14 C 187/2024-47 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 27.592 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o úvěru č. 244812 uzavřené mezi účastníky dne 15. 3. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.4. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru ze dne 15. 3. 2023, žádostí o poskytnutí úvěru, výpisem z účtu, výpisy z účtu žalovaného za listopad a prosinec 2022, kopií dokladu totožnosti žalovaného, výzvou k plnění ze dne 7. 9. 2023 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:5. Dne 15. 3. 2023 uzavřeli účastníci smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 244812, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 20.000 Kč a žalovaný s jej zavázal splatit ve lhůtě do 14 dnů spolu s poplatkem z poskytnutí úvěru ve výši 3.372 Kč RPSN činila 19669 %. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou byla v čl. IX. Sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně a paušální poplatky spojené s prodlením (86 Kč email, 47 Kč pokus o uskutečnění telefonického hovoru, 33 Kč SMS zpráva, 500 Kč písemná upomínka). Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, ač byl o úhradu upomínán v rámci předžalobní upomínky ze dne 7. 9. 2023.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3.372 Kč ve lhůtě 14 dnů. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil.13. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatek za poskytnutí úvěru na krátkou dobu 14 dnů ve výši téměř 17 %, RPSN 19600 %, t. j. mnohonásobně převyšující její obvyklou hodnotu, smluvní pokuta a poplatky, které sice nejsou samy o sobě nepřiměřené, ale navyšují již tak nepřiměřenou odměnu věřitele za poskytnutí peněz) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy.14. Podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalovanému poskytnout úvěr 20.000 Kč, aniž by zvážila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sice měla ověřenou výši výdělku žalovaného v rozmezí od cca 36.000 Kč do 41.679 Kč, avšak zároveň z výpisů z účtů za listopad a prosinec 2022 věděla, že žalovaný je v záporném zůstatku, a to vše za situace, kdy v obou měsících čerpal od žalobkyně úvěr (12.000 Kč a 17.000 Kč). Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Za dané situace nemohla žalobkyně v žádném případě poskytnout žalovanému úvěr s vírou na vysokou pravděpodobnost splacení dluhu, naopak z pouhého nahlédnutí do výpisů z účtu jí muselo být zřejmé, že žalovaný není schopen při běžném chodu událostí svému závazku dostát. Žalobkyně tak porušila § 86 odst. 1 věta druhá z. č. 257/2016 Sb.; byť žalovaný námitku neplatnosti nevznesl, vstupuje tato okolnost, jak bylo uvedeno výše do úvah o nespravedlivosti smlouvy. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18. Jelikož úvěruschopnost takto žalobkyně neposuzovala, je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku, jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.15. S ohledem na shora uvedené je nepochybné, že žalovanému se dostalo plnění ve výši 20.000 Kč na základě neplatné smlouvy a žalobkyně má dle § 2991 občanského zákoníku právo na její vrácení, ostatní plnění jsou pak požadována na základě neplatné smlouvy a žalobkyni je tedy nelze přiznat. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 20.000 Kč včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud však jde o počátek prodlení žalovaného s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalované se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva byla žalovanému doručována e-mailem dne 7. 9. 2023, lhůta k plnění činila 7 dní a pokud žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil, dostala se dnem 17. 9. 2023 do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 20.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 17. 9. 2023 do zaplacení, ve zbytku co do částky 7.592 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7.592 Kč od 30. 3. 2023 do 16. 9. 2023 žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 45 %, t. j. v částce 1.274,50 Kč (žalobkyně byla úspěšná ze 72,5 %, neúspěšná z 27,5 %, náleží jí tedy právo na náklady řízení ve výši rozdílu úspěchu a neúspěchu ve věci). Náklady žalobkyně přitom sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.380 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27.592 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů práv