18 C 219/2023-37 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Kroměříži dne 29. 6. 2023 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 219,51 Kč tak, jak je blíže zachyceno v návrhu. 2. Dle tvrzení žalobkyně mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 22 400 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 40 týdenních (sedmidenních) splátkách po 1 435 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 12. 2007. Ke dni podání žaloby po započítání částečné úhrady ze strany žalovaného tak žalovaný nadále dluží žalobkyni na jistině částku 1 219,51 Kč a na souhrnném poplatku částku 5 575,49 Kč. 3. Součástí návrhu jsou listinné důkazy blíže vedené na č. l. 13-26 spisu. 4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 28. 11 2023. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Podle § 3028 odst. 1 zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Za tohoto stavu se proto právní vztahy mezi žalobkyní a žalovaným ze smlouvy o půjčce ze dne 26. 3. 2007 nadále řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“). 8. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 9. Podle § 39 občanského zákoníku je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 10. Podle § 55 odst. 1 občanského zákoníku smluvní ujednáni spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní ujednání. 11. Podle § 56 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odst. 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2). 12. Podle § 517 odst. 1 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Výše úroku z prodlení je v souladu s vyhlášky č. 142/1994 Sb., v platném znění do 31. 12. 2013. Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou 13. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům: 14. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni a postoupení žalovanému oznámeno dopisem. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. 15. Soud má za prokázané, že dne 26. 3. 2007 uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně půjčil žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Ve smlouvě o půjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 35 000 Kč a zaplatit poplatky ve výši 22 400 Kč (celkové výše poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 40 týdenních (sedmidenních) splátkách po 1 435 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 12. 2007. Žalovaný do dne podání žaloby zaplatil částečně dlužnou částku celkem 55 400 Kč, podle žalobkyně jí tak nadále dluží na jistině částku 1 219,51 Kč a na souhrnném poplatku částku 5 575,49 Kč. 16. Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (původním věřitelem) a žalovaným (dlužníkem), byla uzavřena platně výše zmíněná smlouva o půjčce, a to v části týkající se jistiny ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013). V daném případě se jedná o reálný kontrakt, když finanční částka byla žalovanému právním předchůdcem předána v den podpisu smlouvy o půjčce, což žalovaný jako dlužník stvrdil svým vlastnoručním podpisem na smlouvě. Žalovaný v průběhu řízení neprokázal, že by mu finanční částka nebyla vyplacena v den podpisu smlouvy či že by na dlužnou částku zaplatil více, než uvedla žalobkyně v podané žalobě. Soud je však současně nucen se zabývat i části žaloby týkající se souhrnného poplatku ve smlouvou stanovené výši 22 400 Kč, kdy uvádí, že sjednání tohoto poplatku shledává za ujednání jak v rozporu s dobrými mravy, tak v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele. Žalovaný si půjčil částku ve výši 35 000 Kč a byl povinen vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím. Vedle toho měl žalovaný povinnost svému věřiteli zaplatit částku představující souhrnný poplatek ve výši 22 400 Kč. Půjčky z tzv. nebankovního sektoru využívají lidé, kteří ve většině případů nejsou schopni pro svojí tíživou sociální situaci získat peněžní prostředky formou úvěru od banky. Mnohdy tito lidé nemají ani vlastní účty právě z důvodu nedostatku finančních prostředků. Splácení půjčky právě hotovostní formou je pro ně přijatelnější a tuto formu splácení nebankovní sektor právě hojně využívá. V těchto případech také lidé získávají finanční částku (půjčku) bezprostředně po uzavření samotné smlouvy, nikoliv s prodlením určité doby, tak jako u bankovního sektoru. Věřitel de facto ani nenabízí jinou možnost splácení půjčky než právě formou hotovostní. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem soud proto dospěl k závěru, že ujednání o souhrnném poplatku je v rozporu s dobrými mravy. Za tohoto stavu soud proto žalobu v plném rozsahu (kdy žalobce v průběhu uhradil částku ve výši 55 400 Kč, kterou tedy podstatně přeplatil poskytnutou jistinu ve výši 35 000 Kč, zamítl pro rozpor s dobrými mravy, pro absolutní neplatnost takového ujednání (výrok ad I. tohoto rozsudku). 17. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl tak, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok ad II. tohoto rozhodnutí), kdy úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení neúčtoval a tyto mu ani prokazatelně nevznikly. 18. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění.