Žalobkyně se proti žalovaném domáhala zaplacení částky 19 048 Kč a zákonného úroku z prodlení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, , jako úvěrující (dále jen „původní věřitelka“) a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr 27 900 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Původní věřitelka postupnými platbami žalovanému poskytla celkem 27 900 Kč. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, proto došlo , datum, k zesplatnění úvěru. Dosud uhradil celkem 17 250 Kč. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný částku neuhradil, přestože mu byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas žalovaného předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:5. Původní věřitelka a žalovaný si dne , datum, prostředky komunikace na dálku potvrdili uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr jiný než na bydlení, bezúčelový, nezajištěný, s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr) až do výše 26 000 Kč na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit v měsíčních splátkách spolu s úrokem 80 % ročně tak, že měsíční splátka stanovená podle výše vyčerpaného úvěru byla splatná vždy každý 30. den ode dne prvního čerpání úvěru. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, datum prvního čerpání strany stanovily ke dni , datum, (smlouva o spotřebitelském úvěru). Původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 27 900 Kč, a to postupnými platbami ve výši 26 000 Kč a 1 900 Kč (výpisy z běžného účtu č.l. 10-11) a žalovaný dosud vrátil 17 250 Kč (tvrzení žalobkyně, které je v zájmu žalovaného a které žalovaný nerozporoval). Dostal se však do prodlení s úhradou splátek, na což byl předchůdkyní žalobkyně upomínán (upomínky č.l. 21-24). Přípisem ze dne , datum, původní věřitelka sdělila žalovanému, že úvěr se stal téhož dne předčasně splatným (upomínka č.l. 24). Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek vč. seznamu pohledávek č.l. 14 a násl.) Původní věřitelka postoupení pohledávky na žalobkyni žalovanému oznámila a vyzvala jej k úhradě dluhu před podáním žaloby (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, vč. podacího lístku).6. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, nezjišťovala a neověřovala jeho příjmy a výdaje ani dluhovou minulost. Žalobkyně tyto skutečnosti ani netvrdila, ačkoliv si svých povinností jako profesionální poskytoval spotřebitelských úvěrů byla vědoma, nýbrž pro ten případ navrhla, aby jí soud žalovanou částku přisoudil jako bezdůvodné obohacení.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.14. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:15. Původní věřitelka a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., která se současně řídí zákonem o spotřebitelském úvěru.16. Původní věřitelka porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, nezjistila a neověřila jeho příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o jeho finanční a ekonomické situaci. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.17. Jelikož původní věřitelka poskytla žalovanému 27 900 Kč a žalovaný dosud vrátil pouze 17 250 Kč, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinen poskytnutou jistinu 10 650 Kč vrátit žalobkyni, na kterou pohledávka v souladu s § 1879 a násl. o. z. přešla. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 650 Kč (výrok I.).18. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, žalobkyni nevzniklo právo na smluvní úrok ani jiné poplatky a sankce. Soud proto žalobu ve zbývající části zamítl (výrok II.).19. Soud žalobu zamítl i co do zákonného úroku z prodlení (výrok II.), neboť žalovaný dosud není v prodlení s vrácením jistiny (§ 1970 o. z.). Soud se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovaný tedy bude v prodlení, až když nevrátí jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, kterou soud považuje vzhledem k výši jistiny za přiměřenou.20. Jelikož žalovaný dne , datum, uhradil 1000 Kč, vzala žalobkyně žalobu co do částky 1 000 Kč a souvisejícího úroku z prodlení z této částky zpět. Soud proto podle § 96 odst. 2 o.s.ř. v této části řízení zastavil (výrok III).21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků, jelikož po zohlednění příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání rozhodnutí byla žalobkyně úspěšnější pouze nepatrně (výrok IV).22. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení byl určen dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků na částku 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč. Je tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč. V případě, že tato částka nebude uhrazena, bude pohledávka předána nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu (výrok V).23. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř.