Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení celkem 32 048,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela dne 3. 3. 2024 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “, na jejímž základě žalované poskytla úvěr celkem 20 000 Kč, a to v několika dílčích platbách na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle smlouvy, dostala se však do prodlení. Zavázala se rovněž k zaplacení smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny, který žalobkyně požaduje za jeden kalendářní měsíc od posledního čerpání úvěru. V upomínce ze dne 5. 7. 2024 byla žalovaná upozorněna na zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzvána k jeho úhradě. Dluh však nezaplatila ani po předžalobní výzvě zástupkyně žalobkyně. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku 8 000 Kč a smluvní pokuty 4 048,37 Kč. Smluvní pokutu dle smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z jistiny, s jejíž úhradou je žalovaná v prodlení, požadovala žalobkyně v kapitalizované výši 11 700 Kč (od data prodlení 6. 7. 2024 do dne odeslání předžalobní výzvy 10. 2. 2026). Na smluvní pokutu však žalobkyně započetla všechny dílčí splátky zaplacené žalovanou v celkové výši 7 651,63 Kč (11 700 Kč – 7 651,63 Kč činí právě 4 048,37 Kč). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla žalované doručena fikcí (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). O zahájeném řízení soud nadto žalovanou informoval e-mailem, telefonicky se s ní spojit nepodařilo.3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně souhlasila s tímto postupem již v návrhu, žalovanou soud vyzval, aby se vyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a soud tak její souhlas ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal.4. Závěr o skutkovém stavu:5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dříve také , právnická osoba, ), poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 3. 3. 2024 peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, a to převodem na její účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu se sjednaným smluvním úrokem v měsíčních splátkách dle smlouvy. Na dluh uhradila celkem 7 651,63 Kč (v řízení netvrdila a neprokazovala nic jiného). Úvěr původní věřitelka zesplatnila ke dni 5. 7. 2024.6. Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, že její právní předchůdkyně ověřovala schopnost žalované úvěr splácet. V tomto směru nenavrhla žádné důkazy a sama již v žalobě operovala i s možností posouzení jejího nároku jako bezdůvodného obohacení v důsledku neplatnosti uzavřené smlouvy. Soud nepovažoval za hospodárné vyzývat žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů v tomto ohledu, neboť jde o typovou věc a žalobkyně si musí být rizika spojeného s nesplněním této povinnosti tvrzení a důkazu, k níž byla pravidelně vyzývána již ve stovkách případů, vědoma.7. Pohledávka za žalovanou byla postoupena původní věřitelkou nejprve na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, , následně ji tato společnost postoupila žalobkyni. To bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 2. 2026 odeslaným doporučeně dne 10. 2. 2026 spolu s předžalobní upomínkou.8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. V § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.14. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“15. Právní posouzení věci:16. V řízení bylo zjištěno a prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila, zda je žalovaná schopná poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně k tomu nic netvrdila a nedoložila. Za situace, kdy žalobkyně nebyla schopna tvrdit, a především také prokázat, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalované, je nutno uzavřít, že nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované. To má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci , Anonymizováno, -, právnická osoba, . v. , Anonymizováno, , je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.17. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), za situace, ve které právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč skutečně poskytla, je žalovaná povinna žalobkyni (na kterou byla pohledávka platně postoupena) v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se z neplatné smlouvy bezdůvodně obohatila. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni 12 348,37 Kč, tj. jistinu poskytnutého úvěru po odečtení toho, co žalovaná původní věřitelce na dluh dosud zaplatila (20 000 Kč minus 7 651,63 Kč; výrok I. tohoto rozsudku). Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nevyvrátila, že žalovaná na dluh dosud uhradila právě 7 651,63 Kč.18. Ve zbylé části byl návrh žalobkyně zamítnut, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy nemá na další plnění žalobkyně nárok – ujednání o úroku z úvěru a dalších poplatcích či smluvních sankcích je tedy rovněž neplatné. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Žalobkyni tak soud nepřiznal ani požadovaný úrok z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ; výrok II. tohoto rozsudku).19. Žalovaná byla ve sporu úspěšnější, měla by proto právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení ovšem zůstala nečinnou a žádné náklady jí nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).20. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 1 603 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 282 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 321 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.21. Lhůta k placení vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř. Při nečinnosti žalované soud nemohl zjistit, jaká je doba přiměřená jejím možnostem k vrácení jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni (viz odstavec 18 výše).