11 C 157/2023-26 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 32 709 Kč s příslušenstvím (dlužná jistina 28 401 Kč, dlužné úroky 1 466 Kč, 300 Kč náklady na upomínky, 1 497 Kč smluvní pokuta za prodlení se splátkami, 1 045 Kč kapitalizovaná smluvní pokuta za prodlení z neuhrazeného zůstatku úvěru) z titulu nesplněných povinností plynoucích žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 24. 6. 2022. 2. Podáním ze dne 19. 6. 2023 doplnila žalobkyně na výzvu soudu tvrzení ohledně posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že v dané věci předmětný spotřebitelský úvěr byl uzavřen dne 24. 6. 2022 s účinností ode dne 7. 7. 2022, kdy úvěr byl žalované schválen. Žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou, tyto zkoumala a telefonicky ověřovala, žalovanou dále prověřovala v rámci databáze centrální evidence exekucí, databáze insolvenčního rejstříku, databáze registru CRIF, kdy o posouzení úvěruschopnosti byl žalobkyní učiněn zápis (posouzení úvěruschopnosti zákazníka [číslo] ze dne 7. 7. 2022). Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela zároveň i ze statistických a matematických údajů. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, po celou dobu řízení zůstala nečinná, provedl soud k důkazu toliko listiny předložené žalobkyní. 6. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 20. 11. 2022 se podává, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru. 7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že dne 24. 6. 2022 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Úvěr měl být poskytnut tak, že bude převeden na účet žalované (v rozsahu zůstatku úvěru po úhradě zprostředkovatelské odměny) a měl být splácen ve splátkách ve výši 1 050 Kč měsíčně od 20. 7. 2022 po dobu 40 měsíců včetně úroku ve výši 21,05 % ročně. Zprostředkovateli úvěru měla být poskytnuta úvěrujícím částka 2 500 Kč jako provize. 8. Z listiny nazvané„ Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ ze dne 7. 7. 2022 bylo zjištěno, že je zde uveden čistý měsíční příjem žalované ve výši 22 000 Kč, výdaje na bydlení 9 000 Kč s tím, že žalovaná bydlí v nájmu, rozdíl mezi příjmy a výdaji činí 13 000 Kč, že žalovaná vyživuje 1+2 osoby včetně manžela. K prokázání příjmů žalované doložila žalobkyně dvě výplatní pásky žalované za měsíce březen a květen 2022 a informaci o příchozí platbě na účet žalované ve výši 20 273 Kč od zaměstnavatele žalované, z nichž se podává příjem ve výši okolo 20 000 Kč měsíčně. K prokázání výdajů žalované za bydlení žalobkyně doložila informaci o platbě z účtu žalované ve výši 9 000 Kč s datem splatnosti 16. 6. 2022 na účet příjemce [příjmení] [jméno]. Dále doložila výpisy z Centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a registru REPI s negativními záznamy. 9. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 30. 1. 2023 soud zjistil, že dne 7. 7. 2022 zaslala žalobkyně žalované na jí označený účet ve smlouvě č. [bankovní účet] částku ve výši 27 500 Kč a částku ve výši 2 500 Kč (provize za zprostředkování úvěru) na účet zprostředkovatele č. [bankovní účet]. 10. Z bonity smlouvy soud zjistil, že žalovaná uhradil částku v celkové výši 3 150 Kč (tři splátky po 1 050 Kč), další platby již neprovedla a ke dni 26. 12. 2022 došlo k zesplatnění úvěru. 11. Z dopisu ze dne 26. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce oznámila žalované zesplatnění dluhu z úvěrové smlouvy a vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu do 10 dnů od odeslání tohoto oznámení. Zesplatnění bylo odesláno žalované poštou dne 26. 12. 2022. 12. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci. 13. Důkaz listinami„ statistika rodinných účtů“,„ výdaje na konečnou spotřebu domácnosti podle účelu“,„ výše normativních nákladů na bydlení 2022“ a„ životní minimum 2022 do 1. 7. 2022“ soud neprováděl, neboť obsah těchto listin nepovažoval za určující pro rozhodnutí ve věci samé. Z hlediska posouzení úvěruschopnosti žalované nejsou podstatné tabulkové, průměrné ani jiné statistické částky bez vazby na reálné výdaje žalované. Důkaz dalšími listinami, které žalobkyně k důkazu označila a soudu předložila, soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť tvrzení, jež jimi měla být prokázána, nepovažuje za určující pro rozhodnutí ve věci. 14. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 17. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 18. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále též jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 21. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 23. Po právní stránce soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalované jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., když žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její požádání finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala je společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby 21,05 % v částce celkem 42 000 Kč žalobkyni vrátit v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč, splatných vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce na účet žalobkyně, jakož i uhradit poplatky spojené s poskytnutím úvěru, případně v souvislosti s úvěrem teprve vzniklé, a smluvní pokuty, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně uzavřela úvěrovou smlouvu jako podnikatel (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.), jedná se zároveň o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. 24. S ohledem na to, že se jednalo o spo