12 C 177/2022-61 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 7. 2022 v doplněném znění podáním ze dne 24. 8. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky 52 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 52 500 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 3. 4. 2020 s právní předchůdkyni žalobkyně, a to společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši 12 500 Kč. Následně žalovaná využila svého práva a dodatky ze dne 21. 7. 2020, 30. 9. 2020, 12. 10. 2020 a 25. 11. 2020 úvěr navýšila na částku 52 500 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději dne 15. 3. 2022. Pohledávku za žalovanou postoupila původní věřitelka na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021. Do dnešního dne žalovaná na čerpaný úvěr neuhradila ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované doklady poskytnutými žalovanou a nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně i žalovaná byly vyzvány, aby se vyjádřily, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nereagovaly. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u obou účastníků předpokládal, že nemají žádné námitky. 4. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 5. Smlouvou o úvěru ze dne 3. 4. 2020 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce částku 24 940,56 Kč v 24 měsíčních splátkách po 1 039,19 Kč RPSN činila 112,10 %. Z výpisu z účtu vyplývá, že původní věřitelka úvěr vyplatila žalované ještě téhož dne. 6. Smlouvou o úvěru ze dne 21. 7. 2020 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 16 761,03 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce částku 36 708,54 Kč v 33 měsíčních splátkách po 1 112,38 Kč RPSN činila 90,20 %. Z výpisu z účtu vyplývá, že původní věřitelka na tuto smlouvu vyplatila žalované toliko 5 000 Kč. 7. Smlouvou o úvěru ze dne 30. 9. 2020 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 23 870,93 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce částku 52 291,75 Kč v 35 měsíčních splátkách po 1 494,05 Kč RPSN činila 83,60 %. Z výpisu z účtu vyplývá, že původní věřitelka na tuto smlouvu vyplatila žalované toliko 7 500 Kč. 8. Smlouvou o úvěru ze dne 11. 10. 2020 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 31 117,17 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce částku 65 985,28 Kč v 32 měsíčních splátkách po 2 062,04 Kč RPSN činila 87,80 %. Z výpisu z účtu vyplývá, že původní věřitelka na tuto smlouvu vyplatila žalované toliko 7 500 Kč. 9. Smlouvou o úvěru ze dne 25. 11. 2020 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 50 733,12 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce částku 104 617,10 Kč v 35 měsíčních splátkách po 2 989,06 Kč RPSN činila 73,90 %. Z výpisu z účtu vyplývá, že původní věřitelka na tuto smlouvu vyplatila žalované toliko 20 000 Kč. 10. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 a postoupení pohledávky žalovanému oznámil dopisem z 12. 11. 2021. 11. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 25. 3. 2022. 12. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 13. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované. 14. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 15. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smluv o úvěru peněžní prostředky v celkové výši 52 500 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. 16. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 22. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 od