Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, , se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 18 828,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 3. 10. 2024 do zaplacení. Konstatovala, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi , právnická osoba, ., (dále jen společnost) jako původním věřitelem a žalobkyní jako postupníkem. Společnost uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2. 10. 2024. Žalovaný však na úvěru ničeho nevrátil. Předmětem žaloby je proto částka 9 000 Kč představující nesplacenou jistinu a 9 828,90 Kč představující nezaplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve smlouvě sjednaný. Žalovaný uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku před podáním žaloby datovanou 30. 12. 2025.Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , z něhož se žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dne , datum, dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, když u jmenovaného byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V tomto směru vycházel z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, jejích příloh, jakož i z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek. Z těchto listin vzal za prokázané, že mezi , právnická osoba, ., a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek , datum, , na základě níž pohledávky specifikované v seznamu byly postoupeny na žalobkyni. V uvedeném seznamu pak figuruje pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 27. 12. 2025 původním věřitelem.Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, datované , datum, bylo zjištěno, že ta měla být uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, jmenovanou společností jako úvěrující a žalovaným jako klientem, úvěrovaným. Touto smlouvou se společnost zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 9 000 Kč při sjednané zápůjční úrokové sazbě 40 % ročně, při výši poplatku za poskytnutí spotřebitelského úvěru 3 753,90 Kč (po slevě) /9 828,90 Kč (před slevou). Splatnost úvěru nastala 2. 10. 2024, periodicita splátek spotřebitelského úvěru byla jednorázová. Pravidelná měsíční splátka tak činila 13 049,79 Kč (po slevě) nebo 19 124,79 Kč před slevou. RPSN činila 9 202,60 %. Ze správy , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ze dne , datum, bylo prokázáno, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl žalovaný, když na tento účet dne , datum, pod variabilním symbolem , var. symbol, byla poukázána platba ve výši 9 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný dosud na žalobou uplatněné částce ničeho neuhradil, žalovaný netvrdil, nedoložil jediný důkaz o tom, že by jemu poskytnuté plnění, byť i jen z části vrátil, ve věci zůstal zcela pasivní.Po právní stránce soud uzavřel, že k důkazu předložená smlouva o úvěru je neplatné právní jednání, a to jako celek pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný byl v pozici spotřebitele a tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z. jsou ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Zápůjční úroková sazba v daném případě byla sjednána ve výši 40 % ročně, což je úroková sazba přiměřená. Nelze však přehlédnout, že došlo k navýšení částky, kterou by měl žalovaný společnosti, respektive nyní žalobkyni uhradit, a to o poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 3 753,90 Kč, respektive 9 828,90 Kč, což ve svém důsledku představuje 109 % z poskytnuté jistiny. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalšího poplatku, v daném případě poplatku za sjednání úvěru, kdy celková částka splacená dlužníkem pak představuje 212,49 % z poskytnuté jistiny, a to za období pouhých 30 dnů. Takovéto ujednání nemůže požívat právní ochrany ani s odkazem na autonomii vůle, neboť autonomie vůle účastníků nemůže být bezbřehá. Sjednaný vysoký poplatek shora specifikovaný nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Ze shora uvedených důvodů byla smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným shledána absolutně neplatnou.Soud s ohledem na shora prezentovaný právní názor vztah účastníků posoudil podle předpisů upravujících tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a § 2993 o. z. Žalovanému byla poskytnuta na jeho účet částka 9 000 Kč, z níž ničeho neuhradil, proto mu byla uložena povinnost uhradit žalobkyni 9 000 Kč, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy k plnění, které se dostalo žalovanému dopisem ze dne 27. 12. 2025, který byl dán k poštovní přepravě 30. 12. 2025 a ve světle § 573 o. z. se dostal dne 5. 1. 2026 do dispoziční sféry žalovaného. Dle uvedené výzvy měl žalovaný plnit do třech dnů, to znamená do 8. 1. 2026. Pokud žalovaný neplnil, dnem 9. 1. 2026 se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění dle § 1968, § 1970 o. z. a stíhá jej povinnost též k úhradě úroků z prodlení, které k tomuto datu činily 11,50 % ročně dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl v rozsahu vymezeném ve výroku I. daného rozsudku, když co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno.Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný by měl právo na poměrnou část svých účelně vynaložených nákladů, tomu však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. V této souvislosti je vhodné zmínit, že při zjišťování úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba vycházet rovněž z kapitalizovaných úroků z prodlení ke dni vyhlášení rozhodnutí, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/08.Soud v daném případě nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto bylo třeba doměřit soudní poplatek do částky 1 000 Kč, když žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Doplatek proto činí 200 Kč dle položky 2 bod 2, položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků. Soud při svém rozhodování vycházel z § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění, kdy splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Soud uložil doplatek zaplatit žalobkyni jako straně ve sporu převážně neúspěšné.Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.