14 C 220/2025-20 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se původně podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 17.910 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 14. 1. 2024. Podáním ze dne 9. 9. 2025 vzala žalobkyně žalobu co do částky 4.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14.000 Kč od 19. 5. 2024 a co do částky 3.910 Kč zpět.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení v navrhovaném rozsahu dle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil, předmětem řízení zůstala pouze jistina 10.000 Kč.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 1. 2024 uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách www.rerum.cz, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr (úvěrový limit) 30.000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně na dobu do splacení úvěru, RPSN mělo činit 5696 17 %. Pro případ prodlení žalované byla v čl. IV smlouvy pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru či placením smluvního úroku sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení, a povinnost platit účelně vynaložené náklady dle Sazebníku. Pro případ prodlení žalované po dobu dva měsíce a delší bylo sjednáno bez dalšího zesplatnění celého dluhu.5. Z potvrzení o platbách ze dne 14. 1. 2024 soud zjistil, že žalobkyně poskytla na účet č. [bankovní účet] uvedený ve smlouvě částku 7.000 Kč a dne 22. 1. 2024 částku 3.000 Kč.6. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 15. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovanou na zesplatnění úvěru k datu 15. 5.2024 (pro porušení platební povinnosti) a vyzvala ho k úhradě dluhu ve lhůtě do 3 dnů od doručení. U dopisu nebylo prokázáno jeho odeslání, popř. doručení žalované.7. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně požadovala na žalované zaplacení dluhu ve výši ve lhůtě do 3 dnů, podle podacího lístku byla předžalobní výzva byla odeslána poštou 14. 6. 2025.8. Soud skutková zjištění výše převzal za svůj skutkový závěr při zohlednění žalobního tvrzení, že žalovaný na úvěr ničeho neuhradil.9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.12. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.15. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytnula žalované úvěr ve výši 10.000 Kč a žalovaná se jej zavázala splácet minimálně měsíčním přírůstkem sjednaného úvěru včetně sjednaných úroků ve výši 40 % p.m. Žalovaná žalobkyni na uvedený úvěr ničeho neuhradila.16. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (úroky 40 % měsíčně, které při třech měsících trvání úvěru převýší poskytnutou částku, RPSN převyšuje 5000 %, t. j. několikasetnásobně její obvyklou hodnotu, smluvní pokuta sice není sama o sobě nepřiměřená, ale navyšuje již tak nepřiměřenou odměnu věřitele za poskytnutí peněz) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy.17. Podstatnou okolností, která vede k závěru o zjevné nespravedlivosti smlouvy, je dále, že žalobkyně se rozhodla žalované poskytnout revolvingový úvěr 30.000 Kč, aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně obecně uvedla, že provedla lustraci ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, a dále měla k dispozici výpis z bankovního účtu, případně výplatní listy, avšak tato tvrzení nikterak nekonkretizovala a nepředložila k nim rovněž žádné důkazy, její reakcí na výzvu soudu ohledně doplnění tvrzení o přezkoumání úvěruschopnosti žalované bylo částečné zpětvzetí žaloby. Za dané situace žalobkyně nemohla v žádném případě poskytnout úvěr s vírou na vysokou pravděpodobnost splacení dluhu, a proto jejím nárokům nelze v soudním řízení poskytovat ochranu. V důsledku těchto skutečností žalobkyně porušila § 86 odst. 1 věta druhá z. č. 257/2016 Sb.; byť žalovaný námitku neplatnosti nevznesl, vstupuje tato okolnost, jak bylo uvedeno výše do úvah o nespravedlivosti smlouvy. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18.18. S ohledem na shora uvedené je nepochybné, že žalované se dostalo plnění ve výši 10.000 Kč na základě neplatné smlouvy a žalobkyně má dle § 2991 občanského zákoníku právo na její vrácení z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 10.000 Kč.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 328,23 Kč, přičemž tato částka představuje 11,66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,83 % a úspěchu žalované v rozsahu 44,17 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17.910 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.500 Kč ve výši 315 Kč.20. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 200 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. a) Sazebníku částku 1.000 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 800 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.