Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení celkem 73 490 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela dne 5. 4. 2024 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr celkem 40 000 Kč, a to v několika dílčích platbách na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle smlouvy, dostal se však do prodlení. Zavázal se rovněž k zaplacení smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny, který žalobkyně požaduje za jeden kalendářní měsíc od posledního čerpání úvěru. V upomínce ze dne 24. 7. 2024 byl žalovaný upozorněn na zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzván k jeho úhradě. Dluh však nezaplatil ani po předžalobní výzvě zástupkyně žalobkyně. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 40 000 Kč, smluvního úroku 16 000 Kč a smluvní pokuty 17 490 Kč. Smluvní pokutu dle smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z jistiny, s jejíž úhradou je žalovaný v prodlení, požadovala žalobkyně v kapitalizované výši 22 640 Kč (od data prodlení 25. 7. 2024 do dne odeslání předžalobní výzvy 10. 2. 2026). Na smluvní pokutu však žalobkyně započetla všechny dílčí splátky zaplacené žalovaným v celkové výši 5 150Kč (22 640 Kč – 5 150Kč činí právě 17 490 Kč). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.2. Na výzvu soudu, aby uvedla, jak původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a aby k tomu doložila či označila důkazy, žalobkyně nijak nereagovala.3. Soud žalovanému v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 46 odst. 1 o. s. ř. a s § 47 odst. 1 téhož zákona, doručil žalobu a výzvu k vyjádření do jeho datové schránky. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že původní věřitelka nesplnila zákonnou povinnost zkoumat před uzavřením smlouvy jeho úvěruschopnost. Pokud by tak učinila, zjistila by, že v době uzavření smlouvy balancoval na hraně a nebude mít dostatek prostředků hradit dluh s lichvářským úrokem. Do prodlení se nedostal úmyslně, v roce 2024 byl ve finanční tísni. Uznal, že obdržel 40 000 Kč, přičemž zpět zaplatil 5 150 Kč. Dle jeho názoru by měl soud ve zbývající části žalobu zamítnout. Žalovaný rovněž požádal o možnost úhrady dlužné částky ve splátkách s ohledem na svou aktuální finanční situaci, kdy mu po odečtení nezbytných fixních nákladů zbývá na stravu, dojíždění do práce a běžný život okolo 11 000 Kč měsíčně.4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí, s tímto postupem následně souhlasil i žalovaný.5. Závěr o skutkovém stavu:6. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dříve také , právnická osoba, ), poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 5. 4. 2024 peněžní prostředky v celkové výši 40 000 Kč, a to převodem na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu se sjednaným smluvním úrokem v měsíčních splátkách dle smlouvy. Na dluh uhradil celkem 5 150Kč. Úvěr původní věřitelka zesplatnila ke dni 24. 7. 2024.7. Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, že její právní předchůdkyně ověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet.8. Pohledávka za žalovaným byla postoupena původní věřitelkou nejprve na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, , následně ji tato společnost postoupila žalobkyni To bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 2. 2026 odeslaným doporučeně dne 10. 2. 2026 spolu s předžalobní upomínkou.9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. V § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.15. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“16. Právní posouzení věci:17. V řízení bylo zjištěno a prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně k tomu nic netvrdila a nedoložila. Za situace, kdy žalobkyně nebyla schopna tvrdit, a především také prokázat, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalovaného, je nutno uzavřít, že nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. To má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.18. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), za situace, ve které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč skutečně poskytla, je žalovaný povinen žalobkyni (na kterou byla pohledávka platně postoupena) v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se z neplatné smlouvy bezdůvodně obohatil. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 34 850 Kč, tj. jistinu poskytnutého úvěru po odečtení toho, co žalovaný původní věřitelce na dluh zaplatil (40 000 Kč minus 5 150 Kč). Soud vycházel ze shodného tvrzení žalobkyně a žalovaného, že žalovaný na dluh dosud uhradil právě 5 150 Kč.19. S ohledem na výši dlužné částky a možnosti žalovaného soud žalovanému umožnil zaplatit dlužnou částku ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně (viz výrok I. tohoto rozsudku). Při soudem stanovené měsíční splátce dojde k celkové úhradě přiznaného dluhu v odpovídající době, a žalovaný tak nebude nepřiměřeně zvýhodněn na úkor žalobkyně. Výhoda splátek je žalovanému poskytnuta pouze v případě, že bude celý svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaný nezaplatí byť jen jednu splátku včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným. Žalobkyně by se pak mohla domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku.20. Ve zbylé části byl návrh žalobkyně zamítnut, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy nemá na další plnění žalobkyně nárok – ujednání o úroku z úvěru a dalších poplatcích či smluvních sankcích je tedy rovněž neplatné. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Žalobkyni tak soud nepřiznal ani požadovaný úrok z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ; výrok II. tohoto rozsudku).21. Ani jeden z účastníků nebyl v řízení v převážné míře úspěšný. Soud proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).22. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 3 675 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 2 940 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 735 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání. Lhůta k placení vychází v tomto případě z § 160 odst. 1 o. s. ř.