12 C 282/2022-22 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované původně domáhala zaplacení částky 15.879,57 Kč s přísl. s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 21.02.2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) dne 21.02.2020 žalovanému poskytl částku 15.000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč spolu se smluvním příslušenstvím ve výši 12.888 Kč nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 22.12.2021 právní předchůdce žalobkyně shora jmenovaný postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu ve výši 13.005,38 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení smluvního příslušenství (kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru, inkasní poplatek, smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků za období po konečné splatnosti úvěru) ve výši 12.888 Kč, zaplacení smluvní pokuty (ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení) ve výši 2.874,19 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 649,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12.063,78 Kč nákladů na vymáhání ve výši 217 Kč. Žalovaný na dluh zaplatil pouze částku 4.000,01 Kč představující 2 měsíční splátky. Žalobkyně v podání ze dne 16.08.2022 vzala žalobu zpět v části, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 12.063,78 Kč, smluvní pokuty ve výši 2.874,19 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 100,18 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, jistiny ve výši 2.005, 39 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 2.005,39 Kč od 23.12.2021 do zaplacení, a soud v této části řízení dle ust. § 96 o.s.ř. zastavil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21.02.2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) se žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě téhož dne žalovanému poskytl částku 15.000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti (14 měsíčních splátek po 1.992 Kč) spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12.888 Kč (kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru, inkasní poplatek) dle tvrzení žalobkyně nevrátil. Dle standardních informací předchůdce v úvěrové smlouvě činí RPSN u úvěru na 14 měsíců 272,44 %. V úvěrové smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, poplatek za zaslání upomínky v případě prodlení žalovaného ve výši 500 Kč. Žalovaný na dluh zaplatil dle tvrzení žalobkyně částku 4.000,01 Kč. 5. Z dopisu žalobkyně ze dne 02.05.2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 12.05.2022. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22.12.2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně shora jmenovaný postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. 7. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 9. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 11. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 15. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zeplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 16. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, souhrnný poplatek činí 90 % ze zapůjčené částky, RPSN činí dle informace původního věřitele 272,44 %, smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1% denně z dlužné částky, poplatek za upomínku ve výši 500 Kč (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku); jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku). I jednotlivá ustanovení o úpravě práv a povinností účastníků by ostatně sama o sobě neobstála při testu vyváženosti spotřebitelské smlouvy dle § 1813 občanského zákoníku. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Ani v tomto pohledu by právo na smluvní pokutu a úrok nemohlo požívat právní ochrany. 17. Žalovanému se však dostalo plnění ve výši 15.000 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 věta první občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že doposud žalovaný uhradil na dluh částku 4.000,01 Kč, je povinen vrátit žalobkyni částku 10.999,99 Kč. Všechna ostatní plnění žalobkyně požaduje podle neplatné smlouvy, a proto v této části soud žalobu zamítnul. 18. Soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a