11 C 328/2017-829 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se svým návrhem, který byl uplatněn dne 6. 2. 2013, u tehdy věcně příslušného Krajského soudu v Plzni, domáhal po žalované č. 1 zaplacení částky 68.453 Kč s přísl., a to jako po vlastníkovi bytových jednotek č. 1306/5 a 1306/8 v domě pod adresou [adresa žalobkyně, žalovaného a žalované], přičemž dlužnou částku představovaly nedoplatky na vyúčtování služeb a do fondu oprav (údržby) za období kalendářních let 2010 a 2011. Rozsudkem ze dne 22. 10. 2021, č. j. 11 C 328/2017-721, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 11. 2022, č. j. 11 C 328/2017-724 Okresní soud v Karlových Varech rozhodl tak, že žalované č. 1 uložil povinnost zaplatit žalobci částku 11.556 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 8. 2012 do zaplacení (výrok I.), ve zbytku, tj. co do částky 31.397 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 8. 2011 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta (výrok II.), dále uložil oběma žalovaným zaplatit žalobci částku 24.590 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 8. 2012 do zaplacení, přičemž plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého ze žalovaných (výrok III.), ve zbytku, tj. co do částky 6.006,39 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 8. 2011 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta (výrok IV.), žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok V.) a že se České republice náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok VI.). 2. K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 24. 5. 2022, č. j. 56 Co 43/2022-778 rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení v napadané části, t. j. ve výroku I., III., V. a VI. zrušil a s ohledem na to, že se soud prvního stupně zabýval námitkou započtení, jíž se dovolávali žalovaní, zabýval nedostatečným a nepřezkoumatelným způsobem, uložil soud prvního stupně, aby se touto námitkou řádně zabýval. 3. Podepsanému soudu byla pak věc přidělena k projednání a rozhodnutí usnesením VS v Praze ze 14. 11. 2017 č. j. Ncp 996/2017-410. 4. Z návrhu na zahájení řízení (žaloby) plyne, že nedoplatek za kalendářní rok 2010 ve vztahu k bytu č. 1306/5 měl činit částku 22.114 Kč a za kalendářní rok 2011 částku 20.839 Kč, ve vztahu k bytové jednotce č. 1306/8 za kalendářní rok 2010 částku 910 Kč a za kalendářní rok 2011 částku 24.590 Kč. Z doplňujícího podání ze 17. 10. 2018 zároveň plyne, že ve vztahu k bytové jednotce 1306/5 bylo za kalendářní rok 2010 žalovanou zaplaceno 50.000 Kč a za kalendářní rok 2011 18.000 Kč, ve vztahu k bytové jednotce 1306/8 za kalendářní rok 2010 bylo zaplaceno 18.707 Kč a za kalendářní rok 2011 nebylo zaplaceno ničeho. Uplatnění návrhu u soudu předcházela předžalobní upomínka, adresovaná žalované č. 1, ze dne 4. 10. 2012. 5. V průběhu řízení žalobce uplatnil svým podáním ze dne 6. 11. 2020 návrh na přistoupení žalovaného č. 2 do řízení na straně žalované a návrh na změnu žalobního petitu, obojí s odkazem na ustanovení § 1186 odst. 2 a § 2021 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., a to s ohledem na skutečnost, že na žalovaného č. 2 bylo žalovanou č. 1 převedeno vlastnické právo k bytové jednotce č. 1306/8 darovací smlouvou ze 16. 11. 2017, když i tato skutečnost se stala mezi účastníky nespornou. O uvedeném procesním návrhu žalobce bylo rozhodnuto usnesením podepsaného soudu z 1. 12. 2020, č. j. 11 C 328/2017-642, ve znění usnesení Krajského soudu v Plzni z 25. 2. 2021, č. j. 10 Co 44/2021-663, resp. na jednání soudu dne 13. 10. 2021. 6. Žalovaná strana zpochybnila nárok žalobce co do základu i výše, když poukázala na své opakované námitky a reklamace provedeného vyúčtování. Dále vůči žalobci uplatnila ve formě započtení do výše žalované částky nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení, který měl představovat náklady na vytápění bytů ve vlastnictví žalované č. 1 za období od 29. 9. 2010 do 19. 4. 2011, které jí vznikly v souvislosti s , dle jejího názoru, neoprávněným odpojením bytů od kotelny a ukončením jejich vytápění. Tento nárok byl vůči žalobci poprvé uplatněn podáním z 9. 10. 2013, po odstranění všech rozporů dle jednotlivých podání strany žalované v souladu s pokynem soudu na jednání dne 15. 5. 2018, pak podáním z 21. 6. 2018, kterým strana žalovaná postupovala v souladu s § 98 o. s. ř. 7. Žalobce proti námitce započtení namítal její neplatnost z důvodu neurčitosti, namítal, že jsou započítávány nesplatné pohledávky proti splatným pohledávkám a v neposlední řadě, že jsou započítávány pohledávky promlčené. 8. V současné době jsou mezi účastníky řízení shodná následující právně významná tvrzení, která soud podle § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal za svá skutková zjištění a jež představují skutkový závěr ve věci samé: a. Žalobce je společenstvím vlastníků jednotek, které vzniklo dle zákona č. 72/94 Sb. ke správě domu pod adresou [adresa žalobkyně, žalovaného a žalované], a v řízení bylo zastoupeno k tomu oprávněnou osobou, jak plyne z výpisu z rejstříku společenství vlastníků jednotek vedeného u Krajského soudu v Plzeni, oddíl S, vložka 2215. b. Žalovaná č. 1 byla v předmětné nemovitosti v době rozhodné vlastníkem mj. bytových jednotek 1306/5 a 1306/8, které následně darovací smlouvou, z toho bytovou jednotku č. 1306/8 po 1. 1. 2014, převedla do vlastnictví žalovaného č. 2. c. Ustavující schůze shromáždění vlastníků jednotek proběhla dne 18. 11. 2002, jak plyne z notářského zápisu sp. zn. NZ 282/2002, N 287/2002, přičemž nedílnou součástí tohoto zápisu se staly na tomto shromáždění přijaté stanovy žalobce, které konkrétně v článku 7, bod 2, písmeno d) zavázaly členy společenství hradit stanovené příspěvky na výdaje spojené se správou domu, a to poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu, neurčuje-li písemná dohoda všech vlastníků jednotek jinak. d. Podkladem pro vyúčtování služeb spojených s užíváním bytů v letech 2010 – 2011 se stal přehled nákladů na provoz domu za uvedená období z 18. 5. 2011, resp. z 31. 12. 2011, přičemž vlastní rozúčtování ve vztahu k žalované č. 1 bylo provedeno dne 17. 5. 2011, resp. dne 20. 3. 2012, přičemž částky zde uvedené odpovídají výši a struktuře částek žalovaných, a zohledňují i platby žalované č. 1 v nesporné výši, jak již shora uvedeno. Výše měsíčních záloh daná s účinností od 1. 1. 2011 plyne z pravidel schválených dne 11. 10. 2010. e. V neposlední řadě je mezi účastníky řízení nesporné, že žalovaná č. 1 dluží za na příspěvcích do fondu oprav za bytovou jednotku č. 1306/5 za rok 2011 částku 11.556 Kč, oba žalovaní na příspěvcích do fondu oprav za bytovou jednotku č. 1306/8 za rok 2011 částku 19.494 Kč. f. Dopisem ze dne 5. 8. 2011 nazvaným„ Oznámení o vzájemném započtení pohledávek“ hodlala žalovaná č. 1 započíst částku 139.531,05 Kč, dopis byl žalobci doručen dne 8. 8. 2011. Soud tyto listiny prováděl k důkazu pro posouzení obsahu těchto listin a práv a povinností z nich vyplývající. 9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: předně soud předesílá, že mezi stranami sporu nebylo pochyb o povinnostech žalovaných v rozsahu, jak byly vyjádřeny již v původním rozsudku a jež jsou vyjádřeny ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Proto také se částečně právní argumentace překrývá s původním rozsudkem. Nicméně soud se (viz odůvodnění níže) zabýval námitkou započtení, resp. obranou započtení žalovaných. 10. Na věc je třeba aplikovat ustanovení § 15 odst. 1, 2 zákona o vlastnictví bytů, neboť nárok žalobce vznikl za období do 31. 12. 2013, ve vztahu k nově uplatněnému nároku vůči žalovanému č. 2, dále dle § 1180 odst. 1, vztažmo k § 1186 odst. 2 a 2021 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a co do zákonného příslušenství dle § 517 občanského zákoníku ve znění účinném k 31. 12. 2013 (zákon č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů). 11. Podle § 13 zákona č. 89/2012 Sb., každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut, a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích – uvedené zákonné ustanovení soud cituje z toho důvodu, že obdobný návrh byl uplatněn vůči žalované č. 1 a projednán zdejším soudem pod sp. zn. 17 C 273/2015, přičemž předmětem sporu se staly nedoplatky na služby a do fondu oprav (údržby) za kalendářní rok 2013. Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni z 10. 9. 2020, č. j. 13 Co 367/2019-1349, kterým byl částečně změněn rozsudek OS K. Vary ze 7. 8. 2019, č. j. 17 C 273/2015-1202, plyne, a to s odkazem na zde citovanou judikaturu vyšších soudů, že rozhodnutí shromáždění žalobce není právním úkonem, přesto je na ni nutno aplikovat interpretaci ustanovení § 35 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném k 31. 12. 2013 Odvolací soud výslovně uvádí, že dohoda všech členů žalobce o způsobu rozúčtování nákladů odlišným způsobem, než který předjímá § 15 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů, by byla možná, a osvědčení její existence zápisem ze schůze shromáždění z 24. 4. 2006 by bylo možno dovodit za předpokladu, že by k jejímu uzavře