11 C 220/2024-17 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 14 000 Kč a smluvní pokuty 1 430 Kč dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 8. 2023 [číslo]. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované (lustrací v databázích a zkoumáním jejího příjmu z výpisů z účtu a případně výplatního listu). Podle úvěrové smlouvy žalobkyně žalované na její žádost poskytla úvěrový rámec do částky 30 000 Kč. Dne 14. 8. 2023 poskytla žalobkyně žalované částku 10 000 Kč na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] s tím, že žalovaná měla podle smlouvy splácet alespoň úrok přirostlý za uplynulé období (sjednaný ve výši 40 % měsíčně) do 13. dne v každém měsíci. Žalovaná svůj dluh nesplácela, a proto žalobkyně rozhodla o zesplatnění úvěru ke dni 17. 12. 2023 a požadovala též zaplacení částky smluvní pokuty 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, a to od 18. 12. 2023 do data odeslání předžalobní výzvy dne 5. 9. 2024 ve výši 1 430 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala pasivní.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aniž nařizoval jednání.4. Protože žalovaná se vůči žalobním tvrzením nevymezila, soud považoval žalobní tvrzení za sporná a provedl k nim důkazy označené v žalobě.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 8. 2023 [číslo] soud zjistil, že ji žalobkyně uzavřela se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách www.rerum.cz). Žalobkyně poskytla žalované tzv. revolvingový úvěr (úvěrový limit) ve výši 30 000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně na dobu neurčitou (do doby úplného splacení jistiny). RPSN mělo činit 5 535,52 %. Žalovaná měla vrátit úvěr ve splátkách k 13. dni v měsíci minimálně ve výši přirostlého úroku (za uplynulé, tj. měsíční období). Jistina mohla být splacena kdykoliv v době trvání smlouvy. Úvěr se stával splatným, pokud žalovaná byla v prodlení po dobu dvou kalendářních měsíců. Účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaná v prodlení.6. Z výpisů z účtu žalované za období květen 2022 až únor 2023 se podávají počáteční a konečné měsíční zůstatky, jednotlivé příjmy a výdaje v těchto obdobích. Je zřejmé, že žalovaná čerpala v tomto období půjčky či úvěry od bankovních či nebankovních institucí.7. Z potvrzení o platbě z 14. 8. 2023 soud zjistil, že žalobkyně dne 14. 8. 2023 poskytla na účet žalované (uvedený ve smlouvě) částku 10 000 Kč.8. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 14. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně mínila upozornit žalovanou na zesplatnění úvěru ke dni 14. 12. 2023 (pro porušení smluvních povinností) a k tomuto dni uplatňovala pohledávku ve výši 30 388 Kč. U dopisu nebylo prokázáno jeho odeslání, popř. doručení žalované.9. Z výzvy ze dne 9. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně požadovala na žalované zaplacení před podáním žaloby částky 32 442,16 Kč (součet pohledávek žalobkyně ze smlouvy). Z podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalované odeslána poštou 9. 5. 2024.10. Soud skutková zjištění výše převzal za svůj skutkový závěr.11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.16. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.17. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.18. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.19. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.20. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.21. Dle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.22. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytnula žalované revolvingový úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splácet minimálně měsíčním přírůstkem sjednaného úroku ve výši 40 % p. m. Žalovaná žalobkyni na uvedený dluh před podáním žaloby neuhradila ničeho (bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala opak; ta však v předmětné věci zůstala procesně nečinná).23. Za dané situace má žalobkyně nepochybně právo na vrácení poskytnutých finančních prostředků ve výši 10 000 Kč, nicméně další ujednání smlouvy podrobil soud zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) Národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).24. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).25. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12,