Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 68 648,80 Kč společně s výše uvedeným příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným dne 4. 1. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem a dalšími úhradami splatit v 78 týdenních splátkách po 311 Kč. Dále žalobkyně sdělila, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 8. 12. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem a dalšími úhradami splatit v 78 týdenních splátkách po 207 Kč. Dále žalobkyně sdělila, že její stejná právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným dne 5. 10. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem a dalšími úhradami splatit v 78 týdenních splátkách po 278 Kč. Všechny pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni 21. 10. 2025, což bylo žalovanému písemně oznámeno.2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalovaného. Tyto informace byly zaznamenány v zákaznických kartách. Z těch vyplývá, že majetkovou situaci žalovaného prověřila původní věřitelka z výměru důchodu, pracovní smlouvy a složenek, rovněž nahlédla do insolvenčního rejstříku, v němž žalovaný neměl záznam. Žalovaný při sjednávání úvěrů uvedl, že má příjem ze zaměstnání ve společnosti , právnická osoba, . přibližně ve výši 8 000 Kč, ostatní příjmy (důchod) činí 5 832 Kč, žalovaný neměl vyživovací povinnost k jiné osobě, jiný úvěr nebo kreditní kartu.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba s výzvou k vyjádření byly žalovanému doručeny do jeho datové schránky v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Na zahájení řízení byl nadto žalovaný upozorněn i telefonicky.4. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:6. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.7. Ze zákaznické karty ze dne 4. 1. 2024 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku , právnická osoba, o poskytnutí úvěru ve výši 13 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nevyživuje další osoby, je zaměstnán na částečný úvazek jako doručovatel pro společnost , právnická osoba, . s příjmem 8 043 Kč, další příjmy činí 5 797 Kč, odhadované měsíční výdaje (blíže nespecifikované) uvedl ve výši 3 000 Kč. Neměl kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. K ověření informací podaných žalovaným měla mít původní věřitelka k dispozici výměr důchodu a složenky za měsíce listopad a prosinec 2023.8. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 1. 2024 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, z toho částka 3 431 Kč byla určena k refinancování předchozího úvěru ze smlouvy č. , hodnota, a částka 7 569 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 11 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 8 795 Kč a poplatky ve výši 4 458 Kč, to vše v 78 týdenních splátkách po 311 Kč (poslední splátka 306 Kč).9. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil 622 Kč.10. Ze zákaznické karty ze dne 8. 12. 2023 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku , právnická osoba, o poskytnutí úvěru ve výši 7 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nevyživuje další osoby, je zaměstnán na částečný úvazek jako doručovatel pro společnost , právnická osoba, . s příjmem 8 028 Kč, další příjmy činí 5 832 Kč, odhadované měsíční výdaje (blíže nespecifikované) uvedl ve výši 4 000 Kč. Neměl kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. K ověření informací podaných žalovaným měla mít původní věřitelka k dispozici výměr důchodu, výplatní pásky za měsíce září a říjen 2023 a složenky za měsíce září až listopad 2023.11. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 12. 2023 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 7 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 5 597 Kč a poplatky ve výši 3 528 Kč, to vše v 78 týdenních splátkách po 207 Kč (poslední splátka 186 Kč).12. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil 900 Kč.13. Ze zákaznické karty ze dne 5. 10. 2023 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku , právnická osoba, o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, nevyživuje další osoby, je zaměstnán na částečný úvazek jako doručovatel pro společnost , právnická osoba, . s příjmem 8 095 Kč, další příjmy činí 5 832 Kč, další čisté příjmy domácnosti 5 200 Kč, odhadované měsíční výdaje (blíže nespecifikované) uvedl ve výši 7 000 Kč. Neměl kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. K ověření informací podaných žalovaným měla mít původní věřitelka k dispozici výměr důchodu, pracovní smlouvu, výplatní pásky za měsíce červenec a srpen 2023 a složenky za měsíce srpen a září 2023.14. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 10. 2023 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 10 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 7 847 Kč a poplatky ve výši 3 792 Kč, to vše v 78 týdenních splátkách po 278 Kč (poslední splátka 233 Kč).15. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil 3 716 Kč.16. Původní věřitelka postoupila všechny tři pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 s účinností k témuž dni a postoupení pohledávek žalované oznámila dopisem z 21. 10. 2025 odeslaným 21. 11. 2025 (srov. smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, doklad o odeslání).17. Z dokladů, jimiž měla dle zákaznických karet původní věřitelka ověřit pravdivost tvrzení žalovaného o výši svých příjmů, žalobkyně předložila pouze oznámení , Anonymizováno, o výši důchodu 5 832 Kč od června 2023, výplatní doklady za měsíce říjen a listopad 2023, z nichž vyplývá totéž, dále dohodu o změně pracovní smlouvy ze dne 7. 6. 2022, z níž vyplývá, že pracovní poměr žalovaného u společnosti , právnická osoba, . se sjednává na dobu neurčitou, a poštovní poukázky, z nichž vyplývá, že v měsíci říjnu 2023 měl žalovaný příjem od zaměstnavatele ve výši 8 011 Kč a v měsíci listopadu 2023 ve výši 8 046 Kč.18. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 16. 1. 2026.19. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně před uzavřením předmětných smluv náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. S výjimkou výše uvedených dokladů (odstavec č. , hodnota, ) se ve spise nenachází žádný další důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalovaného, a to zejména pokud jde o jeho výdaje.20. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:21. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 1. 2024, smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 12. 2023 a smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 10. 2023 peněžní prostředky v celkové výši 28 000 Kč. Žalovaný se ve všech případech zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a poplatky. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před uzavřením smluv důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno.22. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.23. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.24. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.25. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.26. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.27. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.28. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“29. Právní posouzení věci:30. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 28 000 Kč na základě uzavřených smluv o úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením každé ze smluv řádně prověřila, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu ovšem nedošlo.31. Soud především podotýká, že žalobkyně sice doložila, že původní věřitelka věnovala jistou pozornost ověření příjmů žalovaného, tj. důchodu a příjmu ze zaměstnání (i když ani v tomto směru zdaleka neprokázala svá tvrzení, když doložila pouze doklady za měsíce říjen a listopad 2023, nikoliv rovněž za ostatní měsíce), avšak nedoložila soudu žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených výdajů žalovaného v době před uzavřením té které smlouvy o úvěru. Žalovaným uvedené výdaje nijak neověřovala, nezjišťovala, zdali jsou v nich promítnuty také náklady na bydlení, energie, na základní živobytí apod., přitom tvrzená výše výdajů se jeví na první pohled nepřiměřená tomu, že žalovaný žil v nájmu. Finanční situaci žalovaného tak nelze komplexně ověřit, neboť i v případě, kdy by měla původní věřitelka příjmy ověřené, bez ověření výdajů nemá taková informace vypovídací hodnotu, neboť nelze zjistit výsledná částka, která žalovanému zbývala po odečtení pravidelných výdajů od jeho příjmů. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by její právní předchůdkyně provedla lustraci žalovaného v příslušných registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či centrální evidenci exekucí. Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně tedy navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalovaného, ze kterého nebylo možno učinit relevantní závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet.32. V daném případě se tak nejednalo o řádné prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně neprokazuje, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalovaného, a proto soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření jeho úvěruschopnosti, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-, právnická osoba, . v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.33. Jelikož soud dospěl k závěru, že všechny smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné (§ 580 a násl. o. z.), přičemž právní předchůdkyně žalobkyně na jejich základě žalovanému poskytla 11 000 Kč, 7 000 Kč a 10 000 Kč, je žalovaný povinen žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatil. Jinými slovy je povinen žalobkyni vrátit to, co získal z neplatných smluv o úvěru, a co doposud původní věřitelce, resp. žalobkyni, na kterou pohledávky v mezidobí přešly, nezaplatil. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni 10 378 Kč, 6 100 Kč a 6 284 Kč (viz výrok I. tohoto rozsudku), tj. zbývající jistinu poskytnutých částek (soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nevyvrátil, že žalovaný na smlouvu ze dne 4. 1. 2024 dosud uhradil 622 Kč, na smlouvu ze dne 8. 12. 2023 celkem 900 Kč a na smlouvu ze dne 5. 10. 2023 celkem 3 716 Kč).34. Ve zbylé části pak soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smluv o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru a dalších poplatcích. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí zbývající dlužnou jistinu úvěrů ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalovaného neměl jak jinak zjistit, jaká jiná doba je vzhledem k jeho možnostem přiměřená. Takové okolnosti měl tvrdit a prokazovat žalovaný.35. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně, a to v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění. Z hlediska úspěšnosti ve věci by tedy měl mít právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, tomu však vzhledem k jeho nečinnosti žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.36. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 3 433 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 2 746 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 687 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.37. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.