17 C 143/2024-27 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím (úrok, úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky 482 Kč) a smluvní pokuty 755,62 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 10. 2022, [číslo] Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně (Emma´s credit s.r.o., IČO 03299309) poskytnul žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný měl vrátit úvěr ve lhůtě 30 dnů od odeslání prostředků žalovanému s poplatkem za poskytnutí úvěru (2 150,80 Kč v případě dodržení doby splatnosti, 6 145,16 Kč v případě jejího překročení) a s úrokem 443,84 Kč. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nic právnímu předchůdci žalobkyně nezaplatil. Žalobkyně požadovala úhradu sjednané smluvní pokuty (0,1 % denně z dlužné částky). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022 (rámcová) a z 18. 12. 2023 (dílčí) na žalobkyni. Žalobkyně uvedla, že není k dispozici zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. Žalobkyně vzala podáním ze dne 10. 6. 2024 žalobu částečně zpět ohledně kapitalizovaného úroku a smluvní pokuty.4. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).5. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pokládá soud na základě listin předložených žalobkyně za skutkový závěr ve věci samé, následující skutečnosti:A) Smlouvou o úvěru ze dne 21. 10. 2022, [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve lhůtě 30 dnů od odeslání částky žalovanému včetně úroku a poplatku za poskytnutí (rozlišenému co do výše podle dodržení doby splatnosti). Účastníci sjednali smluvní pokutu 0,1 % denně (maximálně 7 500 Kč). Částky za upomínání činily 500 Kč za odeslání doporučené upomínky, 1 500 Kč za přípravu podkladů pro inkasní agenturu, 2 000 Kč na vymáhání prostřednictvím inkasní agentury a 500 – 1300 Kč za inspektorský výjezd.B) Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky vyplývala evidence dopisu z 6. 2. 2024 k upomínání žalovaného, jehož odeslání však nebylo v řízení prokázáno, a výjezdy terénního pracovníka žalobkyně z 19. 2. 2024 a 9. 4. 2024, které však nebyly ničím dalším prokazovány; s ohledem na nedostatek zkoumání úvěruschopnosti neměla uvedená aktivita žalobkyně pro rozhodnutí soudu význam. Totéž platilo i pro dopis z 19. 1. 2024.C) Z výpisů z účtu právního předchůdce žalobkyně vyplynulo, že žalovaný dne 22. 9. 2022 poskytl verifikační platbu 1 Kč (z účtu č. [bankovní účet]) a že 11. 5. 2023 byla na uvedený účet poskytnuta částka 15 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně měl dopisy z 30. 11. 2022 a z 20. 12. 2022 žalovaného upomínat o zaplacení dluhu, aniž by bylo v řízení prokázáno doručení upomínek (ostatně s ohledem na vyhodnocení zkoumání úvěruschopnosti nebyly upomínky pro rozhodnutí soudu podstatné).D) Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobkyně, žalobkyní, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky z 2. 1. 2024 (včetně dokladu o jeho odeslání) a má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se dohodl se žalobkyní na opakovaném postupování pohledávek právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni (dílčími smlouvami), postoupil na žalobkyni předmětnou pohledávku a uvedená skutečnost bylo oznámena žalovanému.E) Předžalobní upomínkou (a odpovídajícím podacím lístkem) má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.F) Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, že žalobkyně nemá k dispozici informace o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.9. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Jelikož úvěruschopnost takto právní předchůdce žalobkyně neposuzoval, nebo to alespoň žalobkyně není schopna prokázat, je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 věta první z. č. 257/2016 Sb., § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku, jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.10. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje ve vztahu k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Na žalobkyni práva a povinnosti z (neplatné) smlouvy přešla dle § 1879 občanského zákoníku (smlouvou o postoupení pohledávek). Žalobkyně jako nástupce poskytovatele úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru 15 000 Kč bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení