7 C 311/2023-47 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži 2. 11. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 000 Kč s příslušenstvím představující úrok a zákonný úrok z prodlení. V žalobě tvrdila, že dne 21. 4. 2017 byla mezi žalovaným a původním věřitelem [právnická osoba], [IČO], uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému po prověření jeho úvěruschopnosti úvěr ve výši 17 000 Kč, na který žalovaný neplnil ničeho. Pohledávka původního věřitele byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 na společnost [právnická osoba] a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 na žalobkyni. Předmětem žalobního návrhu dle žaloby byla pohledávka představující nesplacenou jistinu ve výši 17 000 Kč, dále úrok ve výši 15 % ročně z částky 17 000 Kč od 22. 9. 2018 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 000 Kč od 22. 9. 2018 do zaplacení. 2. Podáním ze dne 15. 1. 2024 žalobkyně vzala žalobu zpět co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 17 000 Kč od 22. 9. 2018 do zaplacení. Soud tedy postupoval dle § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v tomto rozsahu zastavil. Výrok III. tohoto rozhodnutí. 3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním doručeným soudu dne 18. 12. 2023 tak, že dluhu si není vědom, půjčku nebral 15 let, v případě potřeby je schopen platit 300 Kč měsíčně. 4. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (vz. 73) vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaný se nevyjádřil. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání. 5. Skutkový stav byl zjištěn následovně: Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], se žalovaným uzavřeli dne 21. 4. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 17 000 Kč (smlouva č. l. 9). Smlouvu žalovaný vlastnoručně podepsal, identita žalovaného byla ověřena z občanského průkazu (kopie [příjmení] č. l. 12 verte). [příjmení] byla žalovanému vyplacena v hotovosti v místě jeho bydliště. Žalovaný se úvěr zavázal splatit spolu s úrokem a dalšími náklady v celkové částce 17 646 Kč, celkem tedy 34 646 Kč v 17 měsíčních splátkách po 2 038 Kč. Právní předchůdce žalobkyně zjišťoval a posuzoval finanční a majetkovou situaci žalovaného, a zejména jeho schopnost úvěr splácet, na základě informací získaných od žalovaného, které byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 21. 4. 2017 (č. l. 10). V žádosti žalovaný uvedl, že pobírá invalidní důchod a další státní příspěvky v celkové výši 11 252 Kč měsíčně, celkové výdaje uvedl v částce 6 000 Kč měsíčně. Výše invalidního důchodu měla být ověřena z důchodového výměru, který však soudu předložen nebyl. Žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce jakýmkoli způsobem aktivně zjišťoval či ověřoval výdaje žalovaného či jej lustrovala v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v centrální evidenci exekucí. Žalovaný byl písemně vyzýván k úhradě (výzva ze dne 26. 2. 2020 č. l. 14, podací lístek č. l. 15). Pohledávka za žalovaným byla smlouvami o postoupení pohledávek (č. l. 19-28) postoupena nejdříve na spol. [právnická osoba] a posléze na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Rovněž byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka s upozorněním na možnost soudního vymáhání v případě nezaplacení (č. l. 18). <i>6. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.</i> <i>7. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> <i>9. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>10. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Toto platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>11. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/20120 Sb. občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>12. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 13. Skutkový stav a právní závěry: Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou re