17 C 125/2022-57 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 71.888,75 Kč (28.917,68 Kč jistina, 22.371,04 Kč poplatky, 17.500 Kč smluvní pokuta, 1.731,18 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, 3.100 Kč sankční poplatky, 17.500 Kč smluvní pokuta) s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze Smlouvy [číslo] uzavřené dne 19. 9. 2019 mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou s tím, že pohledávka byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze Smlouvy ze dne 19. 9. 2019 soud zjistil, že uvedeného dne byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, který byl zastoupen [jméno] [příjmení] jako vázaným zástupcem podle zákona o spotřebitelském úvěru (č.l. 25), a žalovanou uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ([příjmení] v hotovosti), na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 35.000 Kč a žalovaná se zavázala finanční prostředky vrátit ve formě 18 měsíčních splátek po 3.505 Kč (poslední ve výši 3.494 Kč) včetně poplatku ve výši 28.079 Kč (kapitalizované úroky ve výši 8.577 Kč při úrokové sazbě 29 % ročně, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11.791 Kč a poplatek za komfortní poskytnutí a splácení a vedení zákaznického účtu ve výši 7.711 Kč), RPSN byla vyjádřena sazbou 127,77 % Smluvním podmínkám odpovídaly Standardní informace o spotřebitelském úvěru. 4. Ze smluvních podmínek (připojených za text smlouvy) soud zjistil, že účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatky za upomínky (minimálně 300 Kč) a vymáhání (1.000 Kč). 5. Z přehledu splátek soud zjistil, že žalovaná splátky řádně nehradila a zaplatila v nepravidelných splátkách 10.500 Kč (4.000 Kč 16. 10. 2019, 4.000 Kč 18. 11. 2019, 1.500 Kč 16. 12. 2019 a 1.000 Kč 31. 5. 2020). 6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr z 19. 9. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného (prostřednictvím [jméno] [příjmení] jako vázaného zástupce právního předchůdce žalobkyně, která podnikala jako živnostník, vizte výpis z č..l. 25). Žalovaná žila se svými rodiči, měla středoškolské vzdělání, byla svobodná. Žalovaná byla zaměstnána u [příjmení] [příjmení], [obec] na základě pracovní smlouvy na plný úvazek. Příjem žalované činil 16.450 Kč měsíčně (měla jediný zdroj příjmu), neměla kreditní kartu ani jinou zápůjčku, její odhadované výdaje činily 2.500 Kč měsíčně. Při zkoumání úvěruschopnosti nebyly dle karty zákazníka předloženy žádné listiny (na doložení poměrů žalované). Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovaná svůj příjem dokládala (jinak by nemohla zástupkyně vyplnit požadované informace do systému poskytovatele), žalovaná pracovala v hospodě, uváděla nízké výdaje, protože se v práci i stravovala, bydlela u svého otce, a tak neměla náklady za bydlení. Žalobkyně tvrdila, že byla zkoumána evidence žalované v [příjmení] (bez záznamu), avšak byl předložen aktuální výpis z 18. 7. 2022 (s třemi záznamy o vedených exekucích z června a listopadu 2021). 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 (včetně dokladu o odeslání) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně převedl pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 8. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 (a dokladu o odeslání dopisu poštou) soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dluhu do 17. 3. 2022. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 5. 2022 (včetně podacího lístku) soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu před podáním žaloby. 9. Z databáze časových řad [příjmení] soud zjistil, že v roce 2019 byl průměrný úrok korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice, pokud jde o úroky úvěrů nad jeden rok do pěti let včetně (s fixací sazby), činil úrok 8,20 – 8,81 % p.a., pokud jde o úročené úvěry z kreditních karet, činil úrok 23,97 až 24,11 % p.a. 10. Z článku Na trhu stále existují problematické půjčky, varuje Člověk v tísni z 25. 11. 2019 (dostupný na [webová adresa]) soud zjistil, že při hodnocení 35 společností, které poskytují nezajištěné splátkové úvěru, byl právní předchůdce žalobkyně vyhodnocen na 17 místě, tj. jako průměrný poskytovatel (tři hvězdičky z pěti). 11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 13. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 16. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému finanční prostředky ve výši 35.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky splácet měsíční splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smluv neplnil a uhradil právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 10.500 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni platně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. 17. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1, odst. 2 z.č. 257/2016 Sb., protože základní informace o poměrech žalované (ovlivňující pravděpodobnost vrácení zápůjčky, tj. příjmy a výdaje) byly náležitě zjištěny a ověřeny, byť v kartě zákazníka nebyly všechny podstatné skutečnosti vyplněny. V této souvislosti bylo nadbytečné polemizovat s právními závěry soudních rozhodnutí, kterými žalobkyně podporovala svoji argumentaci. 18. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává). 19. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o zápůjčce jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nem