ECLI: ECLI:CZ:OSKV:2022:17.C.76.2022.2 Datum: 2022-07-18 Předmět: 54 748 Kč / úvěr Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2390 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2993 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1813 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 18 ["bezdůvodné obohacení""peněžité plnění""postoupení pohledávky""smlouva nájemní""smlouva o úvěru""smlouva o zápůjčce""smlouva pracovní"]
O co šlo: 54 748 Kč / úvěr (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2390 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2993 z. č. 89/2012)
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 54.748 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smluv o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 4. 2018, [číslo] (dále jen: první smlouva“; týkala se zaplacení částky 22.000 Kč s přísl.) a ze dne 29. 12. 2017 [číslo] (dále jen:„ druhá smlouva“; týkala se zaplacení částky 32.748 Kč s přísl.). První smlouvou právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnul žalovanému zápůjčku ve výši 20.000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit ve formě 60 týdenních splátek po 600 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru (zápůjčky) ve výši 4.000 Kč, administrativním poplatkem 4.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 8.000 Kč. Žalovaný uhradil na dluh částku 14.000 Kč. Druhou smlouvou právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytnul žalovanému zápůjčku ve výši 34.000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit ve formě 78 týdenních splátek po 824 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru (zápůjčky) ve výši 5.780 Kč, administrativním poplatkem v částce 6.800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 17.680 Kč. Žalovaný uhradil na dluh částku 31.512 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2021 na žalobkyni. Na předžalobní výzvu ze dne 30. 4. 2020 žalovaný nereagoval. Před uzavřením obou smluv žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.
2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.
3. První smlouvou má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému částku ve výši 20.000 Kč, žalovaný měl vrátit zápůjčku ve formě 60 týdenních splátek po 600 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 16.000 Kč. Pro případ prodlení žalovaného vzniklo právo na úhradu celé nesplacené jistiny zápůjčky (po uplynutí třicetidenní dodatečné lhůty ke splnění dluhu; právo odstoupit následovalo po uplynutí dodatečné devadesátidenní lhůty), na smluvní pokutu 0,1 % denně z prodlené částky, náhradu nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 250 Kč na jednu upomínku a 500 Kč za jedno osobní upozornění a 2.000 Kč za vymáhání prostřednictvím oddělení vymáhání pohledávek. RPSN byla vyčíslena na 206,15 %. Žalovaný potvrdil převzetí částky v hotovosti při podpisu smlouvy.
4. V souvislosti s první úvěrovou smlouvou byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného s tím, že zkoumání bylo uvedeno v Kartě zákazníka / Žádosti o zápůjčku z 17. 4. 2018. Totožnost žalovaného byla ověřena dle platného občanského průkazu. Žalovaný bydlel jako nájemník pod adresou [adresa]) od [číslo] jako jiný rodinný příslušník. Žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] jako montážní dělník od [číslo] s příjmem 16.300 Kč čistého měsíčně a s výdaji 10.500 Kč (3.000 Kč výdaje na bydlení, 4.000 Kč osobní výdaje a 3.500 Kč splátky zápůjčky). Žalovaný předložil k prokázání údajů doklad SIPO, bankovní výpisy (příjmy), výplatní pásky a pracovní smlouvu.
5. Druhou smlouvou má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému částku ve výši 34.000 Kč, žalovaný měl vrátit dluh ve formě 78 týdenních splátek po 824 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 30.260 Kč RPSN byla vyčíslena na 157,8 %. Žalovaný potvrdil převzetí částky v hotovosti při podpisu smlouvy.
6. V souvislosti s druhou smlouvou byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného s tím, že zkoumání bylo uvedeno v Kartě zákazníka / Žádosti o zápůjčku z 29. 12. 2017. Totožnost žalovaného byla ověřena dle platného občanského průkazu. Informace o bydlení a zaměstnání byly obdobné jako u výše uvedené zápůjčky. Navíc žalovaný předložil nájemní smlouvu. Příjem v té době činil 20.000 Kč a výdaje 7.200 Kč (včetně 200 Kč spoření).
7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2021 a oznámením o postoupení pohledávky z 29. 11. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, oznámením o postoupení pohledávky, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalované.
8. Z přehledu údajů k zápůjčce (včetně poskytnutých splátek) soud zjistil, že žalovaný uhradil na první smlouvu částku 14.000 Kč a na druhou částku 31.512 Kč.
9. Předžalobní upomínkou ze dne 30. 4. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. Z podacího lístku z 1. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně (prostřednictvím svého zástupce) odeslala upomínku dne 1. 5. 2020 poštou žalovanému.
10. Z Databáze časových řad [příjmení] za dobu od [číslo] do [číslo] soud zjistil, že průměrné úrokové sazby za úvěry poskytované bankami (spotřebitelům) činily pro období 1 – 5 let (při fixaci sazby 8,03 % - 8,95 % p.a.). Z článku [jméno] spotřebitelských úvěrů se mohou lišit až čtyřicetinásobně z 11. 12. 2018 [webová adresa]) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně byl hodnocen jako průměrný poskytovatel (z 39 úvěrových společností); hodnotitel vycházel z hodnocení ceny, nákladů při prodlení a transparentnosti a komunikace.
11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
12. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
13. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
15. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
16. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly dne 17. 4. 2018 a dne 29. 12. 2017 uzavřeny smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému finanční prostředky ve výši 20.000 Kč a 34.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto zápůjčky splácet týdenními splátkami stanovenými v obou smlouvách, a to včetně poplatku za poskytnutí. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnil a uhradil částku 14.000 Kč na první ze smluv a částku 31.512 Kč na druhou ze smluv. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni platně postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.
17. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Posuzování úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy a další ujednání smlouvy o poplatku za poskytnutí zápůjček musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele.
18. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Protože zkoumal příjmovou i výdajovou stránku a dospěl k odůvodněnému závěru, že žalovaný má pro splácení (obou) zápůjček dostatek prostředků, byly splněny povinnosti věřitele podle zákona před navázáním úvěrových vztahů.
19. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
20. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských sml
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.