17 C 26/2024-32 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 19 600 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti z 11. 6. 2021 [číslo] která byla uzavřena se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), přičemž pohledávky za žalovanou byly na žalobkyni postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023. Žalobkyně tvrdila zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy.2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.4. Soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním:A) Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě požadavku žalované na poskytnutí částky 12 000 Kč (v hotovosti). Žalovaná bydlela jako nájemce a partnerka pod adresou [adresa]. [příjmení] se o nezaopatřené dítě. Jejím příjmem byl rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč (vyplácený Úřadem práce České republiky od 1/2021). Výdaje žalované činily částku 1 500 Kč jako výdaje na bydlení (podíl na celkových nákladech, další spolubydlící osoby byly druh a tchýně) a dále osobní výdaje 4 500 Kč. Žalobkyně předložila doklad o přiznání podpory, složenky o příjmu a nájemní smlouvu.B) Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti z 11. 6. 2021 [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit ve formě 60 týdenních splátek po 365 Kč včetně poplatku ve výši 9 190 Kč (4.800 Kč odměna za hotovostní inkaso splátek, 2 400 Kč úrok, 300 Kč poplatek za pojištění, 2 400 Kč administrativní poplatek), RPSN byla vyjádřena jako 215,38 %. Podle doplňujících ustanovení o spotřebitelském úvěru byly s prodlením žalované spojeny poplatky 400 Kč za písemnou upomínku, 1 000 Kč za osobní upomínku, 2 000 Kč za předání inkasní společnosti. Podmínky upomínek byly omezeny minimální výší dluhu a dále četností zasílání. V případě prodlení žalované se mohl věřitel domáhat zesplatnění dluhu (za podmínky poskytnutí dodatečné lhůty 30 dnů k úhradě dluhu) a smluvní pokuty 0,1 % denně. Ze zařazení žalované do pojistného programu vyplývalo pojištění žalované v souvislosti s úvěrem.C) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023, oznámením o postoupení pohledávky z 23. 6. 2023 a podacím lístkem má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni, a oznámil postoupení pohledávek žalované.D) Předžalobní upomínkou z 29. 9. 2023, odevzdanou k poštovní přepravě dne 2. 10. 2023, má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.E) Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaná uhradila na částku 2 300 Kč.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 cit. zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.9. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto úvěr splácet týdenními splátkami stanovenými smlouvami, a to včetně smluvního úroku a poplatků. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv řádně neplnila a uhradila pouze částku 2 300 Kč. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku.13. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal v souladu s § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost žalované. I když její příjmy byly nízké, došlo k ověření těchto příjmů a hlavní části výdajů (s přihlédnutí k vyššímu počtu spolubydlících osob). Soud s ohledem na výši poskytnutého úvěru a výši splátky považoval zkoumání za dostačující (zajišťující pravděpodobnost vrácení poskytnuté částky). V tomto ohledu nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy v rozporu se zákonem.14. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o smluvním úroku a poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).15. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).16. Nejprve soud zvažoval, zda smlouvy o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klient