14 C 215/2024-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 26.500 Kč s příslušenstvím, nákladů s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a smluvní pokuty ve výši 5.177 Kč z titulu nesplněné povinnosti vyplývající jí ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 7. 7. 2023.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.4. Soud provedl k důkazu listiny předložené žalobkyní, a to Smlouvu o zápůjčce, dodatek ke smlouvě o zápůjčce, Všeobecné obchodní podmínky, výpis z účtu, upomínky a předžalobní upomínku a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:5. Dne 7. 7. 2023 uzavřeli účastníci Smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované na účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaná se je zavázala žalobkyni vrátit ve lhůtě do 6. 8. 2023 s tím, že pokud nesplatí finanční prostředky včas, bude povinna uhradit poplatek ve výši 6.500 Kč RPSN v případě povinnosti žalované zaplatit poplatek činila 1689 %. Pro případ prodlení žalované byla v čl. 2 smlouvy bylo ujednáno, že se doposud vyúčtované poplatky stávají součástí jistiny, dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemná upomínka 500 Kč, emailová upomínka 100 Kč, telefonická upomínka 50 Kč, SMS upomínka 30 Kč, příprava dohody o splátkovém kalendáři 450 Kč, předání spisu klienta internímu oddělení vymáhání pohledávek 500 Kč, předání spisu klienta inkasní agentuře 750 Kč, účelně vynaložené náklady spojené s předáním a vymáháním pohledávky prostřednictvím inkasní agentury až 1.800 Kč). V čl. 2 bylo ujednáno právo žalobkyně od smlouvy odstoupit, pokud se žalovaná ocitne v prodlení o více než 14 dní s jakoukoli platbou dle smlouvy. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně před podáním žaloby upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu ve lhůtě tří dnů předžalobní výzvou odeslanou dne 24. 5. 2024. K datu podání žaloby žalobkyně vyčíslila dluh žalované částkou 20.000 Kč na jistině, 6.500 Kč na poplatku, částkou 2.500 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky oplatcích za pět výzev ze dne 26. 9. 2023, 3. 10. 2023, 10. 10. 2023, 19. 10. 2023, 3. 11. 2023 (k těmto výzvám nepředložila doklad o odeslání či o doručení) a částkou 5.177 Kč na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky 20.000 Kč od 20. 9. 2023 do 24. 6. 2024).6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku smlouvou o zápůjčce přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.12. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytnula žalované zápůjčku ve výši 20.000 Kč a žalovaná se ji zavázala splatit ve lhůtě 1 měsíce s tím, že pokud nesplatí uvedenou částku ve lhůtě splatnosti, je povinna uhradit žalobkyni poplatek ve výši 6.500 Kč. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnila, žalobkyni ničeho neuhradila. S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.13. Soud zvažoval, zda tato smlouva jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.14. Srovnání podmínek půjček či úvěrů, které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany s podmínkami posuzované zápůjčky vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem. Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali souhrnný poplatek ve výši 32,5 % jistiny dluhu při splatnosti nad 1 měsíc, RPSN činila 1689 %, (tedy výrazně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů), smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně a další poplatky spojené s prodlením již při prodlení o jeden den po stanoveném datu splatnosti (žalobkyně uplatnila 5 x 500 Kč jako poplatek ze zaslání upomínek, nicméně soudu nedoložila doklady o odeslání či doručení těchto upomínek, krom toho soud považuje zaslání 5 upomínek za období cca 6 týdnů jako zcela neúčelně vynaložené náklady vedoucí ke zbytečnému navyšování dluhu) a krátkou dobu splatnosti, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou a jako celek ji dle ust. § 580 občanského zákoníku považovat za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy.15. Podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalované poskytnout úvěr 20.000 Kč se splatností 1 měsíc, aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně sice uváděla, že si vyžádala od žalované informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdělkových a jiných poměrech, tyto údajně ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, když žalovaná byla dle § 84 zákona o spotřebitelském úvěru povinna poskytnout úplně a pravdivé informace, avšak soudu žádné doklady o ověření úvěruschopnosti žalované nepředložila, dospěl soud k závěru, že žalobkyně finanční situaci žalované řádně neprověřila. Pokud žalobkyně dostatečně úvěruschopnost žalované neprověřila a přesto jí úvěr poskytla, je zcela zjevné, že porušila § 86 odst. 1 věta druhá z. č. 257/2016 Sb.; byť žalovaná námitku neplatnosti nevznesla, vstupuje tato okolnost, jak bylo uvedeno výše do úvah o nespravedlivosti smlouvy. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.16. S ohledem na shora uvedené je nepochybné, že žalované se dostalo plnění ve výši 20.000 Kč na základě neplatné smlouvy a žalobkyně má dle § 2991 občanského zákoníku právo na jeho vrácení, ostatní plnění jsou pak požadována na základě neplatné smlouvy a žalobkyni je tedy nelze přiznat. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 20.000 Kč včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1970 občanského ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud však jde o počátek prodlení žalovaného s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalované se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva byla žalované doručena dle domněnky doby dojití podle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání (odeslána 24. 5. 2024), tedy jí došla dne 30. 5. 2024, lhůta splatnosti v předžalobní výzvě činila tři dny a pokud žalovaná ve stanovené lhůtě neplnila, dostala se d