f) smlouvy, článků 1.4, 6.8 a 6.9 všeobecných obchodních podmínek. Taková roztříštěnost ujednání je dle názoru správního orgánu zcela zjevně v rozporu se závěry vyjádřenými v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11. Správní orgán považuje řetězení odkazů na různé části smluvní dokumentace nepřijatelným ve vztazích se spotřebiteli, neboť to činí ujednání o úhradě za předčasné ukončení smlouvy nesrozumitelným, obtížně čitelným a tedy i neplatným ve smyslu § 1800 odst. 1 o. z. Správní orgán rozporuje, že by pouhé mechanické připojení podpisu další účastnice na poslední stránce všeobecných obchodních podmínek naplnilo požadavky § 1753 o. z. V posuzované věci je zřejmé, že k podpisu smlouvy došlo prostřednictvím tabletu/signpadu, tedy s využitím tzv. dynamického biometrického podpisu. Na všeobecných obchodních podmínkách se nachází graficky zcela identický podpis další účastnice, jako je na smlouvě. Správní orgán má proto závažné pochybnosti, zdali v tomto případě další účastnice skutečně vedle smlouvy samotné, též individuálně podepsala i všeobecné obchodní podmínky, nebo (a tomu všechny okolnosti nasvědčují) podepsala pouze smlouvu samotnou, a žalobkyně následně její elektronický podpis již jen připojila k všeobecným obchodním podmínkám. K odkazu žalobkyně na ustanovení § 65 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, uvedl, že toto ustanovení není právním titulem k účtování úhrady za předčasné ukončení smlouvy, a proto je argumentace žalobkyně tímto ustanovením zcela nepřípadná. K charakteru úhrady za předčasné ukončení smlouvy uvedl, že sice není smluvní pokutou v pravém slova smyslu, ale úhradou podle § 63 odst. 1 písm. p) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, stále se jedná o majetkovou sankci takové závažnosti, že nemůže být považována za pouhé ujednání technického nebo vysvětlujícího charakteru, které by postačilo uvést v obchodních podmínkách. Odkazovala-li žalobkyně na rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 1. 2022, č. j. 27 C 242/2021-64, pak tento řešil skutkově odlišnou situaci, a to případ, kdy smlouvu ukončil sám zákazník, který podepsal dohodu o ukončení smlouvy. Součástí této dohody bylo i ujednání o tom, že je povinen zaplatit poskytovateli úhradu za předčasné ukončení smlouvy. Žalobkyně navíc v rozporu se smlouvou nesprávně stanovila počátek i konec doby rozhodné pro výpočet úhrady za předčasné ukončení smlouvy. Žalobkyně vyúčtovala další účastnici úhradu za předčasné ukončení smlouvy za období od [datum] do [datum]. Výpověď smlouvy byla datovaná [datum] a měla být doručena další účastnici dne [datum]. Podle článku 6.8 všeobecných obchodních podmínek v případě, že žalobkyně smlouvu vypoví, běží patnáctidenní výpovědní lhůta. Výpovědní lhůta tedy uplynula až [datum]. Žalobkyně tedy měla úhradu požadovat až od tohoto data. Žalobkyně byla nejpozději od [datum] povinna poskytovat další účastnici sjednané služby, a nejpozději od tohoto data tak běžel závazek další účastnice k užívání služby v délce 12 měsíců, tedy do [datum]. Přesto však žalobkyně úhradu za předčasné ukončení smlouvy vypočetla až do [datum] (namísto do [datum]), aniž by k tomu poskytla jakékoliv zdůvodnění. Dle článku 6.9 všeobecných obchodních podmínek byl vznik nároku na úhradu za předčasné ukončení smlouvy podmíněn ukončením smlouvy ze strany další účastnice, k čemuž v tomto případě nedošlo, když smlouvu ukončila žalobkyně. 4. Následně podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu co do částky 93 Kč zpět (za období od [datum] do [datum]). 5. Soud s ohledem na učiněný dispoziční úkon žalobkyně v podobě částečného zpětvzetí žaloby řízení co do částky 93 Kč dl