7 C 120/2023-75 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím, dále souhrnného poplatku představující úrok ve výši 1 450 Kč. V žalobě tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 2. 5. 2007 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen " Smlouva). Na základě této Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 84 800 Kč (půjčka ve výši 50 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 34 800 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách. Úhrady měly být spláceny do rukou osoby uvedené v čl. 13 Smluvních podmínek. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, svůj závazek nesplnil ani ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni 7. 5. 2008. Žalovaný na dluh plnil dle tvrzení žalobkyně částku ve výši 33 350 Kč, kterou žalobkyně započetla nejprve na souhrnný poplatek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno] (dále jen„ přechodný věřitel“), došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částku ve výši 51 450 Kč a žalobkyně tvrdí, že se jedná o jistinu ve výši 50 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 1 450 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni 24. 8. 2018. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 9. 2018. Dále žalobkyně tvrdila, že souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků, kteréžto jsou nepochybně příslušenstvím pohledávky. Souhrnný poplatek je tedy jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, vypočtené ke dni uzavření smlouvy o půjčce. Žalovaný ode dne postoupení pohledávky na žalobkyni až do dne podání žaloby neuhradil na svůj zbývající dluh ničeho. Poslední upomínkou před podáním žaloby ze dne 26. 4. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného ve smyslu ust. § 142a o. s. ř. k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou na adresu shora uvedenou fikcí dle ust. § 49 o. s. ř. Jedná se o adresu dle CEO. Jiná adresa žalovaného se soudu nepodařila zjistit. 3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř., žalovaný se nevyjádřil. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. <i>4. Podle ust. § 3028 odst. 1 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 2014 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> 5. Za tohoto stavu se proto právní vztahy mezi žalobkyni a žalovanou ze Smlouvy o půjčce ze dne 2. 5. 2007, [číslo] nadále řídí zákonem č. 40/1964 Sb. občanským zákoníkem ve znění účinném do 31. 12. 2013. <i>6. Podle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>7. Podle ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>8. Podle ust. § 517 odst. 1 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Výše úroku z prodlení je v souladu s vyhl.č. 142/1994 Sb. v platném znění do 31.12.2013. Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou.</i> <i>9. Podle ust. § 39 občanského zákoníku, je neplatný právní úkon, kterým svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> 10. Skutková zjištění a právní závěry: Soud má za prokázané, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem, následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem a žalobkyni, došlo s účinností ke dni 24. 8. 2018 k postoupení pohledávky za žalovaným z níže uvedené smlouvy na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 14. 9. 2018. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. 11. Soud má dále za prokázané, že žalovaný uzavřel dne 2. 5. 2007 s právním předchůdcem žalobkyně Smlouvu o půjčce [číslo] (č. l. 11) jejíž součástí jsou i Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce (č. l. 12), na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy a zavázal se vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 84 800 Kč (půjčka ve výši 50 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 34 800 Kč představující de facto úrok z půjčky, jenž činí ve vztahu k výši zapůjčené jistiny 69,6 %). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách. Úhrady měly být spláceny do rukou osoby uvedené v čl. 13 Smluvních podmínek. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když na smlouvu o půjčce zaplatil dle tvrzení žalobkyně částku ve výši 33 350 Kč. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měl dle čl. 8 Smluvních podmínek původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Hodnota dluhu dle tvrzení žalobkyně měla činit ke dni postoupení 51 450 Kč, skládající se z jistiny ve výši 50 000 Kč a částky 1 450 Kč za souhrnný poplatek, jinak nazvaný kapitalizovaný úrok. Plnění žalovaného bylo věřitelem započteno na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek, jinak nazvaný úrok z půjčky). 12. Souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků, kteréžto jsou nepochybně příslušenstvím pohledávky. Je nerozhodné, jak tento úrok je věřitelem nazván. Souhrnný poplatek je tedy jiným označením pro úroky, které byly vypočtené ke dni uzavření smlouvy o půjčce. Žalovaný ode dne postoupení pohledávky na žalobkyni až do dne podání žaloby neuhradil na svůj dluh ničeho. Poslední upomínkou před podáním žaloby ze dne 26. 4. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu ust. § 142a o. s. ř. k úhradě dlužné částky, na tuto výzvu žalovaný však nereagoval. 13. Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (původním věřitelem) a žalovaným (dlužníkem), byla platně uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení (občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013), a to pouze v části týkající se zapůjčené jistiny ve výši 50 000 Kč. V daném případě se jedná o reálný kontrakt, když finanční částka byla žalované právním předchůdcem žalobkyně předána v den podpisu smlouvy o půjčce, což žalovaný jako dlužník stvrdil svým vlastnoručním podpisem na smlouvě. Žalovaný v průběhu řízení neprokázal, že by mu finanční částka nebyla vyplacena v den podpisu smlouvy. Ke dni podání žaloby na smlouvu žalovaný plnil celkovou částku ve výši 33 350 Kč. 14. V části týkající se souhrnného poplatku ve výši 34 800 Kč, soud shledal ujednání z hlediska povahy závazku jako sjednaný úrok pevnou částkou, který vzhledem k výši zapůjčené jistiny činil 69,6 % ročně. Takto sjednanou výši úroku z půjčky soud shledal za ujednání v rozporu s do