10 C 94/2026-23 – Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 120 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. K uplatněnému právu uvedla, že dne , datum, se žalovanou uzavřela písemnou smlouvu o půjčce, na jejímž základě půjčila žalované částku ve výši 120 000 Kč. Podle smlouvy měla žalovaná tyto prostředky vrátit žalobkyni do , datum, . Žalovaná však svoji povinnost nesplnila a přestala se žalobkyní komunikovat.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Z vlastnoručně sepsaných prohlášení, předložených žalobkyní, z nichž jedno je datováno dnem , datum, , druhé je nedatované, vzal soud za prokázané, že v nich žalovaná svými podpisy stvrdila, že si dne , datum, půjčila od žalobkyně částku 120 000 Kč s tím, že se ji zavazuje uhradit do 3 let, konkrétně do dne , datum, .4. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 tehdy platného zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též „obč. zák.“). Podle citovaného zákonného ustanovení smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.5. Z právě vyloženého je patrné, že žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni shora specifikovanou dlužnou částku ve výši 120 000 Kč, ohledně níž potvrdila, že si ji od žalobkyně půjčila a měla ji vrátit zpět žalobkyni do , datum, . Žalovaná nárok žalobkyně nezpochybnila, neprokázala, že by byla žalovanou částku uhradila, byť i jen zčásti, a ani neuvedla jiné důvody, pro které by nebylo namístě žalobě vyhovět. V tomto směru leželo případné důkazní břemeno ohledně těchto skutečností na žalované, jež však byla v řízení pasivní. Ve světle řečeného tudíž soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobkyně rovněž uplatnila nárok na příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. Právo na zákonný úrok z prodlení vychází z ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák., resp. § 1970 nyní platného občanského zákoníku a jeho výše se podává z § 1 dříve platného nařízení vlády č. 142/1994 Sb., resp. z § 2 nyní platného nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. na procesním úspěchu žalobkyně ve sporu. Žalovaná je tedy povinna nahradit žalobkyni její soudní výlohy v plném rozsahu.7. Náklady řízení žalobkyně dle § 137 o. s. ř. tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 6 000 Kč a dále paušální náhrada v celkové výši 450 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. za jeden úkon, a to účast na jednání soudu. K odchylné výši paušální náhrady oproti výši předvídané citovanou vyhláškou srov. body 21 až 24 usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 2638/2025-615 ze dne , datum, .8. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.