17 C 82/2024-22 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 14 181,96 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky 48 Kč) a smluvní pokuty 312 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 5. 2023, [číslo] Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) poskytnul žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve formě jedenácti měsíčních splátek po 2 288,67 Kč. Žalovaný svou povinnost splnil pouze částečně a právní předchůdce žalobkyně uplatnil své právo na zesplatnění dluhu. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne na žalobkyni. Žalobkyně uvedla, že není k dispozici zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.3. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby bylo rozhodnuto usnesením z 10. 4. 2024, čj. 17 C 82/2024-20 o částečném zastavení říení.4. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.5. Žalobkyně vzala po zahájení řízení žalobu částečně podáním ze dne 26. 3. 2024 zpět, a proto usnesením ze dne 10. 4. 2024, č. j. 17 C 82/2024-20 bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení ohledně úroku z prodlení ve výši 5 147,92 Kč a smluvní pokuty 312 Kč (usnesení nabylo právní moci).6. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pokládá soud na základě listin předložených žalobkyně za skutkový závěr ve věci samé, následující skutečnosti:A) Smlouvou o úvěru ze dne 11. 5. 2023, [číslo] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr ve formě měsíčních splátek po 2 288,67 Kč (11). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně úroku (celkem měla být vrácena částka 25 175,37 Kč. Účastníci sjednali smluvní pokutu 0,1 % denně a částku 50 Kč za zaslanou upomínku. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky vyplývala evidence dopisu z 15. 12. 2023 k upomínání žalovaného, jehož odeslání však nebylo v řízení prokázáno.B) Z výpisů z účtu právního předchůdce žalobkyně vyplynulo, že žalovaný dne 16. 1. 2020 poskytl verifikační platbu 0,01 Kč (k účtu č. [bankovní účet]) a že 11. 5. 2023 byla na uvedený účet poskytnuta částka 15 000 Kč.C) Smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se dohodl se žalobkyní na opakovaném postupování pohledávek právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni (dílčími smlouvami). Ze společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek z 23. 11. 2023 a 27. 11. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil předmětnou pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z 10. 11. 2023, plné moci z 16. 12. 2022 a podacího archu z 13. 11. 2023 vyplynulo, že žalobkyně jménem právního předchůdce žalobkyně uvědomila žalovaného o postoupení předmětné pohledávky.D) Předžalobní upomínkou (a odpovídajícím podacím lístkem) má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.E) Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaný uhradil část jistiny dluhu a dále že žalobkyně nemá k dispozici informace o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Jelikož úvěruschopnost takto právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) neposuzoval, nebo to alespoň žalobkyně není schopna prokázat, je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 věta první z. č. 257/2016 Sb., § 580 odst. 1, § 588 věta první občanského zákoníku, jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.11. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Na žalobkyni práva a povinnosti z (neplatné) smlouvy přešla dle § 1879 občanského zákoníku (smlouvou o postoupení pohledávek). Žalobkyně jako nástupce poskytovatele úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaný netvrdil a neprokazoval své majetkové poměry, a proto soud stanovil splatnost dluhu s přihlédnutí k výši dlužné částky a době, která uplynula od poskytnutí úvěru (který žalovaný využil). Lhůta tří měsíců od právní moci rozsudku by měla být dostačující pro uspořádání poměrů žalovaného pro vrácení dluhu žalobkyni.12. Protože žalovaný uhradil (podle tvrzení žalobkyně) pouze částku odpovídající snížení dluhu na jistině na částky 14 181,96 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění pod