13 C 319/2014-203 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 15. 12. 2014 ve znění doplnění žaloby podáním ze dne 27. 10. 2020, 15. 11. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky 10 mil. Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, že žalobkyně je pozůstalou dcerou po [jméno] [příjmení], která zemřela dne 6. 1. 2012, žalovaný byl provozovatelem zdravotnického zařízení provozující činnost pod [IČO], na základě dohody o pracovní činnosti byla zaměstnankyní žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] v období od 17. 12. 2003 do 31. 8. 2010. Při pravidelné lékařské kontrole dne 9. 6. 2008 praktická lékařka MUDr. [příjmení] zjistila u [jméno] [příjmení] ložiskový útvar v oblasti prsní žlázy vpravo, odeslala jmenovanou do ordinace žalovaného, kde byla vyšetřena dne 9. 6. 2008, aniž by byla provedena biopsie s následným histologickým vyšetřením, další kontrola proběhla dne 19. 2. 2010, kdy lékařská péče poskytnuta ošetřujícím lékařem byla chybná, neboť nebylo použito odpovídajících diagnostických metod, kterými by byl zjištěn nádor v pravém prsu pacientky, kdy uvedený postup a následná nečinnost do 12. 8. 2010, kdy bylo provedeno vyšetření pacientky, následně došlo ke zjištění, že nádorový proces u pacientky je již vysoce pokročilý, je postupem non lege artis, za nějž odpovídá žalovaný, jak vyplývá z rozsudku OS [obec] č. j. 13 C 404/2013-524 ve znění rozsudku KS [obec] č. j. 15 Co 198/2019-656. Tímto protiprávním jednáním, za které odpovídá žalovaný, došlo k fatálním, trvalým a nevratným následkům, které ve smyslu § 13 odst. 1 občanského zákoníku nelze odstranit, tímto ve smyslu § 11 občanského zákoníku došlo k zásahu do práv pacientky, tak i do práv pozůstalé dcery, neboť tímto bylo narušeno právo na rodinný živost, na soukromí pozůstalé dcery, kdy žalobkyně žila před smrtí matky v domácnosti s ní, otčímem [jméno] [příjmení] a bratrem, navštěvovala základní školu v K. Varech, žila obvyklý šťastný živost, udržovala normální vztahy s otcem [jméno] [celé jméno zákonného zástupce]. Úmrtí matky bylo fatálním zásahem do života žalobkyně, který zcela mimořádně, výjimečně a závažně narušil celý budoucí život žalobkyně, kdy po smrti maminky žalobkyně zůstala u svých prarodičů, z traumatu ze smrti matky se nikdy nezotavila, až do svých 18 let chodila na terapie k psycholožce PhDr. [příjmení], trpí psychosomatickými problémy, které souvisejí se smrtí maminky. Smrtí maminky se žalobkyni změnil celý život, žalobkyně ztratila jednu ze svých životních opor, předčasně dospěla, přišla o část svého dětství a dospívání. Vzhledem k těmto fatálním následkům, vzhledem k utrpěné újmě žalobkyně, kdy smrt rodiče je zásahem do práv žalobkyně, se kterým se nikdy nevyrovná, může jej pouze přijmout, poskytnutá náhrada škody dle ustanovení § 444 občanského zákoníku je nedostatečná, žalobkyně uplatnila svůj nárok dle § 13 občanského zákoníku s tím, že požadovaná částka 10 mil. Kč je odpovídající utrpěné újmě. V podání ze 7. 4. 2022 se žalobkyně vyjádřila k interpretaci obsahu rozhodnutí NS ČR sp. zn. 31 Cdo 2376/2021, zejména zdůraznila, že žalobkyně v řízení uplatňuje svůj nárok dle ustanovení § 11 občanského zákoníku (nárok zcela jiný než byl uváděn v uvedeném rozhodnutí NS ČR), kdy ze skutkových okolností popsaných v tomto rozhodnutí je zřejmé, že se jedná o případ odlišný od případu matky žalobkyně, kdy jedinou příčinou jejího úmrtí byla opožděná diagnostika žalovaným, neboť při včasném zjištění fatální diagnózy měla matka žalobkyně šanci na přežití cca 80 %. 2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, namítaje, že zde není protiprávního jednání spočívající v postupu non lege artis v souvislosti s péčí o pacientku [jméno] [příjmení], jak konkrétně uváděno v podání z 27. 2. 2015. V podání z 6. 10. 2020 (v době po právní moci rozhodnutí ve věci OS K. Vary 13 C 319/2014) žalovaný namítal, že v řízení u OS K. Vary pod sp. zn. 13 C 404/2013, jehož předmětem byla náhrada škody, bylo prokázáno, že postupu non lege artis se dopustila ošetřující lékařka MUDr. [příjmení], nikoliv osobně žalovaný, kdy z tohoto důvodu nemůže být žalovaný pasivně věcně legitimován, neboť se žádného zásahu do práva na ochranu osobnosti osobně nedopustil, ustanovení § 420 odst. 2 občanského zákoníku nelze v daném případě použít, a to ani analogicky, kdy MUDr. [příjmení], byť byla zaměstnancem žalovaného, pracovala jako lékařka samostatně s plným vzděláním a atestací v oboru mamologie, včetně atestu na ultrazvukové vyšetření, nebyl tak nutný žádný odborný dohled, kdy za svojí práci včetně diagnostických a léčebných závěrů plně odpovídala sama. Dále žalovaný v podání z 5. 4. 2022 namítal, že zde není nemajetkové újmy na straně žalobkyně v tvrzeném rozsahu, a to vzhledem k provedenému dokazování, zejména vzhledem k výslechu PhDr. [příjmení]. V podání z 3. 6. 2022 žalovaný zdůraznil, že v předchozím soudním řízení o náhradu škody bylo jednoznačně objasněno, že inkriminovaný lékařský výkon z února 2010 nebyl prováděn osobně žalovaným, nýbrž jeho zaměstnankyní MUDr. [příjmení], odkázal na rozhodnutí NS ČR 31 Cdo 2376/2021, které se zabývá doktrínou tzv. ztráty šance, pravděpodobností dosažení šance na přežití, z níž vyšel i odvolací soud v předcházejícím řízení o náhradu škody ve věci 13 C 404/2013, z čehož žalovaný dovodil, že jde o osobnostní nárok nemajetkové povahy vztahující se k osobě pacienta, nikoliv k osobám dalším, tj. druhotným obětem, tj. žalobkyně nemohla získat aktivní legitimaci k uplatnění takového nároku ani jinou cestou, není tak ve věci věcně aktivně legitimována. 3. [ulice] účastník s podanou žalobou nesouhlasil, namítaje, že zde není protiprávní jednání žalovaného, že zde není pasivní věcná legitimace žalovaného, že zde není aktivní věcná legitimace žalobkyně, konkrétně uváděje, jak uvedeno v jednotlivých podáních. Pokud jde o výši požadovaného odškodnění, bylo uváděno, že ta je zjevně nepřiměřená, výše náhrady by měla být posuzována podle doby, kdy nárok vznikl, kdy princip přiznání náhrady má odpovídat principu proporcionality, při stanovení výše náhrady by mělo být přiznáno plnění obvyklé v době, kdy se stala škodná událost. 4. Rozsudkem OS K. Vary č. j. 13 C 404/2013-524 z 5. 4. 2019, ve znění rozsudku KS [obec] č. j. 15 Co 198/2019-656 z 20. 4. 2020, kterým byl změněn rozsudek soudu prvého stupně, byla žalovanému [příjmení] [celé jméno žalovaného] uložena povinnost v bodě I. k zaplacení jednorázového odškodnění za škodu podle § 444 odst. 3 občanského zákoníku, a to v částce 192.000 Kč s příslušenstvím vůči žalobkyni [jméno] [příjmení], [datum narození]. V odůvodnění rozsudku odvolací soud mimo jiné uvedl, že po doplněném dokazování byly shledány předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody ve smyslu § 420 a § 444 občanského zákoníku, neboť v řízení bylo zjištěno, že u paní [příjmení] došlo ke škodě na zdraví s následkem usmrcení a prokázáno bylo také jednání žalovaného non lege artis, kdy postup žalovaného non lege artis byl potvrzen všemi znaleckými posudky (bod 20. odůvodnění). Dále v odůvodnění bylo uvedeno, že doplněným dokazováním byla prokázána i příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a škodlivým následkem na straně paní [příjmení] (bod 24. odůvodnění), že bylo na místě aplikovat doktrínu ztráty šance (bod 26. odůvodnění). Usnesením NS ČR 25 Cdo 670/2021-701 bylo odmítnuto dovolání proti rozsudku KS [obec] č. j. 15 Co 198/2019-656. 5. Z rodného listu na jméno [jméno] [příjmení], [datum narození], soud zjistil, že jako matka byla uvedena [jméno] [příjmení], rozená [příjmení], [datum narození]. 6. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že před smrtí své matky žila ve fungující rodině, o smrti své matky nedokáže mluvit. Po smrti matky trpěla psychickými problémy, docházela po dobu cca 6 let k psycholožce paní [příjmení], neboť trpěla psychickými ataky. Po smrti matky se její život změnil, žila u babičky, což bylo komplikované, neboť ta je o dvě generace starší, nebyla zde taková důvěra a osobní vztah jako s matkou. Dále uváděla, že trpí hemeroidy, byla i na operaci, kdy lékař jí řekl, že to může být vyvoláno stresem. Pokud jde o terapii u psychologa, bylo to v době, kdy ji babička přistihla, že se sebepoškozuje. 7. Z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno zákonného zástupce] soud zjistil, že po dobu, kdy dcera (žalobkyně) žila v domácnosti se svojí matkou, měla s matkou pěkný vztah, a to i v době, kdy on se již s matkou dcery rozvedl. Smrt matky dceru zasáhla, bylo jí v té době 12 let, projevilo se to na jejím zdravotním stavu, na psychice, poznamenalo ji to na celý život. Důvodem, proč po smrti matky zůstala v rodině u babičky, ne u něho, byli kamarádi a škola v K. Varech, nechtěli ji brát do cizího prostředí, kde by musela začínat znovu. Dále uvedl, že ví, že dcera navštěvovala s babičkou MUDr. [příjmení], chodily tam na konzultace, blíže o tom nic neví, řešila to babička, u níž dcera žila. 8. Z výpovědi svědky [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pokud jde o vztah vnučky (žalobkyně) k její matce, ten byl v pořádku, matka se věnovala dceři max