14 C 301/2022-16 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. 2. Žalobkyně se původně podanou žalobou domáhala zaplacení částky 7.067,55 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze Smlouvy o úvěru uzavřené dne 23. 10. 2020 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou s tím, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021. 3. Protože účastníci řízení neměli námitky proti projednání věci bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.), bylo rozhodnuto ve věci rozsudkem bez nařízení ústního jednání. 4. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaná uzavřely dne 23. 10. 2020 Smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 3.500 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit do 20. 11. 2020 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3.567,55 Kč. Úrok činil 40 %, RPSN 9685,1 %. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně ničeho nezaplatila. Smlouvou postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2022, kterým byla zároveň vyzvána k úhradě dluhu (dopis podán na poště 20. 1. 2022). 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 8. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 3.500 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit do 28 dnů včetně poplatku ve výši 3.567,55 Kč (101,93 % z jistiny). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy nesplnila, právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradila. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny (popř. její nevrácené části), nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu. 12. Ze smlouvy bylo zjištěno, že při zápůjčce 3.500 Kč byl sjednán poplatek ve výši téměř 102 % jistiny, a pokud soud uvážil že RPSN činí více jak 9685 % (tedy mnohonásobně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů) a krátkou dobu splatnosti 28 dnů, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy (jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku). Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26.1.2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). 13. Vzhledem ke skutečnosti, že soud posoudil uzavřenou smlouvu o úvěru pro rozpor s dobrými mravy jako neplatnou dle ust. § 580 občanského zákoníku, vzniklo žalobkyni dle ust. § 2993 občanského zákoníku právo pouze na vrácení plnění poskytnutého žalované na základě neplatné smlouvy (bezdůvodné obohacení), a to částky 3.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku, přičemž splatnost byla stanovena dle výzvy k plnění z 20. 1. 2022, která dle domněnky dojití (viz § 573 občanského zákoníku) byla žalované doručena dne 26. 1. 2022 ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 28. 1. 2022 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 3.567,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.067,55 Kč od 21. 11. 2020 do 27. 1. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.567,55 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly). 15. Povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč za žalobu byla žalobkyni uložena dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v souladu s položkou 2. 2. a [číslo]) Sazebníku soudních poplatků (soudní poplatek činí v daném případě 1.000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila 400 Kč, nedoplatek tak činí 600 Kč).