11 C 116/2023-23 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 32 058 Kč s příslušenstvím (dlužná jistina 27 288 Kč, dlužné úroky 1 357 Kč, 300 Kč náklady na upomínky, 1 996 Kč smluvní pokuta za prodlení se splátkami, 1 117 Kč kapitalizovaná smluvní pokuta za prodlení z neuhrazeného zůstatku úvěru) z titulu nesplněných povinností plynoucích žalovanému ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 26. 4. 2022. 2. Podáním ze dne 7. 6. 2023 doplnila žalobkyně na výzvu soudu tvrzení ohledně posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že v dané věci předmětný spotřebitelský úvěr byl uzavřen dne 26. 4. 2022 s účinností ode dne 28. 4. 2022, kdy úvěr byl žalovanému schválen. Žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným, tyto zkoumala a telefonicky ověřovala, žalovaného dále prověřovala v rámci databáze centrální evidence exekucí, databáze insolvenčního rejstříku, kdy o posouzení úvěruschopnosti byl žalobkyní učiněn zápis (posouzení úvěruschopnosti zákazníka [číslo] ze dne 28. 4. 2022). Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela zároveň i ze statistických a matematických údajů. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, po celou dobu řízení zůstal nečinný, provedl soud k důkazu toliko listiny předložené žalobkyní. 6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že dne 26. 4. 2022 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Úvěr měl být poskytnut tak, že bude převeden na účet žalovaného (v rozsahu zůstatku úvěru po úhradě zprostředkovatelské odměny) a měl být splácen ve splátkách ve výši 1 050 Kč měsíčně od 20. 5. 2022 po dobu 40 měsíců včetně úroku ve výši 21,05 % ročně. Zprostředkovateli úvěru měla být poskytnuta úvěrujícím částka 2 500 Kč jako provize. 7. Z listiny nazvané„ Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ ze dne 28. 4. 2022 bylo zjištěno, že je zde uveden čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 20 400 Kč, výdaje na bydlení 3 500 Kč dle čestného prohlášení žalovaného (resp. 5 000 Kč vyplněné žalobkyní dle normativních nákladů na bydlení) s tím, že žalovaný bydlí ve vlastním, výdaje na úvěry 3 731 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji 11 669 Kč, že žalovaný vyživuje dvě osoby včetně manželky. K prokázání příjmů žalovaného doložila žalobkyně tři výplatní pásky žalovaného za měsíce leden až březen 2022, ze kterých se příjem ve výši okolo 20 400 Kč taktéž podává, ale dále doložila výpisy z Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku s negativními záznamy. 8. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 2. 2. 2023 soud zjistil, že dne 28. 4. 2022 zaslala žalobkyně žalovanému na jím označený účet ve smlouvě č. [bankovní účet] částku ve výši 27 500 Kč a částku ve výši 2 500 Kč (provize za zprostředkování úvěru) na účet zprostředkovatele č. [bankovní účet]. 9. Z bonity smlouvy soud zjistil, že žalovaný uhradil částku ve výši 5 300 Kč, další platby již neprovedl a ke dni 26. 12. 2022 došlo k zesplatnění úvěru. 10. Z dopisu ze dne 26. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce oznámila žalovanému zesplatnění dluhu z úvěrové smlouvy a vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu do 10 dnů od odeslání tohoto oznámení. Zesplatnění bylo odesláno žalovanému poštou dne 26. 12. 2022. 11. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci. 12. Důkaz listinami„ statistika rodinných účtů“,„ výdaje na konečnou spotřebu domácnosti podle účelu“,„ výše normativních nákladů na bydlení 2022“ a„ životní minimum 2022 do 1. 4. 2022“ soud neprováděl, neboť obsah těchto listin nepovažoval za určující pro rozhodnutí ve věci samé. Z hlediska posouzení úvěruschopnosti žalovaného nejsou podstatné tabulkové, průměrné ani jiné statistické částky bez vazby na reálné výdaje žalovaného. Důkaz dalšími listinami, které žalobkyně k důkazu označila a soudu předložila, soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť tvrzení, jež jimi měla být prokázána, nepovažuje za určující pro rozhodnutí ve věci. 13. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 16. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále též jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 21. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 23. Po právní stránce soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalovaného jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., když žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal je společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby 21,05 % v částce celkem 42 000 Kč žalobkyni vrátit v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč, splatných vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce na účet žalobkyně, jakož i uhradit poplatky spojené s poskytnutím úvěru, případně v souvislosti s úvěrem teprve vzniklé, a smluvní pokuty, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně uzavřela úvěrovou smlouvu jako podnikatel (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.), jedná se zároveň o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. 24. S ohledem na to, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, měla žalobkyně povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od