16 C 100/2023-50 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 15. 6. 2023 domáhala na žalované zaplacení částky 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 10. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 330,82 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 250 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, částky 805 Kč a nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela na základě žádosti o online půjčku na stránkách [webová adresa] s žalovanou dne 29. 7. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] platnou ke dni 29. 7. 2022, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a na jejímž základě poskytla žalované bezhotovostní úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit dlužnou částku s příslušenstvím v celkové výši 6 150 Kč do 28. 8. 2022. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas. 3. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022, což bylo žalované oznámeno. Pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena ke dni 6. 2. 2023. Před podáním žaloby byla žalované zaslána upomínka ze dne 29. 5. 2023. Ke dni postoupení činila pohledávka částku 7 055 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 5 000 Kč, nesplaceného úroku 1 150 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 805 Kč. Ode dne postoupení neuhradila žalovaná ničeho. Dne 29. 5. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě. 4. Na výzvu soudu k prokázání toho, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované v souladu s ustanovením § 78 z.č. 257/2016 Sb. žalobkyně dne 29. 6. 2023 (č.l. 46-47) vzala svou žalobu částečně zpět co do částky 2 055 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 1 250 Kč a smluvní pokutu ve výši 805 Kč a soud v této části řízení v se smyslu ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil (viz výrok I. rozhodnutí). K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že k tomuto nedisponuje důkazy. 5. Usnesením ze dne 23. 6. 2023 byla žalovaná vyzvána k vyjádření k žalobě. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byla žaloba doručena do datové schránky dne 26. 6. 2023. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 6. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 7. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 29. 7. 2022 finanční prostředky ve výši 5 000 Kč (viz výpis z účtu na č.l. 20), a to převodem na účet, na základě smlouvy o úvěru sjednané přes internet dne 29. 7. 2022 (viz smlouva o úvěru na č.l. 13-14) ve znění obchodních podmínek (č.l. 15-18). Před tímto žalovaná zaslala ze svého účtu verifikační platbu (viz potvrzení o provedené platbě č.l. 19). Žalovaná na dlužnou částku neuhradila, což vyplývá ze skutkových tvrzení žalobkyně, která žalovaná nijak nezpochybnila, ačkoliv má v tomto směru břemeno důkazní. Smlouvou o postoupení pohledávek (č.l. 21-31) byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná uvědoměna (č.l. 32-35 spisu). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě (viz č.l. 36-37 spisu). 8. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně řádně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet, když k tomuto neuvedla žádná skutková tvrzení ani nenavrhla či nedoložila důkazy. 9. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 10. Soud tedy zjistil následující skutkový stav: 11. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla bezhotovostně žalované dne 29. 7. 2022 částku 5000 Kč na základě smlouvy o úvěru uzavřené přes internet. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zjišťovala a posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Dle tvrzení žalobkyně činila jistina nesplaceného úvěru ke dni postoupení pohledávky částku 5 000 Kč a stejně tak dle tvrzení žalobkyně žalovaná na jistinu úvěru nehradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek a žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky. 12. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru. <i>13. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>16. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>17. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 18. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>19. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> <i>20. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> 21. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. 22. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou re