12 C 359/2021-244 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení náhrady škody na zdraví, věcné škody a nákladů spojených s léčením s odůvodněním, že dne 8. 12. 2018 okolo 23. hodiny v Ostrově, před domem [ulice a číslo], kde oba bydleli, žalovaný nevěnoval dostatečnou pozornost svému psu, feně křížence německého ovčáka. Ve chvíli, kdy žalobkyně vycházela se svým psem z domu, pes žalovaného napadl psa žalobkyně a v okamžiku, kdy se žalobkyně snažila oba psy oddělit, kousl žalobkyni do pravé ruky a způsobil jí poranění, jehož léčení probíhalo delší dobu a s komplikacemi. Žalobkyně má trvalé zdravotní následky v důsledku tohoto poranění. Žalovaný byl za své jednání odsouzen rozsudkem pravomocným Okresního soudu v Karlových Varech ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. 2. Žalovaný s návrhem nesouhlasil, uvedl, že v trestním řízení na něj byl kladen enormní tlak a u prvoinstančního ani odvolacího soudu se nedokázal efektivně bránit. Odvolací soud sice rozsudek potvrdil co do spáchání skutku, avšak nerozhodl, v jaké míře byla újma žalobkyni tímto skutkem způsobena. Žalovanému není známo, zda léčení, popř. následná rehabilitace u žalobkyně mají spojitost s žalovanou náhradou škody. Žalovaný namítal, že kdyby měla žalobkyně svého psa na vodítku, jak tvrdila, nemusela by na svého psa sahat, a jen by ho přitáhla k sobě. 3. Žalobkyně v průběhu řízení po vypracování znaleckého posudku a jeho dodatku vzala žalobu částečně zpět v části bolestného do částky 2.951 Kč a dále v části ztížení společenského uplatnění co do částky 66.945 Kč. Soud řízení v této části usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zastavil. 4. Sporné mezi účastníky zůstaly tyto skutečnosti: 1/ zda žalovaný dne 08.12.2018 okolo 23. hodiny v Ostrově, před domem [ulice a číslo] ponechal bez náležitého dozoru svého psa, který napadl psa žalobkyně, která s ním z domu vycházela a poté, co se žalobkyně snažila oba psy od sebe oddělit, napadl pes žalovaného i ji a kousl ji do pravé ruky, 2/ zda pes žalovaného svým útokem způsobil žalobkyni otevřenou tržnou ránu o délce 5 cm krvácející do podkoží, dále drobné tržné ranky v okolí a otok s hematomem, zda toto zranění začalo v průběhu léčby hnisat, zda v důsledku zánětu došlo k poruše šlach na ruce, zda si tento stav vyžádal opakovaná lékařská ošetření, nezbytnou operační revizi rány v Karlovarské krajské nemocnici s hospitalizací od 17.12.2018 do 20.12.2018, zda pokračovalo další léčení s nutností převazů a rehabilitace, v jehož průběhu byla žalobkyně déle než 6 týdnů výrazně omezena v obvyklém způsobu života, kdy poraněnou ruku nemohla používat a i po ukončení léčení nedošlo k plnému obnovení hybnosti a funkcí ruky, 3/ zda pes žalovaného svým útokem způsobil zranění psu žalobkyně, 4/ zda ke vzniku zranění pravé ruky žalobkyně dne 08.12.2018 kolem 23. hodiny a potřeby následné léčby, dále ke zranění psa žalobkyně a potřeby jeho veterinárního ošetření, došlo v souvislosti s opomenutím náležitého dozoru žalovaného nad svým psem, který zaútočil na psa žalobkyně i na žalobkyni, 5/ zda žalobkyni vznikly náklady na dopravu z [obec] do [obec] a zpět v souvislosti s jejími ošetřeními v Karlovarské krajské nemocnici ve dnech 09.12.2018, 15.12.2018, 16.12.2018, 17.12.2018, 20.12.2018, 22.12.2018, 24.12.2018, 27.12.2018, 02.01.2019, 05.01.2019, 07.01.2019 ve výši 740 Kč, 6/ zda žalobkyni vznikly náklady na zaplacení regulačního poplatku ve výši 90 Kč dne 09.12.2018 a ve výši 90 Kč dne 15.12.2018 v souvislosti s ošetřením v Karlovarské krajské nemocnici, 7/ zda žalobkyni vznikly náklady za léky ve výši 329 Kč, 8/ zda žalobkyni vznikly náklady za veterinární ošetření jejího psa ve výši 350 Kč, 9/ zda lze pro určení výše náhrady bolestného vycházet ze 120 bodů stanovených [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve zprávě ze dne 09.12.2018, 10/ zda lze pro určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění vycházet z 900 bodů stanovených [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve zprávě ze dne 09.10.2019, 11/ zda je žalobkyně spoluzodpovědná za vznik újmy dle tvrzení žalovaného tím, že musela vidět obrysy žalovaného a jeho psa a přesto pustila svého psa z domu ven bez vodítka, 12/ zda měla žalobkyně v době před vznikem újmy na zdraví zdravotní problém s pravou rukou, který by mohl mít vliv na průběh, následky léčby po vzniku újmy na zdraví a následků v podobě neobnovení hybnosti a funkcí pravé ruky v plném rozsahu, 13/ zda léčba pravé ruky byla od 09.12.2018 prováděna v souvislosti se zraněním dne 08.12.2018. 5. Soud s poukazem na ust. § 99 odst. 1 o.s.ř. informoval účastníky, že ze zákona jsou základními předpoklady vzniku odpovědnosti za újmu: 1/ protiprávní jednání škůdce, 2/ vznik majetkové či nemajetkové újmy, 3/ příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem újmy. V tomto směru soud informoval žalovaného, že je soud v tomto řízení vázán dle ust. § 135 odst. 1 o.s.ř. pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16.10.2019, č. j. 3 T 123/2019-165 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 05.12.2019, č. j. 7 To 404/2019-191, konkrétně skutkovými zjištěními trestního soudu, která vyústila v odsuzující rozsudek. V odborném komentáři k ust. § 135 o.s.ř. (ASPI KO99_p11963CZ) uvádí jeho autor JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D.,„ že soud je podle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Z této formulace je bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, že pokud již existuje pravomocné rozhodnutí trestního soudu, soud si v civilním řízení nesmí tyto otázky posuzovat samostatně. Vázaností civilního soudu rozhodnutím trestního soudu o spáchání trestného činu a o osobě jeho pachatele se rozumí především vázanost skutkovými zjištěními trestního soudu, které vyústily v odsuzující rozsudek; to výslovně konstatuje i Rc 22/79: "V souvislosti s otázkou vázanosti odsuzujícím rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř. jde zejména o to, které okolnosti rozhodné pro vyřešení sporu o náhradu škody, musí soud převzít z trestního rozsudku, aniž by je musel a mohl v občanském soudním řízení znovu zjišťovat". V civilním řízení tedy již nelze provádět dokazování k těm skutkovým okolnostem, z nichž učinil trestní soud v pravomocném odsuzujícím rozsudku závěr o spáchání trestného činu a osobě jeho pachatele. Judikatura (I. ÚS 1424/09 s odvoláním na již citovaný R 22/79) uvedené pravidlo dále rozvádí takto: "Soud je vázán pouze výrokem, a nikoli odůvodněním odsuzujícího trestního rozsudku. Z výroku o vině je pak nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele. Rozsah vázanosti civilního soudu rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, je tedy dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň okolnostmi významnými pro rozhodnutí soudu v civilním řízení, kupř. pro rozhodnutí o náhradě škody. Výrokem odsuzujícího trestního rozsudku tedy může být pro civilní řízení závazně určena především otázka zaviněného protiprávního jednání určitého pachatele, ale - za předpokladu, že způsobení škody je znakem skutkové podstaty trestného činu - též otázky vzniku škody a příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a škodou." V takových případech se pak předmět dokazování v civilním řízení může omezit na zjišťování výše škody, a popř. na otázku, zda škoda nebyla způsobena také spoluzaviněním poškozeného, nebo zda za ni společně s žalovaným neodpovídá další osoba (Rc 47/54, Rc 22/79).“. Soudce Ústavního soudu v [obec] JUDr. [jméno] [příjmení] v odborném komentáři k ust. § 135 o.s.ř. (ASPI KO99_p2b1963CZ) uvádí, že„ v řízeních o náhradu újmy (dopravní nehody, škoda spáchaná trestnou činností) je trestní rozsudek (rozhodnutí o přestupku) často klíčovým důkazem, který se vztahuje k základu uplatněného nároku. Bývá poměrně časté, že se účastníci snaží v civilním řízení zpochybňovat svoji vinu prokázanou v soudním řízení trestním nebo v řízení správním. Civilní soudce však takovýmto tendencím musí v samém zárodku zamezit a nesmí se nechat vmanipulovat do situace, kdy bude provádět dokazování ve vztahu k vině (základu nároku). V tomto ohledu je nutno také účastníky jednoznačně, tzn. přijatelně, srozumitelně, zároveň však kategoricky poučit.“. Při zkoumání tří shora uvedených předpokladů vzniku odpovědnosti žalovaného za předmětnou újmu soud ve světle výše uvedeného vyjde z citovaného pravomocného trestního rozsudku a ve světle judikatury NS nepřipustí k tomu žádné další důkazy. Předmětem dalšího v posuzované věci dokazování bude případná (žalovaným namítaná) spoluodpovědnost žalobkyně na vzniku újmy, neboť dle tvrzení žalovaného žalobkyně, byť musela vidět obrysy žalovaného a jeho psa, přesto pustila svého psa z domu ven a kdyby ho měla na vodítku, nemusela by pro něho sahat v případě napadení psem žalovaného, nýbrž by mohla svého psa přitáhnout k sobě. Sporná je dále výše žalovaných nároků. 6. Ke sporným skutečnostem ad