17 C 47/2023-22 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném původně domáhala zaplacení částky 10.506,71 Kč s přísl. s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 19. 10. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) dne 19. 10. 2020 žalovanému poskytl částku 10.000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti ve 14 měsíčních splátkách po 1.328 Kč spolu se smluvním příslušenstvím ve výši 8.592 Kč nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky (rámcovou) z 4. 4. 2022 a dílčí z 25. 10. 2022 právní předchůdce žalobkyně shora jmenovaný postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu ve výši 8.094,54 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení kapitalizovaného smluvní úrok 627,52 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 3.898,49 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 739,35 Kč, inkasního poplatku 1.432,10 Kč, smluvního úrok za poskytnutí finančních prostředků za období po konečné splatnosti úvěru ve výši 991,30 Kč, úroku z prodlení 561,74 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení ve výši 2.412,17 Kč. Žalovaný na dluh zaplatil pouze částku 3.800 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní podáním z 30. 3. 2023 bylo řízení zastaveno usnesením ze dne 3. 4. 2023, č.j. 17 C 47/2023-14 tak, že nadále bylo předmětem řízení zaplacení jistiny 6.200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6.200 Kč od 20. 12. 2021 do 14. 10. 2022 a dále od 28. 10. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky 39 Kč. 4. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z žádosti o úvěr z 19. 10. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl podle svého prohlášení zaměstnaný od 18. 2. 2020 do 28. 2. 2021, neměl sjednaný úvěr zajištěný nemovitostí určenou k bydlení. Zaměstnání bylo doloženo výplatními páskami a pracovní smlouvou; výše příjmu činila 12.829 Kč, náklady na bydlení a dopravu a srážky ze mzdy 8.807 Kč. Žalovaný měl bydlet v nájemním bytě, byl svobodný. Totožnost byla ověřena občanským průkazem. 6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 19. 10. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) se žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě téhož dne žalovanému poskytl částku 10.000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti (14 měsíčních splátek po 1.328 Kč) spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8.592 Kč (kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru, inkasní poplatek) dle tvrzení žalobkyně nevrátil. Dle standardních informací předchůdce v úvěrové smlouvě činí RPSN u úvěru na 14 měsíců 272,44 %. V úvěrové smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, poplatek za zaslání upomínky v případě prodlení žalovaného ve výši 500 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti ve výši 10. 000 Kč. Žalovaný na dluh zaplatil dle tvrzení žalobkyně částku 3.800 Kč. Podmínky poskytnutí úvěru byly obsaženy ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 7. Z rámcové a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně shora jmenovaný postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Z dopisu z 10. 11. 2022 (odeslaného poštou 11. 11. 2022) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávky žalovanému. 8. Z výpisu z úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky žalobkyní z 13. 3. 2023 soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti (výpis neobsahoval žádné úkony). 9. Z předžalobní výzvy z 1. 3. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu do 9. 3. 2023. 10. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 13. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 14. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 15. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 16. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 17. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/206 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Nejprve se soud zabýval, zda právní předchůdce žalobkyně zkoumal (řádně) úvěruschopnost dle § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Úvěruschopnost byla zkoumána ohledně poměrů žalovaného, avšak k ověření došlo pouze ohledně příjmu žalovaného ze zaměstnání; výdaje žalovaného ověřovány nijak nebyly. Podstatné však je, že žalovaný měl sjednán pracovní poměr na dobu určitou do 28. 2. 2021, a tedy po tomto datu nebylo financování splácení úvěru zajištěno. Z toho se podává, že žalobkyně nemohla dovodit splnění předpokladu pravděpodobnosti splacení úvěru a již proto je smlouva o úvěru neplatná. K tomu soud poukazuje na obsah rozsudků Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. Pokud jde o aktuální úpravu, pak nelze pominout rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) z 5. 3. 2020, zn. C [číslo]. 19. Dále je třeba dodat, že na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 [webová adresa]). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zeplatnění všech závazků při prodlení v d