17 C 168/2021-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 11.650 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o půjčce ze dne 27. 3. 2017 [číslo] která byla uzavřena se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), přičemž pohledávka za žalovanou byly na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. 2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 4. Soud učinil z dále uvedených listin skutková zjištění, která považuje za svůj skutkový závěr ve věci samé: A) Z Karty zákazníka / Žádosti o zápůjčku z 27. 3. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované. Zjistil, že žalovaná bydlí v nájemním bytě od [číslo], bydlí s partnerem a nezaopatřeným dítětem (právní předchůdce žalobkyně ověřil nájem z nájemní smlouvy). Pracovala u [právnická osoba], zaměstnání bylo právním předchůdcem žalobkyně ověřeno. Příjem žalované činil 13.400 Kč (čistého), další příjem (domácnosti) činil 15.000 Kč (nebyl specifikován), výdaje činily 3.800 Kč mě bydlení, 6.600 Kč osobní výdaje. Žalobkyně ověřila příjmy žalované výplatními páskami, pracovní smlouvou, potvrzením o příjmu od zaměstnavatele. B) Smlouvou o spotřebitelském úvěru z 27. 3. 2017 [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 17.000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit ve formě 58 týdenních splátek po 517 Kč včetně poplatku ve výši 12.986 Kč (3.400 Kč poplatek za administrativní činnost, 2.380 Kč úrok, 3.400 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek a 406 Kč pojištění Credit Life), RPSN byla vyjádřena jako 209 %. K datu podání žaloby vyčíslila žalobkyně dluh žalované ze smlouvy částkou dlužné jistiny ve výši 11.650 Kč; vycházela ze svého nároku na vydání bezdůvodného obohacení (rozdílu mezi vyplacenou a vrácenou částkou); podle smlouvy se domáhala vydání úroku z prodlení. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně a splatnost úvěru v případě nezaplacení dluhu ani v dodatečné lhůtě 30 dnů. C) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky z 29. 11. 2019, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalované (poštovní zásilkou podanou dle podacího lístku dne 13. 12. 2019). D) Předžalobní upomínkou z 22. 2. 2021, odevzdanou k poštovní přepravě dne 23. 2. 2021 (dle podacího lístku), má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. E) Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaná uhradila na první z uvedených smluv částku 5.350 Kč. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 8. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 27. 3. 2017 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejichž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 17.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvami, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnila a uhradila pouze částku 5.350 Kč. Pohledávka, jež je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. 12. Soud považoval posouzení úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobkyně za dostatečné, v souladu s § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. 13. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 14. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává). 15. Nejprve soud zvažoval, zda smlouvy o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 16. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaných smluv o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může výrazně převyšovat částku poskytnutou. Za situace, kdy RPSN dle smlouvy činí 209 %, celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 76,39 % poskytnuté jistiny úvěru při roční době splatnosti (nepřiměřenost odměny věřitele je