14 C 317/2020-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 7.322,35 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni věřitelem postoupena. 3. Podle § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Dne [datum] byla mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 3.500Kč a žalovaný se jej zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3.822,35 Kč ve lhůtě do [datum] RPSN činila 10 536,30 %. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Před podání žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 13. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému finanční prostředky ve výši 3.500 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr zaplatit do 30 dnů včetně poplatku ve výši 3.822,35 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradil. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovaným v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 14. Soud zvažoval, zda tato smlouva jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z [datum] sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z [datum] sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 15. Srovnání podmínek půjček či úvěrů, které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může několikanásobně převyšovat částku poskytnutou. Smlouva je dle názoru soudu jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran a pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 580 občanského zákoníku. Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali poplatek za poskytnutí úvěru ve výši přesahující jistinu dluhu, RPSN činí více jak 10 500 % (tedy výrazně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů) a krátkou dobu splatnosti jednoho měsíce, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou a jako celek ji nelze považovat za souladnou s dobrými mravy a nelze k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku. 16. S ohledem na shora uvedené je nepochybné, že žalovanému se dostalo plnění ve výši 3.500 Kč na základě neplatné smlouvy a žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovaným platně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, má dle § 2993 občanského zákoníku právo na jeho vrácení. Soud proto žalobě co do částky 3.500 Kč vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku. Původně sjednanou splatnost lze pokládat za výzvu k vrácení bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru, soud žalobu zamítnul. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s odkazem na §142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 18. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 600 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen žalobkyně, přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou [číslo]) Sazebníku částku 1.000 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 400 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč.